Permakulturní zahrada: Mýtus bezúdržbovosti

Občas se setkávám s tím, že někteří lidé mají poněkud zkreslené představy o tom, co to je permakulturní zahrada. Protože tyto představy mohou snadno vyvolat nereálná očekávání spojená s permakulturou, rád bych jim věnoval tento článek.

Příklad takové zkreslené představy o permakultuře lze najít třeba v tomto článku, v němž se tvrdí, že permakultura se staví proti orbě. Autor jiného textu zase píše, že permakultura se vyhýbá nejen orbě, ale dokonce i setí a hnojení. (Podotýkám, že celkově mi články nepřijdou vyloženě špatné. Jen některé jejich teze nemohu přijmout.)

Vypozoroval jsem následující rysy, které si lidé často spojují s permakulturními zahradami:

1)    Mulčování
2)    Trvalky
3)    Bezorebnost
4)    Bezúdržbovost

První tři body skutečně patří k rysům, s nimiž se lze setkat v mnohých permakulturních zahradách. Patří k permakultuře do samého počátku. Problém nastává v okamžiku, kdy se z nich udělají rysy nezbytné:

1)    Aby byla zahrada permakulturní, musí se mulčovat.
2)    Aby byla zahrada permakulturní, musí zahrnovat trvalky.
3)    Aby byla zahrada permakulturní, nesmí se orat/rýt.

Prolnutím těchto tří „nezbytných rysů“ má potom vzniknout rys čtvrtý, totiž bezúdržbovost – příznak, jímž se vyznačují jen neexistující rajské zahrady v mysli permakulturních snílků:

4)    Permakulturní zahrada se obejde zcela bez práce. Budeme jen sklízet úrodu.

Žádný z výše uvedených bodů není pro permakulturní zahradu nezbytný. První tři body mohou i nemusejí utvářet charakter permakulturní zahrady. Záleží na cílech designéra či zahradníka a na stylu zahradničení. Čtvrtý bod je čistou iluzí: Každá zahrada je uměle vytvořený ekosystém, jehož nezbytnou součástí je i člověk a jeho aktivita. Bez této aktivity neboli práce, by člověkem vysazené rostliny byly časem nahrazeny původními rostlinami, které jsou pro dané podmínky evolučně mnohem lépe adaptovány.

Trvalky a s jistými výhradami snad i mulčování a bezorebnost jsou nezbytnými rysy jedlého lesa, nikoli ale permakulturní zahrady. Jedlý les, o němž jsem psal zde, může být pochopitelně součástí permakulturní zahrady. Jenže cílem designu permakulturní zahrady není mulč ani trvalky, což jsou pouhé prostředky, nýbrž zajištění určité míry soběstačnosti, podpora nízkonákladového životního stylu a vyšší udržitelnost pozemku. Takových cílů lze dosáhnout různými prostředky. Pokusil jsem se proto o následující shrnutí:

1)      Na permakulturní zahradě nemusíme mulčovat. Kdo si zkusil v mulči vypěstovat větší množství zeleniny, dobře ví, jak rádi se v něm zabydlují slimáci. Budeme-li přesto mulčovat, možná brzy zjistíme, že práci, kterou ušetříme při plení a zalévání (mulč potlačuje plevele a udržuje půdu vlhkou), musíme vynaložit jinde, totiž na sběr přemnožených slimáků. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že ani piliny zde příliš nefungují. Stačí, aby trošku navlhly, a slimáci je bez obtíží přelezou. I když masožravé kachny mohou problém se slimáky částečně vyřešit, může být prostě jednodušší přestat mulčovat a pořídit si plečku či motyku.

Obr. výše: Slimáčí vajíčka pod slámou – jedna z nevýhod mulčování.

2) Permakulturní zahrada nemusí obsahovat jedinou jedlou trvalku. Trvalky mají své výhody: je s nimi méně práce, na jaře vyrostou dříve a rychleji, některým se daří i ve stínu, brání celoročně erozi půdy. Mají také nevýhody: neplodí ihned, je s nimi méně zkušeností, jejich sortiment je omezenější a obvykle nejsou příliš vhodné ke skladování, takže pokud chceme být soběstační i v zimě, musíme to vyřešit jinak. Nevýhodou je také delší lhůta obnovy než u letniček, které sklízíme jen pár měsíců po výsadbě. Trvalky dorůstají do plodnosti minimálně o rok déle. Pokud vám například velká voda zaplaví a zničí trvalkovou zahrádku, budete ten rok bez úrody. Naproti tomu letničky můžete ihned vyset znovu a mít z nich přinejmenším nějaký užitek.

3) Na permakulturní zahradě lze orat i rýt. Potravinová soběstačnost je v našich podmínkách bez orby či rytí velmi obtížně dosažitelná, je-li vůbec možná. Pokud víte o někom, kdo je v našich podmínkách potravinově soběstačný, aniž by kultivoval půdu, budu vděčný za tip, abych se měl od koho učit. S breathariány, solariány, wateriány a pranariány na mě prosím nechoďte:

4)      Permakulturní zahrada není bezúdržbová. Práce je často přímo úměrná výnosům: Čím intenzivněji a pracněji pozemek obděláváme, tím vyšších lze dosáhnout výnosů z každého metru půdy. Například technika biointenzivního zahradničení, která stojí na použítí velkých dávek kompostu a rytí záhonů do hloubky dvou rýčů a je tudíž velmi pracná ale i výnosná, může být stejně permakulturní jako méně pracné pěstování stylem jedlého lesa za použití notných dávek mulče. Zastánce tohoto přístupu k zahradničení, John Jeavons, uvádí ve své klasické knize How to grow more vegetables, že k uživení jednoho člověka v biointenzivním systému pěstování stačí 465 m2 půdy. I když se nám tento údaj může jevit jako přehnaně optimistický, méně pracné alternativy by patrně při zajištění kompletní potravinové soběstačnosti zabraly podstatně větší plochu. Neměli bychom zapomínat, že v éře ekologické krize je jedním z cílů permakulturní etiky minimalizace ekologické stopy – tedy snaha zajistit lidské potřeby na co nejmenší ploše půdy. A právě to je často spojeno s vyšší pracností. Podívejte se třeba na tohle video k biointezivnímu zahradničení:

Asi jen málokdo si bude myslet, že permakulturní zahrada se obejde zcela bez práce. Je potom otázkou, proč tak nepřesný a zavádějící pojem jako „bezúdržbovost“ ve spojitosti s permakulturou vůbec používat. Zbytečně to vyvolává nereálná očekávání. Podezřívám toto slůvko také z toho, že svádí k převrácení priorit, kdy snižování pracnosti získává větší váhu než minimalizace ekologické stopy.

V permakulturní kruzích se těší oblibě heslo MINIMAX: minimální úsilí při maximálním užitku. Možná bychom ho mohli doplnit heslem MAXIMIN, které je s ním komplementární:  maximální úsilí o minimální ekologickou stopu. Nízká ekologická stopa na způsob dobrovolné skromnosti bude v nadcházejícím věku ekonomické kontrakce a rostoucích životních nákladů na uspokojování základních potřeb (důsledek zdražující energie) stále žádanější životní styl. Bude mít své přednosti.

Permakulturní zahrada není žádný bezúdržbový ráj, který vám bez práce zajistí hojnost a blahobyt. Může být ale prostředkem, jenž umožní rodině či domácnosti udržet si určitou životní úroveň v situaci, kdy celá společnost výrazně zchudne. K naplnění této role je ovšem třeba mýtus bezúdržbovosti definitivně opustit.

