Permakulturní chov prasat

Při permakulturním chovu prasat nejde jen o maso, ale i o funkční využití dalších výstupů, které poskytuje chov těchto zvířat a o jejich integraci do ekosystému pozemku. Zde jsou mé zkušenosti.

Jsou zkušenější permakulturní chovatelé prasat, kteří mají propracovanější a vychytanější systém než já. V Rakousku například Sepp Holzer. V Čechách potom Zdeněk Polanský z Pístiny se svým občanským sdružením Přátelé vepřové pečínky. Přesto bych se rád podělil o své skromné poznatky a postřehy podložené několikaletou zkušeností.

Předesílám, že moje zkušenost se týká vietnamských prasat, která patří mezi nenáročná a odolná plemena ideální pro samozásobitelskou produkci masa. Jejich výhodou jsou nízké náklady na chov za předpokladu velké zahrady, která jim poskytne čerstvou trávu, listí, plevel a padané ovoce – což je plně dostačující k vykrmení.

Takhle vypadají ve stáří deseti měsíců:

Prase chované pastevně a živené zejména na trávě roste pomaleji než prase přikrmované padanými jablky a zbytky z kuchyně či místní restaurace. Bude mít ale méně tučné maso s vyšší výživovou hodnotou. Kvalitnější vepřové v obchodě ani u běžného řezníka neseženete. Vepřové z pastevního či polopastevního chovu je luxusní potravinou.

Selátka vietnamských prasat se dají pořídit za 500 – 600 Kč. Jsou menší než naše klasická česká plemena. Dorůstají hmotnosti 60 – 80 kg. Poskytnou maso, sádlo a škvarky.

Krmení aneb eliminace odpadu

Prase je všežravec. Vietnamské prase je potom hodně býložravé a velice rádo se pase. Základem krmiva našich prasátek je proto zelená tráva a plevel. Obojí je neustále dostupné kdykoli od jara do podzimu, není třeba to „pěstovat“ a urodí se to spolehlivě každý rok. Prasátka potom de facto sehrávají důležitou transformační úlohu, když proměňují nejedlou či těžko stravitelnou biomasou v jedlou a chutnou stravu.

Foto: Čerstvý šťavnatý plevel pro naše vietnamská prasátka.

Vietnamce krmíme také padaným ovocem, zejména jablky. Na podzim je vypouštíme do sadu, kde pod ovocnými stromy likvidují padané plody, které by jinak buď shnily, nebo bychom je museli sbírat vlastníma rukama. Prasátka nám tak šetří práci a eliminují “odpad” z naší zahrady.

Foto: Na pastvě v sadu.

Občas prasátkům přilepším topinamburovými hlízami nebo kukuřicí.

Důležitým zdrojem krmiva je také nedaleké olomoucké bistro Bistrá kráva, kde každý den vyprodukují kýbl kuchyňského odpadu a zbytků z nedojedených porcí. Majitelé bistra jsou rádi, že produkují méně odpadu, my potom, že máme vydatný zdroj krmiva zdarma. Navštívíte-li někdy Bistrou krávu, nebojte se nedojíst svou porci. Existuje totiž nemalá šance, že co necháte na talíři, skončí v žaludcích našich prasátek.

Foto: Bistro na Wurmově ulici je důležitým zdrojem krmiva pro naše prasátka. Výborně vaří a mají skvělou kávu. Loni jsem zde chystal prezentaci na Semínkový kurz.

Ustájení a produkce hnoje

Protože nemám vytvořený systém výběhů, které bych mohl pravidelně střídat, pouštím prasátka ven na pastvu jen občas. Většinu času jsou ve chlévě, což má výhodu v produkci hnoje.

Ovšem na podzim před porážkou prasata necháváme denně několik hodin na pastvě, aby si pohybem posílila zdraví, shodila přebytečné tuky a zelenou trávou, plevely a padaným listím zpestřila jídelníček. Většina plodin je tou dobou sklizena, takže žádnou větší škodu na úrodě nezpůsobí. Občasné rozrytí půdy lze tolerovat.

Foto: Na pastvě.

