Program osobní potravinové bezpečnosti v pěti bodech

Za Velké hospodářské deprese lidé stáli dlouhé fronty na polévky, sbírali pampelišky a orobinec, své děti dávali spát bez večeře, na smetištích se předbíhali o zbytky jídla a v některých případech dokonce umírali na hlad a podvýživu. Jídlo bylo vzácné a přístup k němu nebyl samozřejmostí.

Chvěje-li se dnes ekonomika průmyslového světa pod tíhou astronomických dluhů a vysokých cen ropy, z potravinové bezpečnosti se v blízké budoucnosti může znovu stát otázka, která poznamená celou generaci. Míra zadlužení je dnes vyšší než ve třicátých letech. Závislost na spotřebě ropy několikanásobná.

V současném světě může být dostupnost potravin omezena nejméně dvěma způsoby:

  • Ekonomicky: Obchody budou plné potravin, ale mnoho lidí na ně nebude mít. Deset procent nejchudších českých domácností dnes vydává za potraviny přibližně čtvrtinu svých příjmů. Ceny potravin na světových trzích již několik let rostou a prognózy naznačují další růst. Pokračující ekonomická krize může uvrhnout mnohé domácnosti do situace, kdy výdaje za potraviny budou tvořit padesát a více procent celkových rodinných výdajů. Důvodem nemusejí být jen rostoucí ceny potravin, ale také nárůst nezaměstnanosti a dramatický pokles příjmů zaměstnaných. Například v Řecku se mzdy propadly o 25 – 50 procent. Zatím. V důsledku těchto faktorů může dojít k tomu, že mnoho domácností bude nakupovat jen ty nejnutnější potraviny a na zeleninu či ovoce již mít nebude. Výživa populace se zhorší. Zároveň může výrazně vzrůst počet domácností, které nebudou schopny pokrýt ani náklady na základní potraviny.
  • Energeticky: Obchody zůstanou prázdné, neboť selže zásobování. Scénář, který je možná méně pravděpodobný než předchozí, nicméně jeho dopady by zřejmě byly drsnější. Celý náš dopravní systém, skrze který proudí potraviny do supermarketů a příměstských skladů, je závislý na ropě. Výpadek v zásobování ropou může tento tok kalorií, vitamínů a minerálů zcela přerušit. Ropa je stále vzácnější. Poptávka po ní roste, nabídka od roku 2008 stagnuje. Těžba ropy pravděpodobně vrcholí a v dohledné době začne klesat. To vše zvyšuje pravděpodobnost energetické krize a případného výpadku v zásobování.

Existují různé postupy, jak se pojistit proti těmto scénářům. Domácnostem lze doporučit vytvoření zásoby trvanlivých potravin na několik měsíců nebo lépe na celý rok a průběžně tuto rezervu obnovovat. Nákupem většího množství potravin lze ušetřit. Kromě toho, jak upozorňuje publicista Juraj Mesík, investice do trvanlivých potravin je dnes výhodnější než držet peníze v bance, neboť očekávaný procentuální nárůst cen potravin je vyšší než úroky ze spoření.

I když přístupů k osobní potravinové bezpečnosti je nepochybně vícero, dobrým základem vždy bude samozásobitelství, zahradničení a různé soběstačné dovednosti. V mém pojetí je program osobní potravinové bezpečnosti (POPB ) tvořen pěti body:

  1. Pěstování kalorických potravin. Klíčová dovednost. Umět si vypěstovat základní potraviny, které zajistí podstatnou část výživy. Doporučit lze například kombinaci plodin, které tvořily jádro jídelníčku amerických indiánů: dýně, fazole, kukuřice a brambory. Pro mírné pásmo neexistuje žádná plodina s vyššími kalorickými výnosy na m2 nebo na hodinu práce než brambory. Vypěstovat a “vymlátit” kukuřici je snadnější než vypěstovat a vymlátit jakékoli jiné obilí o stejné kalorické hodnotě. Fazole a jiné luštěniny je snadnější sklidit a připravit z nich pokrm než udělat totéž s obilím. Na svém pozemku pěstuji tyto plodiny několik let a rozhodně je mohu doporučit
  2. Pěstování vitamínů a minerálů. Nezbytný doplněk kalorických potravin potřebný k zajištění plnohodnotné výživy a udržení zdraví. Zdrojem vitamínů a minerálů může být například jedlý les, ale také klasická zeleninová zahrádka. Patří sem zelí, okurky, rajčata, feferonky, cibule, česnek, křen, ovoce, ořechy, různé lebedy a jiné špenátovky, jedlé trvalky, plevele, kořeninové plodiny, bylinky a jiné. Z ovoce, zeleniny a koření se v krizi mohou rychle stát luxusní potraviny, které si ne každý může dovolit. Důležité je umět tyto plodiny nejen vypěstovat, ale také zpracovat a uskladnit na zimní období. Kvašení, sušení, nakládání, výroba marmelád, kompotů, šťáv, moštů, likérů – to jsou neocenitelné dovednosti. Z potřebné výbavy lze zmínit zavařovací hrnec, kameninovou nádobu na zelí, zásobu octa a soli, případně sušičku.
  3. Odrůdový zápisník. U většiny zemědělských plodin existuje značná odrůdová rozmanitost. V rámci posilování osobní potravinové bezpečnosti je strategicky důležité zkoušet různé odrůdy, testovat jejich zdatnost v lokálních podmínkách, odolnost proti místním chorobám a škůdcům, vhodnost pro různá použití a kuchyňské úpravy, ranost, výnosy. K tomu je užitečné zřídit si „odrůdový zápisník“ a zaznamenávat do něj zkušenosti s jednotlivými odrůdami. Za několik let budete mít neocenitelný zdroj informací, na jehož základě budete schopni srovnávat odrůdy pěstované v různých letech. To vám umožní vybrat ty nejlepší, na které se lze v nouzi spolehnout.
  4. Semenaření. Dovednost, která vám zajistí dostatek kvalitního osiva pro osetí větších ploch a nezávislost na semenářských korporacích. Vlastní bio-osivo vás nic nestojí a může mít mnohem lepší kvalitu než komerčně dostupná semínka. Třeba lepší klíčivost. Další výhodou je, že semenaření obvykle vede k nadbytku osiva. Nejste limitováni obsahem zakoupeného balíčku. Máte tolik semínek, že jimi nemusíte vůbec šetřit. Přebytky nabídnete sousedům a známým a ještě můžete část prodat – třeba na aukru. (I když si nejsem jist, zda je to legální.) Semenaření je dovednost, díky níž můžete vylepšovat pěstované odrůdy dle svých požadavků a představ. Semenaření je neoddělitelně spjato se šlechtěním. Vždy, když vybíráte semínka ze svých rostlin, provádíte selekci a tvarujete odrůdu. Selekcí můžete vyšlechtit například vlastní odrůdu dýně, která má chuťové vlastnosti šité na míru vašemu žaludku.
  5. Domácí semenná banka. K zajištění osobní potravinové bezpečnosti není třeba být plně soběstačný. Stačí se udržovat v režimu částečné soběstačnosti a v případě nouze přepnout během jednoho roku na maximální zvládnutelný výkon. Jedním z předpokladů přechodu na maximální možnou soběstačnost je dostatečné množství životaschopných semen na osetí plochy o rozloze 1800 m2. Právě tolik půdy je třeba k uživení jednoho konvenčního strávníka. K osetí takové plochy by dle mých zkušeností a výpočtů bylo třeba 6000 semen kukuřice (900 m2), 8000 semen keříčkových fazolí (480 m2) a cca 200 semen některé bujně rostoucí odrůdy dýně (420 m2). S tím, že kukuřice a dýně se sejí ve dvojnásobném množství, aby byla možná selekce mladých rostlin. Tuto rezervu semen lze samozřejmě hromadit postupně v průběhu let. V mrazničce vám náležitě ošetřená semena vydrží desítky let, aniž by ztratila klíčivost. Semennou banku lze zároveň použít k zálohování veškerých odrůd, které jsou pro vás důležité.