—————————————————————————————————————————————————–

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

—————————————————————————————————————————————————–

46 Responses to Permakulturní zahrada: Mýtus bezúdržbovosti

  1. Dekuji, Marek: Souhlasim completely!!

    Nejsem rad ten cesky PK mytus. On je ‘jen sen’…

    Zdravim,
    Realita

  2. Marek Kvapil says:

    Ahoj Maxi, taky děkuji. Vzpomínám, jak jsme spolu před rokem přibližně touhle dobou probírali slimáky a mulčování:-)

  3. sliamci mulc a tak ruzne says:

    s mulcem naprostej souhlas. je to raj slimaku v nasich vyskach a povaze krajiny je jich tu tony.nemulcujeme a reklisme si zacneme od zacatku, proste pestovat jakoby klasickou zahradu okopavat rylovat, ale mit v tom svuj styl obohacenej o 7let skusenosti na danem miste.kdybych nemusel nic delat tak ta zahrada vypada jinak, teprve az nebude uz fakt zadna prace za penize zacnu total.uz pred 15 lety sem cetl revoluciu jednej slamy a po patnasti letech stejne nic moc.stale to neni ono ani s pulky, nevim jako vy s indickima behounama ale ja tu stale litam rozdelil sem pozemek na vice casti tedka to vse oplotit a prehanim je tam a sem stejne si zdrhaji kam chteji, nekde enco udupou tak jim tedka podstatne zvetsuji oploceni a plochu, no prace stale nejaka, ale kdyz si tu este nebyl a prijdes se podivat na ten dizajn jakej tady jedeme vypada to jako v pohadce, akorat nikdo nevidi tu praci co ma clovek za sebou….a pred sebou taky.at se dari

  4. úvahy says:

    Zdravím všechny pracanty na rodné hroudě, mám pro ně několik úvah i pár otázek. Protože jsem vyrostla na malém dvouhektarovém hospodářství, vím něco málo o bezúdržbovosti i ekonomické soběstačnosti a ráda bych zdůraznila přesto, že matka vládla rodině i hospodářství rukou železnou nedokázala přimět dospěvší děti ke spolupráci / to by mohlo být varování pro zakladatele tzv. rodových statků /. Teoreticky nás tyto 2ha uživily -rodiče a dvě děti.Otec dojížděl do zaměstnání do Plzně , každého 4. v měsíci přivezl 1400Kčs , matka mu z nich dala 10Kč do peněženky – to kdyby bylo nutné někomu přispět protože měl např. narozeniny a zbytek celý odnesla do Spořitelny na úhradu půjčky na dům, později na zaplacení vybavení domácnosti a hospodářství.Otec odjel ve 4.30 a vrátil se v 16.30, matka vstávala tak jako on ve 4hodiny a spát se šlo ve 21hodin. Nikdy neobědvala s ním ale dala mu oběd na stůl a šla ustrojit krávu aby mohli hned jet na pole – pokud tátovi oběd trval trochu déle, bylo slyšet z venku – Venoušku, kráva čeká – otec se zvednul od stolu a zastavil se před devátou . My děti jsme kmitaly paralelně s nimi podle svých možností . K zabezpečení nějakých peněz pro domácnost matka vyráběla máslo a tvaroh a mým úkolem samozřejmě kromě jiných poviností bylo během hodinového volna mezi vyučováním tyto produkty roznést po sousední vsi a samozřejmě prodat neboť co s neprodaným tvarohem nebo máslem a hlavně vědomím, že matka jiné peníze nemá.Tyto dva hektary uživily čtyřčlenou rodinu, krávu , 1prase ,několik husí a králíky a slepice. To byl zdroj masa k řezníku se šlo nakupovat výjimečně .Po délce zahrady byly dvě řady černého rybízu, na zahradě 90 různých ovocných stromů – za výtěžek z rybízu a ostatního ovoce se kupovalo uhlí.To byl takový tanec, že jsem se vdávala v 19 abych se té dřiny zbavila / ovšem ty kořínky jsou znát a já se ráda plácám na půl hektarovém pozemku – bez strojů a bez pomoci dětí protože je do té práce nechci nutit a je neláká protože nevěří, že tuhle práci mohou někdy potřebovat.K té ekonomice bych chtěla podotknout, že to bylo za socialismu a přesto bylo možné nějaký peníz tou dřinou vydobýt ale dnes není možné prodávat doma vyrobený tvaroh a máslo, nikdo nevykupuje rybíz ani jiné ovoce . K půdě patří zvířata bohužel u mně by musela sejít věkem -nedokázala bych zabít natož jíst zvíře které jsem vychovala, pro mě i králíci byli kamarádi.To je ale můj problém – teoreticky by se to maso pro potřebu rodiny vychovat dalo. Dost jsem toho o permakultuře přečetla tak vím, že hodně školících lektorů je z rodu snílků a když čtu slovo bezúdržbovost tak téměř šílím ale dala bych si poradit kdyby někdo měl nápad jak obdělat 1/2 ha , nestrhnout se úplně a eventuelně si nějak přilepšit finančně. Další, co bych potřebovala vědět – dusík půdě dodám výluhem z kopřiv když k nim přidám kostival bude vtom i draslo ale kde vzít fosfor? A poznámka k mulčování – pod mulčem se líbí nejenom plžům ale také myším , hrabošům a hryzcům.Přestože mám na pozemku rybníček pro žáby i hromadu kamení přikrytou linem pro slepýše a bydlí tu i užovky- nepřátel je stále moc.. Nevadí mi krtek, jeden rok u mně pracoval pod záhonem jahod a v okopávání mě dokonale nahradil a krtiny na louce mně nevadí To si nedělám legraci,fakt ta načechraná zem dělala jahodám dobře a byly moc pěkné..Tak jsem napsala téměř román a ráda bych si přečetla nějaké reakce, třeba i záporné o všech popřemýšlím – člověk není nikdy dost chytrý.Přeji všm krásné a pohodové dny.

    • Anonymous says:

      Ahoj, díky za podnětné psaní – já vyrostla v domě s velkou zahradou, ale do práce na ní mě nehonili, tlačili mě do vzdělání, víc, víc, víc. Výsledek je, že jsem se podle představ rodičů dostala se do “velkého světa”, abych zjistila, že mi v životě něco podstatného chybí. Pro dotek živé srsti (doma vždycky byla zvířata) jsem si pořídila dvě kočky, které jakž takž zvládají život v bytě i přesuny po Evropě, mívám vždycky nejzelenější balkon v místě současného bydliště… Ale není to ono. Přiměla jsem manžela a vloni jsme koupili ruinu s pozemkem (zatím je to pole, zahradu vytvářím), po týdnu u počítače trávíme víkendy v montérkách a vracíme se do města sedření, ale je to něco dobrého, čistička hlavy a rovnání hodnot. Nemyslím si, že mě zahrada uživí, ale myslím, že je srozumitelné, když řeknu, že ji pro život potřebuju. Naši lomí rukama, dostávám od nich tipy na chemickou pomoc s plevelem, ale “sen o permakulturní zahradě” do mého života zapadá momentálně líp. Teď nejde o výnos, ale o dopad mých potřeb na okolní skutečnost. Jestli dojde k nejhoršímu a staneme se závislými na tom kusu půdy, myslím, že rozpravy o správnosti toho či onoho způsobu života naberou jiný směr. Můžeme jen doufat, že ten náraz nepřijde brzy a nebude zničující – protože “připravit se” stejně nedokážeme, na to už je svět moc propojený. Perlička na závěr, ukradli nám ze zahrady vysazené stromky meruňek. Tak to je, žijeme v souvislostech a mnohosti, která může mít různé formy:) Tak ať se daří! L.

    • úvaha 2 says:

      Zdravím,

      mého staříčka živilo horské hospodářství celý život. Samozřejmě kombinované s prací v lese. Práce s půdou je vždy o práci fyzické, ať už sedíte na traktoru nebo se ploužíte v záhonu s motykou. Jen blouznivec po shlédnutí pěkného videa či přečtení inspirativní knihy, pojímá představu života na půdě, jako chůzí rozkvetlým sadem a čekáním pod stromem, kdy mu upadne do otevřených úst třešeň:-). Nicméně i to je cesta, kdy Vás vybřednutí ze snu přivede ke šťastné realitě. Vaši i moji předci věděli, že život má cenu sám o sobě, a přes vizuální chudobu a materiální nezaopatřenost (pohledem dnešního evropana) se neutápěli v depresi z tzv. nedostatku, na to nebyl čas.