Co se týče potřeb prasat při ustájení, našel jsem pěkné shrnutí v diplomové práci Zuzany Muzikářové Kulturní historie prasete domácího, s nímž se plně ztotožňuji:

„Důležité je již samotné ustájení prasat. Ustájovací plocha by především měla mít dostatečnou velikost a v nejlepším případě by měla být spojená s možností venkovního výběhu, kde prasata mohou vykonávat své oblíbené činnosti, jako je vyhledávání potravy rytím či rochnění v bahně. Už samotná možnost volného pohybu je pro prasata důležitá. Při vyloučení aktivity v důsledku klecového ustájení dochází k poruchám pohybového aparátu. Přes veškeré předsudky a negativní vlastnosti přisuzované prasatům jsou tato zvířata velice čistotná, pokud jim to ovšem způsob chovu dovolí. Prasata pokud mohou, nikdy nekálí v místě odpočinku, ani v místě, kde přijímají potravu. V ustájovací ploše je tedy vhodné tato místa oddělovat. Podlaha v ustájovacím prostoru by také měla být uzpůsobena možnostem prasat. Nevhodné jsou příliš tvrdé povrchy (př. beton či kov), na které nejsou prasata evolučně vybavena, proto často trpí artritidou, výrony a s nimi spojenými chronickými bolestmi.“

Prasátkům podestýlám slámou, pod kterou vždy nasypu vrstvu z plev, které do sebe dobře nasají močůvku. Slámu podle potřeby doplňuji a přibližně jednou za měsíc hnůj vyberu a vyvezu ven.

Na podzim hnůj rozhodím na zahradu či na pole a zapravím do půdy. Živiny obsažené ve zbytcích z olomouckého bistra se tak dostanou zpátky do půdy, místo aby skončily nevyužité na skládce. Tímto jednoduchým způsobem doplním alespoň některé živiny odebrané z půdy při sklizni v úrodě, kterou jsem někomu daroval nebo prodal. Zároveň tím posiluji organickou složku v půdě a doplňuji uhlík ve formě plev a slámy.

Olomoucké bistro se tak podílí nejen na krmení prasat, ale také na produkci hnoje a udržování úrodnosti naší půdy. Je organismem, který má svou speciální niku v ekosystému naší zahrady.

Využití prasat při zakládání záhonů

O vietnamských prasátkách se někdy uvádí, že neryjí. Není to pravda přinejmenším pro u nás běžně dostupná plemena, která mohou být nakřížená s divočáky. Ryjí docela dost a mohou pozemek doslova převrátit vzhůru nohama. Rytí je jejich přirozenou potřebou a bylo by škoda toho nevyužít.

Začal jsem proto experimentovat s využitím prasat při zakládání nových záhonků. Již první pokus přinesl výsledek v podobě nového záhonu pro naše děti.

Čerstvě pořízeným selátkům jsme na jaře vytvořili menší výběh v místě budoucího záhonku:

Nadchlo nás, jak své mladé rypáky zarývají do země a převracejí drny vzhůru nohama. Jako miniaturní pluhy. Za pár týdnů byla tráva pryč a místo připravené k založení záhonku:

Chybou bylo, že jsme prasátkům do výběhu nastlali seno, které se při neustálém rytí a převracení země zapravilo do půdy, což činilo následnou přípravu záhonku k osetí dost obtížnou. Propříště bude lepší použít plevy nebo piliny.

***

Mým permakulturním ideálem je plně pastevní chov. Nevím, jestli se k němu někdy propracuji, ale pokud ano, potom se nechám inspirovat následující pasáží ze zmíněné diplomky o praseti domácím:

„Chov prasat však může mít i pozitivní vliv na životní prostředí. A to zejména pastevní chov. V dnešní době totiž biologové a ochránci přírody znovu otevírají téma pastevních chovů, jako možnosti ochrany biodiverzity krajiny. Jak pastva hospodářských zvířat z naší krajiny pozvolna ustupovala, biotopy, které udržovala, byly převáděny na pole, louky či kulturní lesy. Nespásaná krajina pak začala zarůstat a toto zarůstání dnes vrcholí. Důsledkem zarůstání pastvin je podle Mládka a Pavlů (2006) ochuzování druhového bohatství živočichů a rostlin. Význam pastevního zemědělství pro udržování různých kulturních prostředí je všeobecně uznáván, avšak význam prasat v ochraně přírody byl dlouho opomíjen a není dosud dostatečně probádán. Díky výzkumu[36], který v Německu provedla univerzita v Ragensburgu, však můžeme konstatovat, že pastva prasat pomáhá zvyšovat biodiverzitu dané oblasti. Unikátnost prasat podle této studie spočívá v jejich potřebě rytí, která vytváří vhodné stanovištní podmínky pro druhy, které závisí na rané sukcesní fázi. Prasata proměňují homogenní pastviny na heterogenní plochy charakterizované různým mikroklimatem. Pokud je tedy pastva prasat vhodně organizovaná, dochází v daných oblastech ke zvyšování rozmanitosti biotopů, což na různých místech ze studie umožnilo návrat ptactva do daných oblastí.“

Vlastně by vůbec nemělo překvapovat, že venku, v kontaktu s půdou, hmyzem, trávou, stromy a keři, jsou čuníci nejšťastnější:

————————————————————————————————————————————————

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti / Semínkový kurz.

