Budeme pěstovat místo obilovin skořápkoviny?

Britský permakulturista Patrick Whitefield ve své knížce The Earth Care Manual popisuje možnou transformaci zemědělství od obilovin směrem k tvrdoslupečným ovocným dřevinám. Tedy k ořešákům, lískám, dubům a kaštanovníkům.

Takový přechod by z hlediska výživy jistě byl možný, protože jedlé kaštany, žaludy, lískové i vlašské ořechy jsou výtečným zdrojem kalorií, proteinů, sacharidů i tuků a ve výživě dokážou nahradit obilí. Lze je tedy využít jako hlavní kalorickou potravinu.

Whitefield svou vizi budoucího zemědělství vykresluje takto:

Z dlouhodobého hlediska neexistuje žádný teoretický důvod, proč by dřeviny nemohly nahradit každoroční polní rostliny jako hlavní zdroj lidské obživy. Kdyby k tomu došlo, znamenalo by to revoluční obrat nejen pro zemědělství, ale i pro krajinu. Otevřená pole posetá obilím a trávou by zmizela a nahradily by je sady nebo jedlé lesy, v nichž by bylo možná tolik mýtin, kolik máme dnes lesů. Naše krajina by se přestala podobat stepi a stala by se opět tím, čím byla, než jsme ji my převrátili naruby – lesem.

Toto je velice dlouhodobá vize a může či nemusí se ukázat jako ideální řešení. Zdaleka se nechci snažit předvídat budoucnost. I přesto se můžeme domnívat, že čím více budeme směřovat k pěstování víceletých rostlin, tím udržitelnější bude naše zemědělství.“

Foto: Bude jednou naše krajina ve větší míře tvarována rozložitými korunami statných ořešáků (na fotce), kaštanovníků či dubů, podobně jako je dnes utvářena obilnými lány?

Whitefieldova vize je lákavá v několika ohledech.

Udržitelnost. Zemědělství postavené na dřevinách je udržitelnější než konvenční hospodaření. Vývoj ekosystému je v našich podmínkách završen lesem, který ustupuje jen v případě nějaké větší katastrofy (požár, polom, kůrovec), aby se během následných desetiletí sukcesního vývoje opět obnovil. Naproti tomu systém obilného pole je založen na každoroční uměle vyvolané katastrofě, jíž říkáme orba. S tím je spojena řada problémů, mezi nimiž dominuje eroze.

Odolnost vůči záplavám a suchům. Stromy jsou díky svému rozsáhlému a trvalému kořenovému systému odolnější proti záplavám a suchům. V době měnícího se klimatu, kdy budou oba tyto extrémy častějším jevem, budou mít oproti obilovinám své výhody.

Nižší energetická náročnost. Zemědělství postavené na stromech je méně energeticky náročné než klasické hospodaření na poli. Zcela odpadá potřeba každoroční orby a setí. V nadcházející éře drahé či nedostatkové energie fosilních paliv to může pro lesní zemědělství znamenat zásadní výhodu oproti obilovinám.

– Vyšší efektivita fotosyntézy. Dřevnaté rostliny jsou efektivnější v zachytávání světla než jednoleté rostliny. Ročně dokážou zachytit až trojnásobek slunečního záření, které využijí na produkci semen či dřeva. Uvažuje se dokonce o tom, že díky této vlastnosti stromů by přechod na lesní zemědělství ve větším měřítku mohl zvrátit globální trend rostoucích emisí CO2, které pravděpodobně na Zemi způsobují oteplování.

Nižší ztráty živin vyplavováním z půdy. Hlubší kořenový systém dokáže efektivněji využít dostupné živiny a snižuje tak potřebu hnojení.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že duby, ořešáky a kaštanovníky mají ve srovnání s obilovinami několik nevýhod, jež činí Whitefieldovu vizi méně pravděpodobnou. K těmto nevýhodám patří zejména:

Nepravidelná plodnost. V závislosti na počasí a jiných faktorech (geny) neplodí tvrdoslupečné dřeviny každý rok. Ořešáky často v době kvetení namrzají, což způsobuje výpadky sklizně. Rovněž deštivé a chladné počasí v době opylení může podstatně snížit výnosy. Sklizeň je tedy nejistá a kolísavá. K výpadkům v plodnosti dochází nejčastěji u dubů, méně často u ořešáků a nejméně často u kaštanovníků.