      Při pěti hektarech se snažím o podobnou soběstačnost, jako můj předek. Ještě jsem ji nedosáhl, ale sama cesta mě baví, hodně jsem se na ni naučil o sobě samém i o životě kolem mne. Nejsem učitel permakultury, takže své “rady” omezím na minimum, ale sama jste se ptala:-). Prodej produktů z farmy je samozřejmě možný i dnes. Buď se budete řídit předpisy platící pro “prodej ze dvora” nebo si vytvoříte sama síť odběratelů či ji vytvoříte s několika dalšími podobně zaměřenými lidmi( to je taky permakultura). Samotný rybíz asi na odbyt nepůjde, ale možná rybízová domácí marmeláda na např. vánočních trzích, by už úspěch mít mohla.

      Co se fosforu týče, vidím možné dvě cesty. Indiánskou, kdy např. do kopečků při výsadbě 3 sester přidávali údajně celou rybu (asi bych nečekal na to co chytím u řeky, ale třeba máte blízko sebe nějákou rybárnu), nebo si pořídíte jako já kompostovací či separační záchod. Ušetříte za vodu a získáte zkompostované hnojivo:-)) (taky permakuturní přístup).

      Co se tzv. škůdců a plevelů týče, neřeším je. Nebojuji na zahradě s ničím, snažím se kooperovat se všemi bytostmi, které prostor obývají se mnou. Moje žena říká, že to ukecávám:-))), a má asi pravdu. Neznamená to, že bych nechal kulturní plodinu vysazenou pro obživu zarůst a udusit, ale nebojuji s tím co tam roste s ní, pouze mnou zasazené plodině trochu pomohu v prostoru. Se slimáky a jinými nepopulárními živočichy činím něco podobného. Pokud potkám slimáka překročím ho a pozdravím. Jo vypadá to šíleně, ale mě to funguje, tak se nezlobte za šílený názor. Co se mulče týká, raděj podsývám např. jetelem nebo rozhodím v tenké vrstvě biomasu z nadrcených větví, hodně práce zastane vhodně zvolený osevní postup při pratktikování polykultury.

      Mějte se Jarek

      • rýt či nerýt? says:

        Zdravím vás a děkuju za krásné stránky a zajímavé příspěvky. Nedá mi ale, abych také malinko nesouhlasila s tvrzením, že rytí/orba je součástí permakultury, toto tvrzení je stejně sporné, jako že permakultura brání orbě. Jsem samouk a mojepovídání berte jen jako jeden z názorů, dovolím si ale připomenout, že kypření půdy zlepšuje dostupnost živin pro rostliny a pokud je provozováno delší dobu, dochází vyčerpání půdu. Dodání kompostu to zcela neřeší, např stopové prvky tak snadno na záhom nevrátíte. Navíc, pokud nenecháte záhon rychle zarůst, hrozí eroze. Čili, pokud chcete zahradničit na kousku země celá další
        desetiletí, či staletí a pokud navíc byla posledních pár desetiletí obdělávána, je čas na odpočinkové pěstování, které půdu pokryje a které jí nevyčerpá. Mulč opravdu není nutný, ačkoli takové spadané listí je paráda, a bez škod od slimáků, ti se dají ukecat, to je fakt. Mám zahradu asi čtvrt ha, o zeleninu tady usiluju asi 4 roky a za tu dobu si dovolím tvrdit, že jediné nutné rýpnutí do země je během sázení a setí. A úroda se zlepšuje, i když bez údržby to teda rozhodně není. Ani nevím, jestli bylo užitečné tohle moje slohové rýpnutí. Asi taky ne. Tak pardon a mějte se krásně
        Dana

        • Marek Kvapil says:

          Děkuji za komentář.

          Rytí samo o sobě není příčinou vyčerpávání půdy. Příčina je podle mě v tom, že se do země nevrací veškeré živiny, které se z ní odebraly. Vyčerpanost půdy je jedním ze zásadních problémů současného zemědělství a domnívám se, že i mnohých zahrádek. Běžné zahrádkářské kompostování to neřeší. K dosažení dlouhodobé udržitelnosti je třeba 1) doplnit deficitní živiny a 2) uzavřít tok živin. Recyklace nebude nikdy stoprocentní, ani v přírodě není, ale může být téměř stoprocentní, tedy dlouhodobě udržitelná. To je cílem permakultury. A rytí tomuto cíli nestojí v cestě – proto si myslím, že může být součástí permakultury podobně jako mulčování, pěstování trvalek či design jedlých lesů.

          • rýt či nerýt? says:

            Zkusím upřesnit, asi to z mého komentáře nějak nevyplynulo. Nemám proti kypření půdu celkem nic, pokud k němu někdo má důvod.
            Jak říkáte, většina zemědělské půdy je vyčerpaná a můj názor (i moje zkušenost) je, že k dodání živin potřebuje půda zregenerovat i tím, že na ní necháte chvíli (tak pár let) matičku přírodu řádit. Když sekat, tak nechat ležet, listí nehrabat, mezi tím hnůj či kompost s dusíkožavými kytkami, popel, bioubel, minerály, a to vše bez orání. Po dodání živin v uzavřeném systému bych proti občasnému překopání nic neměla, ten by to unesl.
            Zkrátka, beru přeorání záhonu trochu jako půjčku, kterou nevrátím úplně komplet do příští sezóny, nedá se to provozovat pořád furt pryč. Ten trojpolní zpúsob měl možná něco do sebe 😀 (tohle prosím neberte ouplně vážně).
            Zdravím vás
            Dana

        • rytí says:

          Dle mého nezkušeného názoru je další aspekt orání a kypření v tom, že zabijeme většinu mikroorganizmů, enzymů, hub apod, což je zrejmě horší, než prostý nedostatek živin, protože živiny tak nejsou pro rostlinu dostupné. Rostliny obecně přijímají živiny pouze špičkou kořínku a tudíš potřebují houby k zprostředkování živiny ke kořenu, aniž by museli vynakládat energii na růst kořenů, kvůli nedostatku…. tady je ještě video, ve kterém se hovoří sice o průmyslovém hospodaření, ale princip zůstává… buď napodobit co nejpřirozenější podmínky nebo přidat do půdy trichodermu… http://www.ted.com/talks/lang/cs/mohamed_hijri_a_simple_solution_to_the_coming_phosphorus_crisis.html

          • rytím zahubím mikroorganismy? says:

            Dobrý den,
            prosím vysvětlení, proč rytím ” zabijeme většinu mikroorganizmů, enzymů, hub apod”
            Díky, Helena

      • kompostovací či separační záchod says:

        Prosím pěkně, mohl by jste doplnit zajímavé povídání o Vaše zkušenosti /doporučení se kompostovacím, separačním záchodem? S díky
        Katka

    • Trochu pozdě na komentář, says:

      ale nemůžu si pomoci – nejen snílci o bezpracné sklizni v permakulturní zahradě, ale i nekonečný zástup těch, kdo jsou naprosto přesvědčeni, že zemědělské hospodaření na malé výměře je zlatý důl a klíč k zajištění obživy rodiny by si měli váš komentář přečíst, nejlépe několikrát. S maželem hospodaříme – sice na 60 ha, ale na horách (takže bez orné půdy) a není to na uživení rodiny – já chodím do zaměstnání a muž splácí a splácí (stroje, půdu, stáj). Ještě k dokreselní – moje babička, když se po “revoluci” žádalo o restituce prohlásila, že se na statku (14 ha) tak nadřela, že si ho stát může nechat – a bylo rozhodnuto.

    • Daniella says:

      Zdravím. Chtěla bych reagovat na závěr o krtkovi, i když nevím, zda po té dlouhé době si to ještě přečtete. Moje jahody ošetřil krtek tak, ze pečlivě obryl sazenice kolem, ale nepodryl je, protože, že pod sazenicemi je zem tvrdší. Asi se mu zdálo pohodlnější rýt v měkké okopané zemině. Jinak, bez práce nejsou koláče, dokonce ani ty brambory na loupačku.

    • Standa F says:

      To jak popisujete život na 2 ha hospodářství to je zcela pravdivé tak to skutečně bylo pamatuji si to u svých prarodičů. Souhlasím také s vámi i s článkem, že bezúdržbová zahrada je naivní mýtus. Nic méně pro objektivitu musím dodat, že nové technologie a rozvoj poznání nám skutečně pracnost mohou výrazně snížit. Tak že v mnoha často naivních přednáškácha kurzech lze najít pokady, které lze využít :).