20 Responses to Permakulturní chov prasat

  1. lenka says:

    Bezva článek 🙂
    Tak si asi pořídím dřív prasata než ovce 🙂

  2. Pavla says:

    Moc pěkný článek, díky za něj. Ráda bych se zeptala, jestli máte nějakou zkušenost se smíšeným chovem (ve stáji nebo venku) třeba s ovečkami, kozou nebo slepicemi. Nebylo by např. vhodné umístit do výběhu společně slepice a prasata pro příptavu záhonu? Mám dojem, že slepice vytvoří jemnější strukturu. Nebo “slepičí traktor” nasadit až po “prasečí orbě”? Nebo je už půda tak čistá, že by tam slepice nic nenašly?

    • Marek Kvapil says:

      Svého času jsme měli společně v jednom výběhu vietnamské prase, kozu a ovečku. Říkali jsme jim Svatá trojice, protože se drželi stále pohromadě. Když nám jednou utekli, našli jsme je večer na cestě před domem, stáli tam ve tmě v jednom hloučku u sebe:-)

      Nasadit při přípravě záhonu po prasatech slepice se mi zdá jako dobrý nápad. V prasečích výkalech by slepice mohly vyzobat ledacos zajímavého, například paraity, nerozložené zbytky semen apod.

      • Pavla says:

        Děkuji za informace.

      • Anonymous says:

        Kombinace prase a slepice má problém v tom, že prasata slepice začnou často konzumovat 🙂 Opravdu jak zjistí, že jsou k jídlu a docela chutne dokáží je ůspěšně lovit.

      • Jozef says:

        Ahoj Marek, a nemôže prasací hnoj zanechať v pôde parazity? Nemôže to neskôr prejsť na človeka?

    • jirka says:

      Bez problemu chovam slepice a vetnamska prasata pohromade. Na pole jsem nasazel japonske topoly, ohradil el.siti. Kurnik i pristresek jsem udelal z IBC kontejneru bez ramu.
      Krmitko a kurnik je na vyssim miste, kam se dostanou pouze slepice po zebricku.
      Japonske topoly rostou jak z vody krasne hnojene a skytaji bezpeci slepicim pred dravci. Prasata zerou i slepicince a kaleji na jednom miste, tudiz je i uklizeno.

  3. JARKA says:

    Slepice bych s prasaty do výběhu nedávala, prasata by je mohla sežrat.

  4. vasek says:

    super clanek. tyto prasata jsem chtel us dlouho. diky tomu to clanku jsem se us rozhodl. diky.

  5. lukas says:

    Clanok sa mi velmi paci, len na slovensku mame problem s restauracnym odpadom. Kvoli zakonu jedine kompost alebo kafileria … Alebo na cierno, co je dost problem, ludia sa boja pokut. … Co sa tyka masa a vyrobkov, biela svina sa nechyta. Je to skratka pochutka.
    Zelam vela uspechov v chove.
    Lukas

  6. Radek says:

    Dobry den, prosim o informaci jak velkou pastevni plochu potrebuje jedno prase na vyrkm, pripadne rodinka prasat pro celorocni chov.

  7. Sadlicko says:

    Chovat prasata společně se slepicema není úplně šťastné řešení. Oba druhy mají k sobě blízko a hrozí infekční riziko včetně vývoje různých ptačích a prasečích chřipek..

