Jak vyšlechtit svou vlastní krajovou odrůdu?

Chcete posílit odolnost a prohloubit rozmanitost své permakulturní zahrady? Začněte pěstovat krajové odrůdy! Pravda, v katalozích semenářských firem je nenajdete. Můžete si je ale sami vyšlechtit.

Krajové odrůdy jsou dnes obecně považovány za překonané. Mluví se o nich jako o primitivních odrůdách. V zemědělství se až na výjimky vůbec nevyužívají a málokdo s nimi má nějakou zkušenost. Většina zemědělců, zahrádkářů a pěstitelů dnes pracuje téměř výlučně s vysoce uniformními průmyslovými odrůdami, které jsou běžně dostupné v obchodech.

Při prvním setkání s krajovou odrůdou může být proto překvapující, že jednotlivé rostliny jsou si mnohem méně podobné než rostliny moderních průmyslových odrůd. Jsou totiž vnitřně mnohem bohatší a rozmanitější.

Foto: Novodobá krajová odrůdy bobu zahradního zvaná “Bob Marley”. Tuto odrůdu vyšlechtil a dále udržuje Šimon Stomsnes, který ji nabízí přes gengelovský seznam starých odrůd.

Právě výrazná genetická různorodost je nejdůležitějším rysem všech krajových odrůd, které z ní čerpají svou sílu a odolnost. Zahradnice a šlechtitelka Carol Deppe k tomu ve své knize The Tao of Vegetable Gardening píše: „Vyšší genetická různorodost je často spojena nikoli jen s vyšší zdatností ale také s vyšším výnosem, raností a všeobecnou odolností odrůdy.“

Většina běžně dostupných odrůd patří mezi tzv. průmyslové odrůdy. Ty jsou šlechtěny pro potřeby průmyslového zemědělství, které se snaží důležité aspekty životního prostředí kontrolovat syntetickými hnojivy, herbicidy, pesticidy a fungicidy. Tím jsou zajištěny optimální podmínky, v nichž jedině dokážou průmyslové odrůdy poskytnout vysoké výnosy – což je jejich silná i slabá stránka.

Průmyslové odrůdy jsou obvykle vysoce uniformní ve velkém počtu znaků, což je v některých ohledech dost limituje. Nejsou příliš adaptabilní. V nepříznivých podmínkách buď selžou nebo dají nižší výnos než odrůdy krajové. Jsou zranitelnější výkyvy počasí. Nedokážou se tak dobře přizpůsobit prostředí, v němž jsou pěstovány. Prostředí naopak musí být přizpůsobeno jim pomocí chemických postřiků.

Některé průmyslové odrůdy se proto šlechtí na odolnost vůči chemickému stresu, například na toleranci vůči těžkým kovům a herbicidům.

Pokud budujete permakulturní zahradu a nechcete si pozemek zamořovat jedy, krajové odrůdy jsou nepochybně lepší volbou než odrůdy průmyslové.

Krajové odrůdy jsou spojovány zejména s tradičním předprůmyslovým zemědělstvím, kdy každá oblast měla své vlastní odrůdy adaptované místním podmínkám. Dnes jsou krajové odrůdy spíše vzácností, velká část jich s přechodem k průmyslovému zemědělství zanikla a jen některé se podařilo zachránit v genových bankách.

Krajové odrůdy jsou uniformní pouze v malém počtu znaků – v těch, na kterých nejvíce záleží při jejich pěstování. V ostatních znacích jsou proměnlivé. V rámci jedné odrůdy tak mezi rostlinami existují rozdíly například ve tvarech listů či plodů, v barvě semen, v době dozrávání nebo v odolnosti vůči suchu (u průmyslových odrůd jsou tyto vlastnosti často stejné, uniformní).

Tato viditelná proměnlivost krajových odrůd je odrazem jejich vnitřní genetické variability. Odtud vyvěrá jejich síla a odolnost, schopnost přizpůsobit se měnícímu se klimatu, místnímu ekosystému a zvolené technice pěstování.

Foto: Krajová odrůda Beefy Resilient Grex, kterou vyšlechtila Carol Deppe. Vysoká míra genetické různorodosti pomáhá této odrůdě vypořádat se s chorobami či nepřízní počasí. Výhodou krajových odrůd je skutečnost, že se při migraci dokážou adaptovat na různá prostředí.

I proto krajové odrůdy možná čeká renesance. Mnozí pěstitelé v zahraničí, kteří si uvědomují neudržitelnost chemizovaného zemědělství a dopady klimatické změny, se k nim vracejí nebo je dokonce sami šlechtí. Někteří šlechtitelé se specializují na šlechtění geneticky variabilních krajových odrůd, jež se vyznačují nebývalou mírou adaptability.