  5. Marek Kvapil says:

    Dana: Díky za zpřesnění. Píšete: “Zkrátka, beru přeorání záhonu trochu jako půjčku, kterou nevrátím úplně komplet do příští sezóny, nedá se to provozovat pořád furt pryč.” Pokud rytím dojde ke zpřístupnění živin, jak píšete ve svém prvním komentáři, tak to ještě neznamená, že dojde k jejich ztrátě. Je nicméně možné, že v důsledku rytí mohou živiny z ekosystému z nějakého důvodu snadněji unikat. Potom by bylo otázkou, jestli v nějakém nezanedbatelném množství. Máte o tom nějaké informace?

    Podle mého názoru v půdě s dostatkem uhlíku (humus, bioúhel) jsou živiny poměrně stabilní, neboť jsou vázány právě na uhlík, takže úniky budou minimální i při rytí. Naopak v půdě téměř bez uhlíku (většina současné zemědělsky využíváné půdy u nás) může docházet k velkým únikům živin i bez orby či bez rytí. Nejsem si tím ale zcela jistý, chtělo by to prokonzultovat s nějakým pedologem.

    “Matička příroda” dokáže doplnit některé živiny (uhlík, dusík), ale nedokáže doplnit veškeré deficitní živiny v půdě jenom tím, že pozemek necháme ležet ladem (třeba nedostatek železa nebo nedostatek hořčíku). Navíc na mnohých půdách jsou některé živiny deficitní z přirozených důvodů – kvůli skladbě geologického podloží. Takže asi jedinou cestou, jak zajistit vyvážený poměr živin jak pro rostliny tak pro člověka, který se na nich má živit, je jejich umělé doplnění.

    Jinak ještě takový dotaz. Psala jste, že pěstujete zeleninu s rýpáním v zemi jen při sázení a setí. To zní zajímavě: Nemohla byste svůj postup popsat detailněji, myslím, že by to mohlo zajímat nejen mne ale i jiné čtenáře. A také by bylo zajímavé vědět, kolik zeleniny si takto vypěstujete.

    • rýt či nerýt? says:

      Co se týče ztrát živin při kypření půdy, přesné informace nemám, asi nebudou nijak ohromné, jenže půda je tak jednak vystavena erozi, rozpustné organické látky jsou odplaveny při dešti buď hlouběji, nebo do míst, kde se voda sbírá a v neposlední řadě pokud plejete a okopáváte a sklízíte, tak vlasně veškerou organickou hmotu dáváte pryč. dodáte ji kompostem a hnojem. Názor pedologa by mě zajímal, moje domněnky stojí na “Ekozahradách“ J. Svobody, kde popisuje, jak vznikla dnešní stále méně úrodná půda, články ve Vesmíru, kde se psalo o výmladkovém pěstování stromů m. j. jako o způsobu, jak obohatit dnešní ornou půdu. Taky jsem někde (mimo výše uvedené zdroje) četla o mykorhize a vůbec o významu hub pro zpřístupnění některých látek pro rostliny. A taky zkouším odpovědět si na otázku, proč se lesní půda dá rozhrnout rukou, zadrží při dešti spoustu vodu a zahradní o kilometr dál ne. Není to jen otázka živin,
      dusík a spol, ani jen jejich vazba či zpřístupnění, půda je složitý ekosystém, který je důkladým zkypřením narušen. Přežije, dá větší úrodu, ale není to její přirozený stav.
      Co se mého pěstování týče, pořád zkouším, hraju si, můj ideál je celoroční pokryv záhonu
      zeleninou. Nastýlám na podzim, po prvních mrazících, kdy je po většině úrody a slimáci jsou
      Zalezlí. Používám, co je po ruce, seno, které si za tím účelem nechávám v zahradě, listí shrabané z blízkých pěšin, slámu, zbytky uleželého hnoje. Co je na záhonech, nechávám ležet, hrubší materiál
      přemístím na záhon, který chci pohnojitt pro dyně/ cukety a spol., kde bude zasypán na jaře vrstvou hnoje. Záhony strídám. Pro česnek/cibuli na jaře než vyraší mulč odhrnu, hrášek například seju i pod čerstvě nasekanou trávu, kterou rozhrnu po vyklíčení. výnos ze 4 záhonů akorát křoupání pro děti, beru svou zahradu jako rekonvalescenta, od prvních pokusů se přeci jen lepší. Mrkev, hrách, fazole, salát a spol se najdou, sortiment stále rozšiřuju.
      Jinak je to na delší slohovou práci, snad tohle pro představu stačí.
      Mějte se krásně Dana

      • Marek Kvapil says:

        Eroze je problémem především pro mechanizované průmyslové zemědělství, V menším měřítku se jí lze poměrně účinně bránit terasováním svahů, budováním svejlů a větrolamů a samozřejmě také kompostováním a přidáváním humusu, který zvyšuje vodní absorpci půdy. Vyplavování živin do hlubších vrstev půdy lze omezit opět právě přidáváním humusu, který má schopnost jak živiny tak i vodu zadržet (funguje jako nasákavá houba). Pokud budeme důsledně kompostovat i lidskou moč a výkaly, potom pletím ani sklizní nezvýšíme ztráty organické hmoty.

        John Jeavons ve zmiňované knize popisuje jím otestovaný postup, jak zlepšit a udržet kvalitu vyčerpané půdy po té, co doplníme veškeré deficitní živiny zjištěné rozborem půdy. Jde o to změnit přístup a primárně pěstovat rostliny, které zajistí dostatek organické hmoty pro nakrmení půdy. Vedlejším produktem toho je, že se přitom nakrmí i človkě. Základní pravidlo je, že na šedesáti procentech obdělané plochy se pěstují jedlé rostliny s vysokou produkcí biomasy a zejména uhlíku jako je kukuřice, obilí, topinambury, slunečnice, vinná réva apod. Tímto způsobem si zahrada sama ze svých vlastních zdrojů dokáže zajistit dostatek orgnaické hmoty na produkci dostatečného množství kompostu. A v tom je vlastně základ udrižtelnosti.

        Ztrátám živin erozí, vsakováním apod. nedokážeme zcela zabránit, což ale nemusí vadit, protože větrem a deštěm se nejen živiny exportují ale i importují a při výše uvedených opatřeních mohou ztráty zhruba odpovídat importu.

        Jen poznámka k používání hnoje. K zajištění hnoje na zúrodnění 100 m2 plochy půdy je třeba plochy o rozloze 400 m2 na vypěstování krmiva pro zvířata, která ten hnůj vyprodukovala. Taková strategie není dlouhodobě udržitelná. Samozřejmě, že v začátku při budování zahrady je použití hnoje, slámy a další exportované organické hmoty ok. Ale jako dlouhodobá strategie pěstování to není udržitelné.

        Zda něco je či není přirozené bych asi moc neřešil. Z určitého pohledu jsou i hrabání listí, sekání trávy či sena, přemísťování organické hmoty, umělé sázení a setí rostlin apod., nepřirozenými zásahy do ekosystému. Potom bychom si museli zakázat snad téměř jakékoli zásahy do ekosystému. Z jiného pohledu je celoplošné rozrývání půdy divokými prasaty přirozené. Permakulturní zahrada není přírodní či divoká zahrada, kde se klade důraz na přirozenost. Permakulturní zahrada je uměle vytvořený ekosystém, jehož účelem je přinášet lidem dlouhodobě udržitelný užitek. Důležitější než přirozenost je zde udržitelnost.

        Rytí samozřejmě není nutné všude a každý rok, záleží na druhu půdy a místních podmínkách. Pokud sázíte do uleželého hnoje či do vrstvy mulče, tak chápu, že nepotřebujete rýt. Potom ale potřebujete dodatečné plochy půdy jen na produkci hnoje a mulče. Možná nemusíte rýt také proto, že máte lehkou písčitou či hlinitopísčitou půdu. Já mám těžkou jílovitou půdu a bez podzimního rytí mám na jaře veliké problémy ji zkultivovat a nachysta pro sázení a setí. Snažím se ji samozřejmě vylehčovat kompostem a časem třeba nebude nutné každoroční rytí. Nutnos rytí jednou za dva či tři roky bych považoval za úspěch.