  8. Keep up the great work and generating the group!|

  9. Veronika says:

    Chtěla bych se zeptat, zda se prasata musí nějak ockovat. A zda jim stačí obycejne pletivo či potrebuji masivni plot.Dekuji btw zajimavy clanek

  10. Jakub Beran says:

    Zdravím Vás , neprodáváte někdo čistrokrevná vietnamská prasata, nebo hlavně aby nebyly křížená s divočáky. koupím 737914885

  11. Luke says:

    Jenom bych chtěl varovat před státní zprávou – je zakázáno používat zbytky z kuchyní pro zkrmování hospodářskými zvířaty! Poslední dobou to dost kontrolují – aby si to nepřečetl někdo “zodpovědný” a nešli udělat do Bistré krávy šťáru, kde končí odpady. Řeší to veterinární správa společně s hygienou, následně s kontrolou chovu – kdo má víc jak 1 prase, musí být registrovaný, atd …………

  12. Ondra says:

    Díky za inspirativní článek plný užitečných informací – doposud jsem se na vietnamské prase díval skrze prsty, jako že to je něco nepůvodního a jako to pravé, původní plemeno jsem považoval pouze prase přeštínské, ovšem nyní vidím, že do naší zahrady lépe zapadne právě prase vietnamské.

    • Wendy says:

      . . . to vietnamské prase sem zapadne stejně dobře, jako ti, co sem proudí Eritrei

  13. Wendy says:

    Zdravím zde na webu,
    nechci být nějakým prudičem a dokonce se mě nějaké praktiky nízkonákladového chovu zvířat formou permakulturního hospodaření líbí. Ale dočetl jsem se zde o přípravě pozemku pomocí prasat atd. Chápu podstatu slepičího traktoru, dokonce s něčím podobným se stavem 100 ks nosnic laboruji, chápu i kombinaci slepic s prasaty, kde prasata předrývají a slepice dozobou a rozhrabou rytince. Pokud ovšem jednou za čas to nezmulčujete strojem, tak to doslova a do písmene vypadá hůře než u těch prasat. Každý z nás se pohybuje prostřednictvím automobilů, hromadné přepravy, letadel atd. (tam nám zas až tak ta škodlivost nevadí) , tak proč nevzít malotraktor a pořádně ten pozemek bez dřiny upravit mulčovačem, orbou, rotavátorem atd. dle potřeby. To samé v dnešních podmínkách nelze celoročně udržet krmnou dávku na přírodě, tak se přikrmuje vlastním nebo z ověřených zdrojů kupovaným krmivem. Myslím, že každý raději sbírá od 100 slepic 80 – 90 vajec/den než např. 30. I tak pastevním odchovem dokáži ušetřit více jak 50% krmných nákladů. Používám posuvný kurník na 100 ks. slepic s hlubokou podestýlkou – řezaná sláma, kde jsou umístěna i snášedla, voda a krmítka: Kurník je 16 hod. osvětlen. Pozemek předěluji el. ohradníkem se sítí pro drůbež , která ho 100% respektuje a zároveň ochrání před škůdci (lišky, kuny, psi). Proti škůdcům ze vzduchu je tu pár stromů a keřů. Po nějaké době kurník , který nemá podlahu, popotáhnu, slepice podestýlku rozhrabou, zmulčuji a je částečně pohnojeno :o). Kurník nastelu a jede to dál. Mám v jednání koupi 30let neudržovaného sadu 16 ha, kde už by se s dosázením a osetím příslusných kultur dalo o permokulturním lese diskutovat, ale bez příslušné mechanizace bych se tam už vůbec neobešel.
    Je úsměvné pozorovat jak se sejdou jednou za rok mladí lidé s dredy až na zadek a s odporem k jatečním praktikám, (o konzumaci masných výrobků bych se tam neodvažoval už ani ceknout abych se neoctl na pranýři dějin :o) ) někde na biofarmě s útulkem pro dožívající zvířata, kde si každý poseká kosou pro záchranu planety čtverec 5×5 m a projde s igelitkou 100 m pangejtu . Zdrceni manuelní prací, ale šťastni že zachránili klimat se vrátí ke svým počítačům, tabletům a chytrým telefonům do matičky Prahy či Brna, kde se hodinu rochňaj ve vodě z el. bojleru, přidají na termostatu trenýrkovou teplutu linoucí se z elektokotle, že komín v elektrárně pomalu zadusí Most i s Litvínovem dohromady. Cesta s motyčkou a kosou v 21 stol. tudy prostě nevede.

    • Václav says:

      Zdravím, systém posuvného – mobilního kurníku mě zaujal, ale něco mi uniká. Rád bych dal řeč. Ozvete se mi? Pásl jsem léta ovce a kozy v chráněných územích a chci zkusit něco udržitelnějšího. Děkuji. Václav acer2006@seznam.cz 608123352

Leave a Reply

Your email address will not be published.