Obr. výše: Semena fazolí, kukuřice a dýní.

Nastíněný program osobní potravinové bezpečnosti má jednu výhodu. K jeho realizaci nepotřebujete vlastnit půdu. Plně si vystačíte s pronajatým pozemkem. Aneb jak napsala šlechtitelka Carol Deppe ve své knížce The Resilient Gardener (Nezdolný zahradník): Kdo bude mít znalosti, zkušenosti a osivo, tomu lidé v případě krize půdu rádi poskytnou.

Poznámka: Pokud Vás článek zaujal, zvažte účast na mém kurzu Zákady potravinové bezpečnosti.
———————————————————————————————————————————————————-

15 Responses to Program osobní potravinové bezpečnosti v pěti bodech

  1. co říká ta paní na videu ? says:

    Straší nás rokem 2008 ? Nemáte to v Ruštině, nebo svahilštině ?

  2. mizení příspěvků says:

    Kam Vám pane Kvapil zmizely ostatní příspěvky ? Cenzůra ?

    Znám pár Kvapilů,…

  3. Marek Kvapil says:

    Kdepak cenzůra. U dvou příspěvků jsem usoudil, že se jedná o spamy. Vesměs to byly překopírované texty z jiného článku někde na webu, a jeden z nich byl docela off topic. Nepochopil jsem příliš jejich smysl pod článkem…

  4. Marek Kvapil says:

    Ještě dovysvětlení: V komentářích se občas objevují spamy, tak je musím promazávat. Není mým úmyslem bez upozornění cenzurovat zdejší komentáře. Pokud sem ty dva příspěvky překopíroval živý člověk, ať se prosím ozve a já je rád opět zviditelním.

  5. Marek Kvapil says:

    Paní, která mluví na videu, je Nicole Foss (nebo též Stoneleigh) a provozuje jeden z nejčtenějších finančích blogů zaměřených na krizi The Automatic Earth: http://theautomaticearth.blogspot.cz/ Mluví o tom, že se brzy zhroutí úvěrové trhy, což vyvolá závažnou ekonomickou krizi, dále o tom, že jsme se nepoučili z minulosti a dopustili se podobných chyb jako naši předkové, když vytvořili podmínky pro vznik Velké hospodářské deprese. Mluví také o tom, že budoucnost naší svobody je v ohrožení, že se budeme rozhodovat mezi svobodou a bezpečností, o důležitosti kvalitních mezilidských vztahů pro zvládnutí krize atd. Na energybulletinu najdete na téma Nicole Foss a The Automatic Earth několik článků:

    http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/pumovy-atentat-na-britske-konferenci-hnuti-prechodu

    http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/celkova-predstava-podle-blogu-automatic-earth-aktualizovany-zakladni-pruvodce

    Zde jeden přeložený článek od Nicole Foss:
    http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/diskontovana-budoucnost

    A zde rozhovor s ní:
    http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/rozhovor-s-nicole-foss-ocekavejte-dalsi-fazi-krachu-na-trzich-vetsi-nez-byla-ta-predchozi

    • Anonymous says:

      Vsechny odkazy jsou bohuzel nefunkcni, bylo by mozne je aktualizovat? Bohuzel neni videt, ze kdy je clanek ani rekace na nej. Dekuji

  6. Semenaření says:

    K tomu semenaření…
    Zní to samozřejmě skvěle, ale onehdá jsem na to téma diskutovala s otcem (studovaný šlechtitel sadař) a chtěje se mu pochlubit se svým dobrým nápadem nechat si semínka ze snězené dýně, byla jsem trochu zvyklána. Vy všichni tady jste věděli, že některé plodiny (například rajčata a okurky) ztrácejí vzdálením se od první generace vzniklé křížením svoje vlastnosti? Čili selekce z vlastních výpěstků je sice fajn, ale pokud plodina postupně “planí”, zjednodušuje nebo nevím co dělá se svým genetickým vzorcem, asi to není úplně ideální způsob “šlechtění”. Tatínek sice neměl ponětí konkrétně o dýních, které zajímaly mě, ale na rajčatech mi to vysvětloval dost přesvědčivě.