        Tím bych nerad kohokoli odradil od experimetnování s bezorebným pěstováním. Třeba je to opravdu nakonec ta správná cesta, kteoru je třeba prošlapat pro naše podmínky. V Británii, která má poměrně blízko našem mírnému klimatu, takto pěstuje Charles Dowding: http://www.charlesdowding.co.uk/ Jeho metoda je rovněž založená na velkých dávkách kompostu podobně jako biointenzivní zahradničení. Otázkou je, zda je přenositelná i do našich podmínek.

        Chci tím říct jen tolik, že rytí nemusí být v rozporu s udržitelností a že často není snadné ho zcela nahradit něčím jiným.

        Pěkné dny.

        • rýt či nerýt? says:

          Koukám, že bychom si mohli dlouho povídat mohlo by to být možná i poučné, každopádně díky za zajímavý odkaz. Ale každý má své a přesvědčovat nikoho nehodlám, vaše vize je maximální trvale udržitelný výnos z v podstatě z pole, můj ideál se podobá jedlému lesu s více funkcemi, včetně pěstování zeleniny.
          Chtěla jsem jen poukázat na možnost pěstovat zeleninu bez orání v našich zeměpisných šířkách, jde to, dělají to i jiní, úspěšně, nejsem tu jediný … (doplňte co chcete-:)).
          Ráda bych jen doplnila ohledně mého “hospodaření“: dovezeným mulčem jen doplňuji mezery na záhonu, těch 60% biomasy na záhony asi sedí, jen je hodlám časem vypěstovat a nechat padnout na místě, až se mi to podaří, nebudu dovoz potřebovat.
          Co se hnoje týče, možná máte zahradu, která byla vždy jako taková opečovávána a
          vystačíte s kompostem, já začínala pod stromy na trávníku, který byl sám rád, že žije. Hnůj doplňuju postupně a přispívám uvědoměle k jeho vzniku svými padanými jablky a senem, do budoucna uvažuju o nějakém tom malém zvířátku, které by mi koloběh živin tak nějak doplnilo.
          Zeleninovou zahradu 10x10m opečovávám sama, stejně jako ostatní výsadbu léčivek,
          keřů, okrasných rostlin, které taky něco zaberou, stejně jako péče o sad. Letos jsem
          záhony rozšiřovala. Neumím si představit, že bych tuto plochu ryla a okopávala a zalévala. Samozřejmě, místo toho je tu jiná práce, ale ta je mi zkrátka příjemnější a zvládám ji lépe.
          Tak děkuji za virtuální popovídání a přeju vám ale
          spoň stejnou, ne-li větší radost ze zahrady, jakou mám já sama.
          Zdravím vás
          Dana

  6. Marek Kvapil says:

    Děkuji za dovysvětlení. I já pěstuji bezorebně v menším množství například brambory v listí či v seně nebo rajčata v neprůstřelném mulči. Ale kdybych takhle chtěl vypěstovat celoroční zásobu brambor pro rodinu, tak už bych měl problém se zajištěním potřebného množství biomasy.

    Já své vizi říkám permakulturní zahrada. Na mé zahradě se může rýt, kompostovat, okopávat, zalévat, mulčovat, mohou na ní růst trvalky i letničky, rostlinná společenstva, její součástí může být jedlý les v různých sukcesních stádiích, houby pěstované v mulči, slepičí les, kachny a jiná zvířata, kořenová čistička, rybníček.. V mé vizi vedle sebe mohou koexistovat intenzivní i extenzivní styly zahradničení. Není důležité, co všechno z uvedeného na zahradě je či není, co se praktikuje či nikoli. Důležité je, zda to přispívá k soběstačnosti a zda to funguje udržitelně, což má zajistit permakulturní design.

    Občas mám tendenci zdůrazňovat maximální výnosy z minimální plochy. Je to z toho důvodu, že množství obdělatené půdy na Zemi je omezené, zatímco množství lidí narůstá, takže té půdy je pro každého stále méně. Proto si také myslím, že různé biointenzivní techniky zahradničení budou hrát do budoucna stále významnější roli. Dokonce bych si tipl, že svým významem předčí i jedlé lesy:-) Ale nechci předvídat.

    Ať se daří…

    • Mimochodem jaké má zkušenosti s pěstováním brambor v seně? Já jsem to letos zkoušel a brambory docela dost hnily a úroda byla neveliká.

      • Marek Kvapil says:

        Mně brambory v seně ani v ořechovém listí nehnily. Vrstva biomasy, která je nad bramborami, by ale neměla být příliš tlustá, aby se mohla rychle prohřát. I tak se ale dle mé zkušenosti brambory v seně zpožďují až o několik týdnů za bramborami pěstovanými klasicky v zemi. Což mi nevadí. Sklízím prostě později. Myslím, že vhodnější k pěstování je starší seno/listí, již trochu zetlelé…

  7. Marek Kvapil says:

    Ještě mě napadlo, že by se Vám asi líbila zahrada Hely Vlašínové, která má blízko k Vašemu přístupu. Hela Vlašínová je mimo jiné autorkou velmi zajímavé a poučné knížky Zdravá zahrada (http://www.kosmas.cz/knihy/133059/zdrava-zahrada/). Pokud jste nečetla, myslím, že by se Vám líbila. Hela bydlí kousíček od Brna a mělo by být možné domluvit se s ní na prohlídku.

  8. rýt či nerýt? says:

    Děkuju za tip, návštěva H.V. by byla určitě moc fajn, knžku jsem četla a asi mě nějak poznamenala, ale vidět a zažít by bylo ještě lepší. Zkusím.

    Co se budoucnosti týče, já si zas vsadím (radši ne moc), že lidem dřív než půda samotná dojde energie na údržbu těch širých lánů. Tož za padesát let si povíme 🙂

    Mějte se krásně
    Dana

  9. Daniela says:

    Jsem ráda, že jsou zde názory, že je možno rýt i nerýt. Já rýt musím. Před lety jsem založila zahradu na zelené louce, kde už ani tráva nechtěla růst. Od té doby se snažím dodat maximum kompostu, kolik jsem jen schopna ho vyrobit (tak 10 až 20 kg na čtvereční metr). Ačkoliv jde o pozemek v údolní nivě dosti velkého potoka, pravděpodobně tam chybí spodní voda. Jakmile vyschne jarní vláha, je zahrada k neuzalévání. Pokud pozemek nezryju, voda smáčí jen několikacentimetrovou vrstvu a vzápětí se vypaří. Dokonce i během roku, pokud to porost dovolí, snažím se o co nejhlubší okopávku. Dokonce tomu přizpůsobuji i záhony, zvyšuji jejich okraje a vzniklé nádržky doslova zaplavuji vodou, často opět bez většího úspěchu. Mulčování se kvůli plzákům a myším nebo hryzcům vyhýbám. A protože je zahrada velmi suchá, tak vlhčích míst rádi použijí i krtci.

    • Anonymous says:

      Přidejte trochu písku (trochu, ne moc – musíte si vyzkoušet na malém vzorku jaké množství namíchat do svrchní vrstvy právě té Vaší země) – lépe se bude vsakovat voda.