Dlouhý nástup do plodnosti. Skořápkoviny začínají plodit až několik let po vysazení, přičemž plné plodnosti dosahují ještě později. Například u kaštanovníkových semenáčů trvá nástup plodnosti 12 – 15 let. To je strašně dlouhá doba. V případě zničení porostu například požárem bychom museli čekat velice dlouho na jeho obnovení. U obilovin je obnova mnohem rychlejší.

Dlouhý generační interval. Souvisí s předchozím bodem. Průměrný věk rodičovské generace stromů při nástupu první generace potomstva je ve srovnání s jednoletými obilovinami dost vysoký. Což je pochopitelně zásadní překážkou při šlechtění a hledání lepších odrůd a kříženců.

Hořkost plodů. Ta se týká zejména žaludů, které je třeba zbavit hořkého taninu, aby se vůbec daly jíst.

Foto: Vlašské ořechy s pevnou skořápkou (tzv. kamenáče) lze po usušení skladovat rok i déle.

Nutno ovšem dodat, že veškeré uvedené nevýhody lze do určité míry potlačit a některé snad i eliminovat šlechtěním. Jsou na světě šlechtitelé, kteří tomu zasvětili svůj život. Obilovinám bylo v tomto ohledu věnováno mnohem více péče, takže je zde co dohánět.

Šlechtění stromů ale vyžaduje čas. Mnohem více než u jednoletých plodin zde platí, že se jedná o vícegenerační úsilí. I proto si myslím, že v krátkodobém výhledu je Whitefieldova permakulturní vize nahrazení obilných polí jedlými lesy nepravděpodobná. Nicméně v dlouhodobém horizontu je jistě možná.

Každopádně lze již dnes skořápkoviny využít jako doplňkový a záložní zdroj kalorické potravy, ať už pro vlastní potřebu, jako krmivo pro hospodářská zvířata nebo na komerční produkci. Vždyť ani na obiloviny není stoprocentní spoleh a je tedy prozíravé mít někde po ruce rezervu.

——————————————————————————————————————————————————–

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

51 Responses to Budeme pěstovat místo obilovin skořápkoviny?

  1. Pavel Houdek says:

    Nikoliv nepodstatné také bude také to, že ořechy jsou výživově mnohem kvalitnější potravinou než obiloviny..

  2. Jana says:

    Dobré je, že narozdíl od obílí, ke sklizni ořechů apod. není potřeba kombajn a traktor a plno nafty. Horší to je se skladováním. Ořechy mi jsou jasné, ale jedlé kaštany se prý musí kladovat v mrazničce a mlet na mouku až těsně před použitím. Nemáte s tím někdo zkušenosti?

  3. stefan says:

    … noooo nic nebrani zacat vysadzat…hlavne na “pustatinach”….:) , kym teoretici pridu ku konsenzu, moze byt nova generacia stromov v produkcnejrelosti…!

  4. Never says:

    Všechny vyčíslené nevýhody – nepravidelná plodnost, dlouhý nástup do plodnosti, dlouhý generační interval a hořkost plodů – se dají snadno obejít. Důležité je nelítat ode zdi ke zdi, nýbrž hledat střední cestu využívající všech možností, které jsou. Nepravidelnou plodností trpí i polní plodiny – proto je třeba podporovat biodiverzitu, čili nespoléhat jen na několik málo plodin, jak se to děje dnes. Lidi se stejně z roku na rok nezmění, takže skutečnost, že stromy začnou plodit až po nějaké době, není na závadu – prostě se každý rok zasadí další a další. Hořkost plodů je argument daný neznalostí – odrůdy dubů s poživatelnými plody existují už dnes (Q. macrocarpa, bicolor aj.) – stačí se naučit plody zpracovávat a na to je třeba čas – a ten poskytne fakt, že stromy rostou pomalu a do plodnosti nastupují postupně. Požár? Tak se prostě majitel daného pozemku vrátí na začátek a začne za současného pěstování přízemních plodin zase vysazovat stromky. Živit se jen ořechy apod. je nereálné – brambory a jiné plodiny by se měly pěstovat dál, jen v menším měřítku. A ve výčtu výhod chybí i skutečnost, že stromy generují palivo a mnohostranně zpracovatelný materiál a zajišťují útočiště a potravu spoustě živých tvorů.