Nedávné pokusy v Iránu, Itálii a Etiopii s tzv. evolučním šlechtěním ukázaly, že extrémní rozmanitost stovek či tisíců odrůd obilovin pěstovaných dohromady na jednom poli poskytuje vysoké a stabilní výnosy a nevyžaduje aplikaci chemických postřiků. Nepředvídaným výsledkem těchto pokusů bylo spontánní rozšíření těchto extrémně rozmanitých “pokusných” populací mezi farmáři do 18 provincií Iránu.

Nadchla mě myšlenka, že kromě snah o uchování dnes již téměř vyhynulých původních krajových odrůd, můžeme krajové odrůdy “revitalizovat” tím, že je znovu vyšlechtíme. Amatérsky, na svých pozemcích a zahradách. Jako kdysi naši předkové.

Do tvorby moderních krajových odrůd se může zapojit úplně každý. Je to opravdu zajímavá a kreativní činnost, která po několikaletém úsilí vyústí v cosi reálného a hmatatelného, co může obohatit nejen Vás a Vaši zahradu, nýbrž i pozemky jiných pěstitelů ve Vašem okolí.

Líbí se mi vize, v níž jsou permakulturní zahrady zdrojem odolných krajových odrůd pro ostatní pěstitele v daném kraji!

Foto: Dalším příkladem novodobé krajové odrůdy s vysokou mírou rozmanitosti je tato raná a odolná odrůda Malované hory, která vznikla zkřížením přibližně šedesáti původních amerických odrůd moučné kukuřice. Tuto odrůdu úspěšně pěstuju několik let v nížině na Hané, přičemž vím o pěstiteli, který  ji pěstuje na kopcích v Beskydech ve výšce 600 – 700 mnm.

Pro vyšlechtění novodobé krajové odrůdy postupujte podle následujícího návodu, který je volně převzat z knihy The Tao of Vegetable Gardening od zahradnice a šlechtitelky Carol Deppe (její předchozí kniha, The Resilient Gardener, se stala inspirací pro můj kurz Základy potravinové bezpečnosti):

1) První rok nechte vzájemně zkřížit dvě či více odrůd

Odrůd může být i větší množství. Třeba deset či třicet. Nebo několik set. Minimum jsou dvě odrůdy. Křížení je jeden ze způsobů, jak zvýšit genetickou variabilitu. Ta musí být u krajových odrůd vyšší než u čistých průmyslových odrůd. Čím vyšší variabilita, tím více možností dalšího vývoje odrůda má. Tím je také adaptabilnější. Určitě zahrňte své osvědčené odrůdy, odrůdy pěstované vašimi sousedy v okolí a odrůdy odolné vůči chorobám typickým pro Váš kraj, jsou-li k dispozici.

Od každé odrůdy vysejte stejné množství semen a všechny je pěstujte dohromady na jednom místě v těsné blízkosti. Tím dojde k jejich vzájemnému prokřížení.

2) Druhý rok vysejte semena z prokřížených odrůd, ale nedělejte žádnou selekci

Vlastnosti rostlin v první generaci (F1) jsou projevem zejména dominantních genů. Vlastnosti spojené s recesivními geny nejsou v první generaci vůbec vidět. Proto počkejte se selekcí až do druhé a následných generaci (F2, F3, F4…). Druhý rok prostě nechejte rostliny opět jen prokřížit mezi sebou a semena posbírejte ze všech jedinců.

3) Třetí rok začněte se selekcí

Selekce znamená brát semena pouze z rostlin, které mají požadované vlastnosti, na kterých nám záleží. Například požadovanou velikost plodů, odolnost vůči nějaké chorobě, ranost nebo specifickou chuť. Rostliny, které tyto vlastnosti nemají, se vytrhávají a osivo se z nich nebere. Ideálně dříve než začnou kvést, aby se vůbec nezkřížily s ostatními rostlinami.

Pro zachování maximální genetické variability je důležité nedělat v prvních letech selekci absolutní. Rostliny s nežádoucími vlastnostmi proto při selekci nevyřazujte úplně, ale berte z nich pouze méně semen než z ostatních.

4) V dalších letech v selekci pokračujte

Jednak jde o to, aby se odrůda v požadovaných znacích ustálila, což může trvat několik generací. A dále jde o to, aby si získané znaky odrůda uchovala. Čas od času můžete do své odrůdy přikřížit několik dalších nově získaných odrůd k posílení genetické různorodosti, která je pro krajovou odrůdu klíčová.