  10. Vážení, momentálně mě tuuze bolí záda po třetím setí a sázení na mé nevelké zahrádce. Vznikla ze suché louky na jižním svahu, je tu silně jílovitá zem. Jakmile zaprší, zatáhne se, uvnitř je studená a vlhká – brambory hnijí, na povrchu tvrdá. Myslím by tu zatím bez rytí moc nerostlo, každý rok do záhonu zapravím hromady slámy a nějaký ten koňský hnůj. Mulčuji, jinak se mi zdá ta zem hned na povrchu tvrdá a neprodyšná. Daří se mi pěstovat takovou tu větší zeleninu. Letos mám pocit, že setí prakticky nemělo smysl. Vloni jsem sklidila pár mrkví tak akorát na letní a podzimní vaření, pár petrželí a pár pastináků. Špenát, salát… to mi tu ze semínka nevyroste. Mrkev asi každé desáté semínko:) Daří se tu ale tuřínu, zelí, kapustám, fazoli, rajčatům. Na hromadě, která vznikla navršením všeho možného a které by se dalo říkat vyvýšený záhon i řepě, cibuli… na hnoji a kompostu dýním. Tak se snažím nezoufat a jít směrem, který mi země, kterou mám, vytyčuje. Jo a na podzim zase budu rýt, přidám písek a prý pomáhá buková hrabanka. Myslím, že u nás budou ideálním řešením postupně vrstvené vyvýšené záhony, kde si nakonec cestu do země najde i mrkev. Osobně si myslím, že rytí je vhodné právě pro podobné typy půd jako mám já. Na vyvýšeném záhoně dopovaném mulčem a pravidelně vrstveném si myslím, že není potřeba a stačí jen propíchat rycími vidlemi, aby vzduch kolotal.
    A ještě tu mám jedno zjištění. Máme více než hektarový pozemek, ze zelené louky se snažíme vytvořit permakulturní ráj. Každý rok vysadíme zhruba dvacet stromů a keřů, každý rok přibudou nějaké nové záhony… Té práce, co kolem toho je, je ale opravdu hodně (viz má záda). Na to, abych to zvládala při volném zaměstnání opravdu teď na jaře dělám do nevidim. Tak jsem si jen tak spočítala, kolik takto mohu měsíčně ušetřit na jídle. Když budu hodně přehánět, tak dva tisíce. To mi nenaplní ani potřebné množství phm do auta – ano, žijeme na polosamotě a bez dvou aut to tu nejde. Když vypěstuju dvoujnásobek dýní co vloni, vydělám jejich prodejem dva tisíce. To mi za to nestojí… Tak jen se snažím vyjádřit, jak se dá finančně vyjádřit ideál soběstačnosti a eventuálního živení se vlastními produkty. Nejsem skeptik, snažím se být realista. Přikláním se k názoru, že ti, co je jejich půda živila, na ní opravdu pracovali den co den. Dovedu si ale taky představit, jak by ta má zahrádka vypadala, kdybych jí mohla den co den věnovat osm hodin času:)

  11. nepochopení permakultury? says:

    Dobrý den,

    myslím si, že mnohýmy a patrně i samotným autorem článku je permakultura špatně chápaná. V původním smyslu se jedná o permanentní kulturu, tedy neustálé střídání plodin, jejich vzájemná výpomoc, neustálé krytí půdy…(něco co jde u nás těžko přes zimu docílit), přesto je to přesně ta záležitost, kde orba nemá co dělat, neb půda se tvoří, chrání a kypří tím, že se střídají správné plodiny a hodně biomasy se tam nechává. to ale vě většině půd, které jsou na zahradách i jinde u nás k vidění není možné…možná tak po x letech péče. Půda na permakulturu je něco, co prohrábnete rukou…proto si to málokdo dokáže představit, když všude je půda, která jde těžko dobýt i rýčem 🙂 Nikdo ale neřiká, že permakultura je jediná cesta. Pokud chcete hospodařit na malém pozemku a živit se tím, tak musíte půdu obhospodařovat intenzivněji. já chápu permakulturu jako extenzivní hospodaření, kdy je k dispozici velký pozemek na kterém se pak dají dělat různé zázraky a spousta věcí se doplňuje. Doporučuji Permakulturu podle Seppa Holzera…ten neryje a hospodaří na svažitých horských svazích, roste mu tam všechno pomalu ” v divočině”. to je permakultura…a ano, stará se o to, ale velmi málo. když se ale bavíme o soběstačnosti nebo dokonce o výnosech z co nejmenšího pozemku, je intenzivní péče nutností a nejspíš i správnou volbou… permakultura má ztráty…přesně jak píšete…ztráty na slimáky, na myši, na zajíce nebo srnky, ptáky…je to filosofie, která se o zdroje dělí… ale aby to bylo možné, musí se to vynahradit větší rozlohou pozemku, aby na člověka něco zbylo 🙂 kdo dokáže být takhle velkorysý, tak nemusí ani vynakládat tolik úsilí aby všechno zůstalo jen jemu…což je princip intenzivního hospodaření na malých pozemcích.

    • Marek Kvapil says:

      Zdravím,

      myslím, že máte příliš úzké pojetí permakultury. Ona “kultura” se totiž netýká jen rostlinné kultury ale celé lidské kultury, která má být permanentní a tedy udržitelná..

      Že Sepp Holzer neryje je nesmysl. Zajeďte se tam podívat. Má traktor, jímž obdělává svá podlouhlá políčka – cesty, na nichž pěstuje brambory a obilí.

      Permakutlurní hospodaření je především o udržitelnosti a mělo by vycházet z permakulturních principů. Ty ovšem o tom, zda-li máme či nemáme orat, rýt či mulčovat nic neříkají. To vše jsou totiž jen určité techniky, které samy o sobě s permakulturou nemusejí mít vůbec nic společného. Anebo naopak při správném použití mohou být součástí permakulturního hospodaření…

  12. Anonymous says:

    haha vela ludi tu nepochopilo zaklad Sepp Holzer traktor poziva na zvoz zaleniny a terasovitu upravu svahov koli zamedzeniu erozii pody a neviem ako by oral vyvysene zahony na ktorych pestuje zemiaky ked zaklad tychto zahonov sa musklada z celych kmenov ved by tam odtrhol pluh a ak bude niekto pozorne studovat jeho nazory tak vie ze aj s mysami v obili sa vysporiadal jednoducho tak ze im ponukol na jedenie nieco ine co im viac chuti a aj slimaky sa daju odpudit urcitym typom rastlin len treba studovat a pozorovat prirodu ako kaze permakultura nerobit prenahlene uzavery bez toho aby som prirodu studoval niekolko rokov a odsudzoval nieco comu som sa dostatocne nevenoval …. ps: autor povodneho clanku neodsudzujte a nezavadzajte ludi ked ste v prirode napracoval tolko ako Bill Mollison a Sepp Holzer

    • Marek Kvapil says:

      Jsem dalek toho, abych kohokoli posuzoval či snad dokonce odsuzoval. Oponuji možná některým názorům, což ovšem neznamená, že bych jejich zastánce odsuzoval..

      Když jsem byl loni na podzim u Seppa Holzera na Krameterhofu, tak jsem tam neviděl jediný vyvýšený záhon, na kterém by rostly brambory. Brambory měl nasázené na traktorem obdělaném políčku ve tvaru cesty.

  13. Anonymous says:

    ale ja som videl na youtube ako ich vykopaval aj z vyvyseneho zahonu takze daju sa aj tak pestovat a teda nieje potrebne orat ked chcem pestovat zemiaky ale samozrejme ako pisu vsetci nemozu sa na zahone pestovat len zemiaky tam musi byt roznorodost rastlin a inych zivocichov v zemi ktore sa navzajom podporuju a nedovolia premnozenie skodcov teda ako je to v lese teda v rovnovahe a to hlasa permakultura

  14. Anonymous says:

    a cudujem sa ako moze niekto povedat ze je nutne orat ked prednasa Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti vy neviete ani tuk co je to permakultura ved aj Sepp Holczer aj Bill Molison povedali ze orba zabija podnych zivocichov a je na tom nieco pravda pretoze ak na jesen krvopotne sa zahrabujuci cervik ktory vytvara v pode humus sa snazi co najhlbdie zavrtat aby nezamrzol a my ho len tak orbou zase vyhodime na povrch kde zamrzne a nemame nic len zas a znova neurodnu podu ktoru samozrejme musime pohnojit a rovno traktorom …….. takze nastudujte si poriadne co je permakultura je to prvom rade rovnovaha a vtedy sa vam tam nemozu premnozit slimaky ako tvrdite hore …. ani v lese sa nepremnozuju slimaky alebo na luke preco pretoze je tam druhova roznorodost ktora sa navzajom reguluje takze vase prednasky asi nevytihuju podstatu veci …

  15. Marek Kvapil says:

    Anonymní:

    Víte, jak Sepp Holzer ty záhony zakládá? Na začátku je mnohem brutálnější narušení půdy než při Vámi zavrhované orbě. Přijede traktor, vykope jámu, ta se naplní dřevem a na to se naháže kopec hlíny. To Vám nevadí?