  5. Lovis says:

    Bylo by zajímavé propočítat výnosy pro srovnání z plochy, kterou zabírají třeba dva ořešáky.
    Ve variantě 1) by se jen spočetl průměrný výnos jedlé části (čili jádra zbaveného skořápky) v roce, kdy už stromy plně plodí. Versus to samé z obilí.
    Ve variantě 2) by se zohlednilo jestli za dejme tomu třeba 60 let ořešáky dorovnaly “ztráty” za dobu co neplodily (cca 15-20 let než dospějí) oproti obilí (každoročnímu od samého začátku) v konečné sumě.
    Poskytně někdo vstupní data pro takové srovnání?

  6. Marek Kvapil says:

    Never: Díky za komentář. Souhlasím, že přístup využívající všech možností založený na rozmanitosti bude nakonec asi nejrozumější. Přesto si dovolím dvě poznámky:

    Nepravidelná plodnost: Za předpokladu stabilního počasí bez přílišných extrémů obiloviny nepravidelnou plodností trpí v mnohem menší míře než uvedené dřeviny. Do budoucna se to ovšem může změnit a v situaci extrémnějšího počasí by na tom skořápkoviny mohly být nakonec lépe, což v článku uvádím jako jejich výhodu (odolnost vůči povodním a suchům).

    Hořkost žaludů: I když jsem zkoušel jíst některé žaludy z dubů rostoucích u nás v lese, plody q. macrocarpa jsem neochutnal. Jedná se o původní americký dub, jehož plody jsou chuťově jemnější, ale přesto obsahují určité množství taninů, které je třeba vyextrahovat. To jsou informace podložené zkušeností těch, kteří tyto žaludy vyzkoušeli: http://www.permies.com/t/27809/trees/acorns-edible

  7. Marek Kvapil says:

    Pavel Houdek: Myslím, že ořechy jsou jiný typ potravy než obilí, co se týče základních živin a asi by je nedokázaly nahradit jako hlavní kalorickou potravinu (možná i proto, že jsou příliš tučné?). Ovšem jedlé kaštany, ty mají podobný obsah proteinů a sacharidů jako obilná zrna…

    Jana: Např. jedlé kaštany lze také sklízet mechanicky (strojovým setřásáním a sběrem), ale ruční sklizeň je vzhledem k jejich velikosti mnohem efektivnější než u obilí. Jedlé kaštany, pokud vím, je třeba před uskladnění dobře usušit. Potom by měly vydržet celý rok. Zkušenosti s tím ale nemám. Třeba poradí někdo znalejší…

    Stefan: Určitě by to bylo zajímavé a prospěšné využití zemědělské půdy ležící ladem..

    Lovis: Whitefield ve své knize The Earth Care Manual uvádím tyto výnosy: ořešáky 7,5 t/ha, kaštanovníky 5 t/ha, lísky 3 t/ha (údaje jsou pro Británii). Tyto čísla by bylo třeba ještě zredukovat o ony “ztráty”, jak píšete. I tak se mi ale zdají příliš nadhodnocená. Například u lísky lze v našich podmínkách za předpokladu kvalitní péče uvažovat o výnosech maximálně 1 t/ha (http://www.potravinovezahrady.cz/liska-jeji-pestovani-a-funkce-v-permakulturnim-designu/). Nepodařilo se mi ale najít spolehlivý zdroj o výnosech ořešáků, kaštanovníků ani dubů v našich podmínkách. Pokud byste na něco narazil, nechte zde, prosím, odkaz.