5) Selektujte podle následujících kritérií

  • Odolnost vůči chorobám a škůdcům. Dobrá krajová odrůda by měla být odolná vůči patogenům. Nemocné či napadené rostliny proto při selekci odstraňujte.
  • Rychlý a bujný růst. Velice důležitá vlastnost, aby odrůda po výsevu rychle vzešla a dobře zvládala konkurenci plevelů. Odrůda, která roste bujně a rychle, řeší mnohé problémy jednoduše tím, že jim odroste. Vysejte proto dvojnásobné množství semen, než kolik chcete rostlin a provádějte pravidelnou selekci vyjednocením všech menších nedomrlých sazenic při průměrné velikosti minimálně 10 – 15 cm. Teprve při této velikosti se začíná projevovat vliv genů.
  • Nastavte si dle svých preferencí další kritéria selekce, která jsou pro vás důležitá. Selektovat můžete například podle chuti plodů, výšky rostlin, tvaru či barev plodů apod. Snažte se ale uchovat maximální rozmanitost v těch znacích, které nepotřebujete mít uniformní.
  • Tím, že budete selektovat v podmínkách vaší zahrady a vašeho stylu pěstování, odrůda se těmto podmínkám automaticky adaptuje. V permakulturní zahradě tak vznikne odrůda vhodná právě pro pěstování bez chemie při využití permakulturních principů.

Někteří pěstitelé si tímto jednoduchými postupem dokázali vyšlechtit vlastní krajové odrůdy, které jsou adaptované pro jejich specifické potřeby a podmínky a v mnoha ohledech předčí většinu ostatních odrůd. Příkladem může být americký farmář a zelinář Joseph Lofthouse. Pro podrobnosti ohledně jeho úspěchů s krajovými odrůdami mrkněte na jeho web.

Já sám jsem měl možnost vyzkoušet několik krajových odrůd fazolí, bobu zahradního a kukuřice. Aktuálně se snažím vyšlechtit krajovou odrůdu divokého rajčete zkřížením asi dvanácti různých odrůd divokých rajčat z různých míst světa.

Pokud se chcete ke mně v mém úsilí připojit, tady si u mě můžete objednat dvanáct odrůd divokých rajčat k vytvoření své vlastní krajové odrůdy.

——————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

4 Responses to Jak vyšlechtit svou vlastní krajovou odrůdu?

  1. Marku, tenhle článek mi přichází hodně vhod, děkuju. Také už jsem si letos říkala, že asi začnu se záměrným křížením, jelikož mám už dost semínek báječných cizosprašných odrůd kdečeho a kvůli izolačním vzdálenostem můžu použít na svém pozemku vždy jen jednu odrůdu ročně. Mé milé Malované hory, Bob Marley a pestrobarevný šarlatový fazol “Panské” nebo obdobná odrůda z Valašska mě utvrzují v přesvědčení, že to bude záživné pokusničení se slibným výsledkem.

  2. Marek Kvapil says:

    Alena Kopřiva Chadová: Ahoj, no to je fak, že lze krajovou odrůdu využít k “uchování” většího množství odrůd, když se jich někomu nahromadí v kolekci tak velké množstí, že už není schopen zajistit jejich izolaci a čistotu:-)

  3. Ondra Gottwald says:

    Díky za článek. Mám vyseto asi 100 rostlin fazolu šarlatového a chystám se s ním na pokusy. Mým cílem jsou velká semena a adaptace na místní podmínky.

  4. Ivan says:

    Trošku zkreslené. Negativní výběr už ve stádiu (nárůstu do cca 10-15 cm) před kvetením a zráním může vyřadit ty nejlepší jedince, kteří mohou mít pomalejší start do vegetace.
    Naši předkové pracovali nejspíše (na 99% a více) jinak. Možná byste měl promluvit s někým, kdo o opravdovém šlechtění rostlin ví vše podstatné. I z pohledu samosprašnosti jsou některé Vaše nápady nesmyslné. V mnohých případech totiž jen vytváříte po sklizni semen jen směs stávajících odrůd – u těch samosprašných. I u opravdových odrůd najdete rozdíly, dělá se u nich udržovací šlechtění, aby se po několika sezonách nezměnily. I když pracujete s hotovou odrůdou, můžete výběrem posunout některé její znaky do takové míry, že bude odlišná od původního materiálu.
    Při křížení současných výkonných odrůd je hodně velká pravděpodobnost, že získáte rostliny, které s vysokou pravděpodobností budou opět výkonné.
    Alespoň u nás pochází mnoho odrůd, které se pěstují jako místní, rodinné ze “šlechtitelských dílen” Evropy, popřípadě i Ameriky, Asie. Jen se zapomnělo její jméno a tak se jí dalo takové, které vychází z nějaké její odlišnosti.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>