    Samozřejmě, je možné na vyvýšených záhonech pěstovat brambory. Je to ale docela pracné. Pracnější než při použití traktoru na poli. Zkusil jste si takto vypěstovat alespoň pár kg brambor?

    Co se týče “permakulturnosti” orby, tak nevím o tom, že by Mollison, Holmgren nebo Holzer někde orbu zakazovali jako nepermakulturní. Že orba zabíjí půdní organismy? Jsou tedy divoká prasata, která změní louku v zoranou planinu také nepermaklturní? Je slepice, která na kompostě vyzobává žížaly, nepermakulturní? Je lesní požár, který zvrací sukcesi ekosystému o několik fázi zpět a ničí při tom vše živé, nepermakulturní? Říká vám něco kreativní destrukce? V přírodě, kterou se v permakultuře snažíme napodobit, je to často tak, že něco zaniká a něco jiného díky tomu vzniká…

    Permaklutura je primárně o udržitelnosti. V Číně existují políčka, která tisíce let dávají lidem úrodu, aniž by došlo k jejich vyčerpání a zničení v důsledku orby. Krásný příklad udržitelnsoti. Dělá-li se orba šetrně, nemusí být vůbec nepermakulturní. Orba má v hospodaření své funkce, které je velice těžké nahradit něčím jiným. Neříkám, že je to nemožné, jen těžké.

    Mimochodem, kolik jste si toho loni bezorebně vypěstoval, když Vám orba, díky níž je v obchodech pečivo, maso, zelenina a veškeré další jídlo, tolik vadí? Teoreticky se dá kritizovat ledacos. Mnohem obtížnější (a užitečnější) ale je začít tu změnu, kterou vnímám jako pozitivní, realizovat ve svém vlastním životě…

  16. Anonymous says:

    Tymto poslednym komentarom ste to uplne zabil tie polopravdy sa nedaju citat a sa cudujem za k takemu klamarovi chodi niekto na prednasky a je za ne ochotny zalplati 2500Kč ved vy tomu o com prednasate ani sam neverite ale hlavne ze ste zarobil no ved o tom svedci aj vas titul Mgr.. A preco si dovolim toto tvrdit cital som knihu od Holzera Zahrad k nakosnuti kde pisal ako zakladal vyvysene zahony a s akeho dovodu ich urobil tak ako tvrdite ano bol to brutalny zasah do pody ale to preto ze tam bola kalamita vyvratilo tam cely monokulturny smrekovy les a on ten pozemok odkupil ci si ho prenajal a vyuzil tie stromy na to aby rekultivoval podu a tak to kalamitne drevo zakopal takze treba si poriadne vsetko nastudovat ako som uz raz pisal. Dalej prasata, sliepky tu tiez klamete pretoze aj o tomto si mozete precitat v tej knizke na co pouziva prasata a sliepky tiez nebudu vyzobavat zizaly ak maju dost inej potravy a to je ta udrzatelnost. Pozorne a cele si pozrite toto video a tam najdete preco sa nema orat a co to sposobuje pode o tom presne hovori Bill Mollison http://www.youtube.com/watch?v=RhDoP4BOTAE a potom si zozente a pozorne precitajte knihu od Billa Mollisona Uvod-do-permakultury tento clovek dostal alternativnu nobelovu cenu.
    A to co tu vrdite je cele postavene na hlavu pretoze zavrhuje vsetko co hlasa permakultura a pritom prednasate o permakulturnom dizajne zahrad pochibujem o tom ze tie vase zahrady su permakulturne. Takze to ukoncim vasimi slovami “Teoreticky se dá kritizovat ledacos. Mnohem obtížnější (a užitečnější) ale je začít tu změnu, kterou vnímám jako pozitivní, realizovat ve svém vlastním životě…” to vam chcem pripomenut bud sa vzdajte toho co robite lebo ludi len okradate lebo prednasate o niecom o com ani nemate vedomosti alebo si to poriadne nastudujte a zacnite zit permakulturou a ucelte si vo vastnej hlave ako ma fungovat vas zivot.

    • Marek Kvapil says:

      Mrzí mě, že to převracíte do osobních útoků na mě a nedržíte se čistě tématu, o němž zde diskutujeme. Myslím si totiž, že diskutovat lze i věcně a že taková diskuze může být přínosná…

      Ano, Sepp Holzer využil kalamitu jako příležitost k vybudování vyvýšený záhonů. Nic to ale nemění na tom, že při jejich vytvoření muselo na začátku dojít k brutálnímu narušení půdy, které je mnohem horší než orba. Je pravda, že orba, která je šetrnější, se provádí opakovaně, zatímco bagrování u vyvýšených záhonů je spíše jednorázovou akcí. Přesto by vyvýšené záhony bez oné počáteční destrukce půdního ekosystému nikdy nemohly vzniknout.

      Pěstování na vyvýšených záhonech podobně jako bezorebné zemědělství je ale zejména otázkou praxe. Teoreticky to může vypadat jako jasná volba. V praxi potom už méně. Když jsem byl u Seppa Holzera na farmě, tak jsem tam mnoho vyvýšených záhonů neviděl. Kromě asi tří ukázkových vyvýšených záhonů osázených trochou zeleniny nám jeho syn ukázal jen jedno místo s několika dlouhými vyvýšenými záhony, které byly osázeny rybízy. Hlavní plodiny, jako obilí či brambory, na vyvýšených záhonech nikde nebyly. Na tyhle kalorické plodiny, které Holzer potřebuje ve větším množství, má zorané cesty, na nichž hospodaří jako každý jiný zemědělec na poli s traktorem. Proč asi? Podle mě proto, že pěstování brambor či obilí na vyvýšených záhonech je velice pracné. Plení a údržba vyvýšených záhonů je mnohem pracnější než plení a údržba klasických rovných záhonů nebo než plení a údržba pole. Vypěstovat na vyvýšených záhonech pár kg brambor nebo trochu zeleniny je jedna věc, druhá potom vypěstovat si na nich celoroční zásobu brambor pro rodinu a na krmení pro prasata. V tomto druhém případě už je člověk více limitovaný časem a musí s ním hospodařit efektivně. Proto má Sepp Holzer traktor a používá orbu, byť to možná není zachyceno na propagačních videech. Znamená to snad, že nehospodaří permakulturně?

      Nevím, jak jste přišel na to, že slepice nebudou vyzobávat žížaly, když mají dost jiné potravy. To je podle mě nesmysl. Pokud slepice na žížalu narazí, samozřejmě ji zhltne, protože to má takříkajíc v genech. Je to její přirozenost.

      Video, na které odkazujete, jsem viděl. Je ale docela obsáhlé. Proto prosím o přesnou citaci Mollisona na videu, abychom se mohli bavit o konkrétních formulacích a neodkazovali se jen na vágní názory “autority”. Podobně prosím také o přesnou citaci z knížky Úvod do permakultury, kterou jsem samozřejmě četl a mám ji doma.

      Píšete: “A to co tu vrdite je cele postavene na hlavu pretoze zavrhuje vsetko co hlasa permakultura a pritom prednasate o permakulturnom dizajne zahrad pochibujem o tom ze tie vase zahrady su permakulturne.” Zkusím na to reagovat.

      Na svém pozemku se snažím hospodařit podle permakulturních principů, které jsou tím základním kritériem toho, co je a není permakultruní. (Mimochodem žádný permakulturní princip nezakazuje orbu.) V souladu s permakulturními principy usiluji například o rozmanitost na různých úrovních včetně rozmanitosti různých stylů pěstování. Zkouším různé techniky pěstování a různé způsoby zakládání záhonů. Mám vyvýšené záhony, mám mulčovací záhony, mám také kompostovací záhony. Někdy zakládám záhony ohněm, jindy klasicky rýčem, jindy zase zamulčováním. Některé záhony ryju každý rok, jiné jen občas, jiné vůbec. Mám zahradu, ovocný sad, pastvinu, louku a mám i malé políčko, které mi oře traktor. Hospodařím na těžké jílovité půdě, takže orba mi značně ulehčuje práci.