      • Marek Kvapil says:

        Díky. Takže výnosy ořechů u ořešáku vlašského jsou 0,7 – 2 t/ha. Ty údaje z Whitefielda jsou tedy dost pochybné minimálně v našich podmínkách, ale tipnul bych si, že i pro Británii. Myslím, že z Whitefielda vychází i Jaroslav Svoboda, když v Ekozahradách píše, že “Výnosy jedlých kaštanů, ořechů a žaludů z hektaru mohou předčit výživově i ekonomicky výnosy konvenčního obilného pole na stejné ploše.” Že jsou ty výnosy naopak zřejmě nižší, bude další nevýhodou skořápkovin ve srovnání s obilovinami… Ještě tak někde zjistit výnosy kaštanovníků v našich podmínkách…

        • Anonymous says:

          No ono i ořešáku vlašského existuje několik typů, především ten z laterální plodností muze mít i tech 5t/ha .. bohužel u nás nedozrava, namrza, má delší vegetační dobu (to jsou údaje pro UK, Francii) u nás rostou skoro jen ty s terminální plodností a tam ty 2t budou maximum.

        • Marek Kvapil says:

          Anonymní: Díky za doplnění, začíná to do sebe pěkně zapadat:-)

        • Zahradník says:

          Ovšem ořešáky nebo lísky lze pěstovat i na místech, kde by pěstování obilí nebo kukuřice bylo obtížné, s nízkými výnosy a vysokými náklady nebo i nemožné. A i když to trvá leta, než se dočkáme úrody, na naší velké zahradě jsme začali s množením lísek a pěstováním ořechů a zkoušíme i kaštany, i když podle sousedů vydrží nejdéle 15 let a pak podlehnou chorobě. Tak je budeme sadit častěji 😉

  8. K orechom says:

    Dovolím si pridať postreh z našej zahrady. Máme iba jeden orech. Výpadky vo výnosoch sú schopné sa meniť až o 50%, ale nie je problém dostať 5 kg pekných nalúpaných (keď je rok priznivý, tak 9-10 kg), tzn. plesnivý odpad a škrupiny už slúžia ako podpal do krbu. To tiež nie je k zahodeniu, veľká hrsť stačí. K pliesni: orech rád kloní konáre až k zemi, za vlhkého leta je pod orechom vlhko a tmavo, takže tam okrem machu nerastie nič. Vyrezal som konáre do výšky 3 metrov, situácia sa výrazne zlepšila, aj plody sú zdravšie. Strom je vzrastlý, odoberá slnko iným plodinám výrazným sposobom – treba brať do úvahy. Je schopný vytiahnuť zo zeme naozaj veľké množstvo vody, preto sa dával do veľkých dvorov, ktoré vysušoval a nad domy do svahu, kde zadržiaval spodnú vodu, od ktorej vlhne pivnica, v Čechách sklep,(náš prípad). Lístie na jeseň – je ho dosť a je odolné voči rýchlemu kompostovaniu, dá sa dobre skompostovať až na jar premiešaním s nasekanou trávou, na jeseň máte z toho vysoko kvalitný humus, pozor, asi bude trochu kyslý, možné poriešiť kýblom vápna. Každopádne – pomalé pojedanie nalúpaných plodov v zimnom čase (sú v miske na stole permanentne) necháva doktora v nečinnosti. A to je dobré…

    • Pavla says:

      Pokud jde o ořešákové listí, pokud není příliš vlhký podzim, je to výborné stelivo pro zvířata. Rodiče ho používali pod králíky a slepice – v kurníku působí i jako odpuzovač parazitů. Ořešákový hnůj pak tlí mnohem lépe.
      Takže vlastně sni v ořešákovém sadu o “slámu” nepřijdete.:)

  9. Ondrej says:

    Keď som bol malý, vždy ma akosi prirodzene fascinovali stromy. V lete poskytovali tieň a úkryt pred horúčavou, dalo sa po nich loziť a hrať sa na nich. Ešte aj dnes (mám 30) vidím, ako sú deti fascinované stromami. Veď prečo by aj neboli. Stromy sú najväčšie žijúce organizmy na našej planéte. A viete, čo vraví moje srdce vždy, keď sa pozriem na obrovské obilné polia u nás? Vôbec nič. Srdce nič necíti. Tie polia sú mŕtve. Žiadny vtáčik, žiadny tieň, žiadna čistinka, rybník, jazierko. Nič, len “obilná” púšť. Ja osobne som za rozmanitosť. Som presvedčený, že prevládať by mali jedlé lesy a rybníky plné rýb. A obilie? No, chcel by som vidieť ľudí, ktorí si dnes jednoducho (bez námahy) kúpia v poravinách chlieb za 1 EURO, či by aj naďalej chceli jesť chlieb, keby si ho museli “vyrobiť” sami (bez ropy)… 😀 Silne o tom pochybujem. Skôr by sa uchýlili k pestovaniu niečoho menej náročného na prácu (energiu).