    A ještě čerstvé zkušenosti, které jsem na svém poli-zahradě prvním rokem sesbírala:
    Bezjedovost v zahradě je krásná myšlenka. Staré původní odrůdy znějí logicky. Nicméně nově vysazené jabloně (mezi jiným průsvitné letní, takovou tu téměř planou, co je jich na každé stráni plno) mi letos nejdřív přemrzly (stane se), pak se do nich pustily mšice (po dlouhém oddhodlávání jsem je v poslední minutě pozabíjela bioolem) a nakonec se jim na listech objevily zbobtnalé skrvny, které postupně proděravěly. (Tuším jsou to jakési housenky.) Taťka radil stříkat, odolala jsem – jabloně jsou už potřetí bez listů a modlím se, aby zjara obrazily.

    Bylo by fajn, kdyby se tady občas ozval nějaký lékař rostlin, něco jako pan Větvička, kterého si velmi vážím, měla bych spoustu dotazů.

    Jinak všem přeji hodně sil a úrodné roky!
    Lucie

    P.S. Pokud vím, ani to s mnohaletou klíčivostí zamražených semen není tak úplně pravda – navíc, co budete dělat, až Vám vypnou proud?

    • Odpověď ohledně mrazničky says:

      Až mi vypnou proud, tím myslím nějak definitivně, tak už bude nejvyšší čas ty semena využít, nebo ne?

    • Lukas says:

      Dobry den, zkuste kolem stromu vysazet matu a oblozit ji kameny. Msice nemaji rady jeji vuni. Mata tez mate belasky, letos jsem zatim nasel jen jednu husenku. Take zjemnuje chut rajcat. Mam ji treba i jen v kvetinacich, ktere podle potreby presouvam po zahrade.

  7. Marek Kvapil says:

    Dobrý den,

    Váš tatínek měl zřejmě na mysli semenaření hybridů označovaných též jako F1. Tam je opravdu problém, neboť hybridní osivo není v dalších generacích geneticky stabilní a chová se nepředvídatelně. Takže potomek nemusí vykazovat vlastnosti rodičů. K semenaření je proto vhodné zvolit nehybridní organické osivo, jaké nabízí třeba Gengel.

    Mutace probíhají vždy v každé nové generaci a rostliny mají opravdu tendenci zplaňovat, ale jenom tehdy pokud je přestaneme selektovat pro vlastnosi, na kterých nám záleží nebo které chceme zachovat. U nehybridního osiva by to neměl být problém. Mutace mohou být ale také výhodou – můžeme jich využít k založení nové odrůdy nebo k vylepšení té stávající.

    K semenaření nestačí schovat si semínka z dýně, kterou jsem právě snědl – tedy pokud nemám jistotu, že se mi ona dýně nenakřížila s nějakou jinou odrůdou stejného druhu dýně, kterou pěstoval třeba soused. Tomu lze předejít různě – třeba izolováním v prostoru nebo zapáskování květů a jejich ručním opylením. Dále je vhodné brát osivo z několika různých rostlin, nikoli jen z jedné, to zase pro zachování genetické diverzity.

    K semenaření je dobré mít nějaké informace, ale není to zas taková věda, aby to laik nezvládl. Právě představa, že semenaření je třeba nechat profesionálům zaměstnaným v semenářských korporacích je z jistého pohledu nebezpečná, neboť vede k závislosti na několika centralizovaných zdrojích osiva. Pokud by z nějakého důvodu tyto zdroje selhaly, kde bychom sháněli osivo? V preidnustriální agrární společnosti bylo semenaření na úrovni domácností takovou samozřejmostí, jakou je dnes třeba ježdění autem. A tito naši předci-semenáři-amatéři nám předali obrovskou genetickou rozmanitost odrůd bez znalosti genetiky. Takže není důvod si myslet, že bychom to neměli zvládnout i my.