      Zdá se mi, že jste si z nějakého důvodu zafixoval permakulturu s jednou či několika technikami bezorebného pěstování a odmítáte připustit, že i jiné techniky, jsou-li použity šetrně a v souladu s permakulturními principy, mohou mít své místo v permakulturním systému hospodaření. Což mi přijde škoda:-)

  17. Jarmila says:

    Milý Marku, s tím si nelamte hlavu, vždycky tam taky píší i lidé, kteří v životě nevypěstovali nic. Ono by tady asi měli psát komentáře jenom lidé, kteří už něco na své zahradě odpracovali a vědí, jaké a kolik do zahrady vložili úsilí a kolik se jim vrátilo.
    Posledních 30 let mám už podle mne docela dost zkušeností se zahradou. Mám ji malou, 420 metrů nad m., ve svažité kamenité půdě, u Skutče poblíž Chrudimi . A je to hodně práce a hodně úsilí, a moc toho nevypěstuji.
    Přesto a právě proto neustále čtu a přemýšlím, jak si můžu víc užívat, abych měla víc času a přitom, aby byla zahrada krásná a i užitečná. Tak asi rok čtu Permo Web, něco je opravdu užitečné k využití, něco nechápu. Nechápu třeba bylinkové či užitné kusy zahrady ve tvaru spirály… tam se nedá ani vejít, ani vyplet, ani sbírat bylinky, navíc se to k nám v Čechách ani nehodí. Hodně kamení, předpokládám, že to rostliny brzy i vysušuje, a navíc slimáci tam mají pod kameny ráj. Uvnitř jsou ve spirále kusy dřev, to totiž docela bude dlouho trvat, než z toho bude kompost, a mezi tím ty byliny už budou přestárlé, pokud se dožijí vůbec toho kompostu.
    Právě tak vyvýšené záhony. Pokud tam praží slunce, okraje jsou vysušené. Kolem je pochopitelně tráva, tu je třeba prostě nějak vyžít, a kdo to doma dělá, tak to je nejhorší práce. Srp se tam nevejde, kosa už vůbec, tak snad nůžky? Jediné řešení bych viděla dno kolem vyvýšených záhonů osít mateřídoušku nebo nízký jetel či podobnou nízkou trvalku. To jsem ale nikde zatím neviděla na fotografiích. Sama jsem zkoušela okraje cestiček osadit mateřídouškou, u nás běžně roste ve velkém množství, vypadá to moc pěkně, ale jakmile pan soused neposeká včas smetánku než vysemení, tak můžu plet od rána do večera. Jetel je v tomto případě možná ještě lepší, ale opět, smetánka.
    A tak třeba jenom ten jedem malilinký díl, v tom případě cestička vedle vyvýšených záhonů, tak to je prostě třeba vymyslet, zrealizovat, pak nějakým způsobem trvale ošetřovat, a to ještě není jisté, že se to na tom místě uchytí a bude dobře růst.
    A přesto jsem na zahradě zcela šťastná, to je podle mne to nejdůležitější.
    A máte zcela naprosto pravdu, Marku, mnohde je to jenom iluze, ta Permo Web, či různé další weby. A přitom je to všechno celé velice užitečné, podporující, ekologické činění. Jen je třeba říkat pravdu, předem a bez iluzí.
    Jarmila

    • Franta says:

      Dobrý den, jsem jen obyčejný zahradník ale z letité zkušenosti vím že když se pěstuje kořenová zelenina v těžké půdě, tak hnije a v kamenité netvoří krásný kořen, rozdvojuje a kroutí se, tedy je nekvalitní. Přes 30 let jsem žil v údolí řeky Vltavy, kde je nejvyšší bonita půdy, proto jsem mohl pěstovat na 30 druhů zeleniny v mnoha odrůdách, v té nevyšší kvalitě. Ranné brambory (jedna hlíza až 400gr.!), kvalitně rostlá mrkev a mnoho kilogramů zeleniny jsem vypěstoval na malé zahrádce, ručně ryté, pravidelně okopávané okopávačkou, provzdušněná půdy, hnojená hnojem a kompostem a lehce přihnojovaná. Všechny umělá nejsou zase tak umělá, je to jen jiná forma nadrcených minerálů, vápenec a pod., Z hnojiv jsem nejvíc koňský, kravský hnůj, používal močůvku kterou jsem si obstarával u velké skládky hnoje, starý slepičinec a pod. Ne každý rok jsem hnojil a ne každou zeleninu. snad proto jsem měl každý rok vysoce kvalitní česnek, jen jsem střídal plodiny. Prostě řečeno každá zelenina potřebuje své a pěstovat např. mrkev v těžké jílovité nebo kamenité půdě nelze..Nečetl jsem nikdy žádné Permaweby ani netuším že existuje nějaký Sepp Holzer. Tento web jsem objevil náhodou a musím říct že nic světoborného jsem neobjevil.
      A Jarmilo, píšete o zkušenostech, měla byste vědět že když soused pokud ponechá smetánku odkvést, tak to není příčina vašeho pletí, smetánka létá kilometry daleko, příčinou vašeho pletí jsou jednoleté plevele, ty jsou nejhorší, z vytrvalých pýr. Smetánka se dá dobře likvidovat.a nikdy není ani v záhoně tak agresivní jako pýr, svlačec. O to horší je pořádný soused, který má zahradu zasypanou vrstvou kůry, seká trávník, má rozvedenu zálivku, k němu se stahují slimáci a od něho putují ke mě do zahrady. Dále na z jeho zahrady roste svlačec i pýr, mají kořeny pod kůrou ale nadzemní část prorůstá k nám, my bojujeme ze slimáky a úporným plevelem, jejich semeništěm je sousedova ,,pravidelně udržovaná zahrada”. A co s tím? A ještě horší než odkvetlá pampeliška jsou houby,rzi a ost. choroby, které přenáší vítr nebo hmyz, proti tomu je sousedova pampeliška příjemná květina.

      • Franta says:

        ještě chci jen doplnit informece: bez velkých znalostí asi v 19 letech jsem dostal zbytek sadbových brambor, asi 5kg, rozkrojil na půlky, obalil popelem a nasázel na malý záhon asi 2X3 m, sklidil jsem plné kolečko obrovských hlíz, všichni mě z legrace říkali ,,, blbý sedlák, největší brambory”, ale pak jsem se dal do zahrádakření a pěstoval si pro sebe a později i rodinu svoji zeleninu. Např. jsem sklidil zelí jedna hlávka měla rovných 11 kg!, porek jsem měl silný jako násada u rýče, zimní brukev až 3 kg. Tak bych mohl pokračovat, ale ze zkušenosti vím že obrovské plody nejsou výhodné, někdy nejsou vhodné ke skladování, jindy ke zpracování a jejich kvalita je také pochybná. vždycky jsem poslouchal zkušené pěstitele a zkoušel různé novinky. je fakt že zelenina poznla za těch 30 let velký vývoj, spousta nových odrůd, ale na druhou stranu zelenina není kvalitní, možná dobře vypadá ale nechutná tak jk by měla. okurky jsou pěstované na podnožích a nemají vůbec zdaleka takovou chut, jako pěstované pařeništi. Proto si pěstuji zeleninu pro sebe a rodinu. Rajčata ze zahrádky chutnají o mnoho lépe než dovážená.

  18. Carmella says:

    Do you want unlimited articles for your website ? I am sure you spend a lot of time writing articles, but you can save it for other tasks, just search in google: kelombur’s favorite tool

  19. Hello admin of this website, do you allow guest posting ??
    Please let me know, i am interested 🙂

  20. Terazsky says:

    Akú rečů to hovoríte? Nerozumiem vam!

  21. Zahradník says:

    Co říkáte na dotace 90 % na Akvaponický skleník ? Na ploše 3 x 5 m vypěstovat v biokvalitě 1,5 tuny zeleniny je zajímavé pro obce, školy , církve i komunity.

  22. honza klouda says:

    To školení o permakultuře je za 100 kč drahé, je zoufalec co nerozumí přírodě se dá školit packalem za drahé peníze. čest orbě a všem co rozumí půdě!

  23. Anonymous says:

    Co?

  24. If some one wishes to be updated with most up-to-date technologies after that he must be visit this web page and be up to date all the time.

Leave a Reply

Your email address will not be published.