    Informaci o dlouhodobé klíčovosti zamražených semen mám od bioložky Carol Deppe, která se šlechtění věnuje profesionálně několik desítek let. Takže tu informaci považuji za ověřenou a za prověřenou v praxi. Pokud by došlo k vypnutí proudu, tak semena nechám rozmrazit a postupně se je pokusím vyset a obnovit. Předpokládám, že i po rozmražení si klíčovost podrží ještě několik let, takže by neměl být problém to stihnout. I bez proudu by se dalo postupovat podobně, jak jsem popsal v článku. Osivo by se jen muselo obnovit vždy dříve, než ztratí klíčovosti – jednou za 3 až 6 let. Klíčivost je samozřejmě pro každou plodinu a pro každý typ semen různá. Jsou na to vypracované tabulky.

    Přeji pěkný víkend.

  8. Pingback: Program osobní potravinové bezpečnosti v pěti bodech « casprobuzeni

  9. Skladování semen says:

    Naprostý souhlas, hlavně mít přehled o odrůdách a ty udržovat, doplňovat.
    Bylo by dobré k uskladneni semene použít Sillicagel, vysusi jej a prodlouzi skladovatelnost bez nakladného (doma spíš nerealného) vysoušení. Pak nemusí být umístěny ani v mrazáku, postačí chladnička. Zatím jsem to nezkoušel, pokud to ale funguje jak píší, je to taková malá revoluce v uskladnění semen pro běžného člověka.
    Musí to být hermeticky uzavřené aby se nedostala do nádoby semeny a silicagelem vzdušná vlhkost, v testu nejlépe obsatála zavařovací sklenice, čili náklady nula nula nic. Pak ještě obarvený sillicagel, pokud by náhodu sklenice netěsnila a je vystaráno.
    Není to vhodné pro všechny semena, ale to by chtělo důkladněji zpracovat v rozsáhlejší článek.

  10. Ahoj všem

    Nedá mi to, přečetl jsem téma a vzpomněl na jednu z mých mnoha myšlenek… o OBILÍ……

    Napadlo vás někdy, že v podstatě obilí není zrovna ideální strava na to že ji týdně v různé podobě spořádá většina populace kila. Chleba, rohlíky, housky, k snídani, na svačinu, sladké pečivo. Nebudu teď hledat statistiku jaká je spotřeba mouky v ČR, ale z vlastního života a pozorování okolí je mi jasné, že mouka tvrdě vede. A když se nad tím zamyslím víc, tak s prominutím sežerem cosi pečeného ve tvaru s něčím jiným (máslo, marmeláda, salám, zelenina) aby to chutnalo. Takže to energeticky “prázdné” pečivo je v podstatě jen nosič něčeho důležitějšího. Nemá světová populace v podstatě už závislost na pečivu? Já myslím že ano. Pečivo proto chápu jako nosič, zbytečný nosič lehce nahraditelný jinou rozumnější stravou. Ale co na to naše báchory? Zvyklé na sytost. Jestli jsme si tou závislostí na mouce nezvětšili žaludky a teď jen očekáváme víc a víc a když to nedostaneme (do žaludku) máme tzv hlad. Nejsem zastánce mouky v takové míře jakou máme nyní. Ale dostat se z toho kruhu je sakra těžké.

    A vaše názory?

    Martin

    • Lída says:

      Tak na to musím reagovat. Díváš se na to jen z pohledu našich zvyklostí. Jinde je obilí základní potravina. Například v Tibetu. Většina původních obyvatel má pražený ječmen a čaj s mlékem jako základní osnovu stravování, doplněnou tu divokými bylinkami, tu nasušeným sýrem nebo masem. A všude tam, kde není takový nadbytek potravin jako u nás je chlebová placka nebo bochník ne jenom nosičem, ale pochoutkou. Potravinou, která se dá jíst samostatně. Naši výrobci chlebů z tohoto cíle bohužel hodně slevili, a někdy je to fakt jen ubohá podložka pod máslo a sýr.
      Zdravím.

  11. Zbyněk says:

    Chleba je dobrej fermentuje při kynutí z kvásku. Většina kupovaných chlebů jsou jen jakochleba.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>