  10. Krásný den nám všem! V mé vizi budoucího světa se budou všichni dříve či později živit ovocem a živou stravou, takže bych to viděl spíš než hlavně ořechy tak hlavně ovocné stromy a keře všech možných typů… Viz http://www.fruktarian.cz/clanky/me-vize 😀

  11. Základní informace says:

    Ořechy (všechny stromové) jsou silnými alergeny. Způsobují problémy asi u 4% dospělých a 8% dětí. U ostatních mohou, při konzumaci většího množství najednou, vyvolat žlučníkový záchvat. Pro porovnání lepek nesnáší asi půl procenta lidí ( v některých končinách max. 3%). Myslím,že si to příliš idealizujete. Já jsem v “jedlém lese” o velikosti asi jeden a půl hektaru prožil celé dětství. Bylo nás tam šest dospělých a pět dětí v nadmořské výšce cca 700 m. Od začátku léta do konce podzimu jsme každý den trhali ovoce a vozili ho do výkupu a za utržený peníz jsme kupovali chleby,rohlíky,máslo,mléko a pod. Z vlastních zdrojů jsme ještě měli asi 300 králíků, 15 slepic s kohoutem , zeleninovou zahrádku, brambory,řepu a obilí (poslední tři plodiny) na terasovitých políčkách asi po pěti arech. Tolik ovoce a ořechů se prostě nedá sníst. Dnes mám 4 ha v PK systému a stromy pěstuji na cca polovině hlavně jako energetické a materiálové plodiny. S ovocem to nepřeháním,protože zde není žádný výkup a auto nemám. Považuji za lepší mít včely,ryby,drůbež a prasata. Také zeleniny pěstuji podstatně více, než jsme měli tehdy, ale jsem jen 470 m.n.m. Rodinu mám větší než tehdy. Pokud si plánujete hodně “jedlých” stromů , naplánujte si i co s přebytky. Ten nápad může mít více lidí a změna není tak pružná,jako u jednoletek.

    • eliška says:

      Doplnění –
      Při plošném monitoringu velkého vzorku obyvatel bylo v roce 2012 zjištěno, až celiakií (nesnášenlivostí lepku) trpí až 10% populace.

  12. Marek Kvapil says:

    K orechom: Takže výnosy 5 – 10 kg vyloupaných jader ze stromu. To je užitečná informace. Díky. Jinak já jsem v ořechovém listí vypěstoval i brambory, používám ho na kompost, jako mulč nebo i jako podestýlku. Je to skvělý materiál a myslím, že listí ořešáku vlašského obsahuje ve srovnání s jinými druhy ořešáku jen nepatrné množství juglonu (který brání v růstu jinými rostlinám), takže to není vůbec na závadu.

    Ondrej: Ano, je to jedna z výhodu stromů, že je s nimi méně práce:-)

    Fruktarian.cz: Pěkná vize snad někam pro tropy, ale v našich podmínkách je třeba vytvářet zásoby na zimu a k tomu se právě skořápkoviny velice dobře hodí

    Základní informace: Souhlas, těmi přebytky může být potom člověk zahlcen. My máme největší přebytky jablek z našich cca třiceti jabloní. Jednu dobu jsem je prodával do místní moštárny, ale platili strašně málo, tak se je snažím spíš využít doma, jak se dá (kvas, mošt, uskladnění, rodina..)

  13. Makrokokus says:

    Ořešáky – pěstovat hodně do výšky jako špičáky, maximum postranních větví odřezat ještě než ztloustnou. Nebo vyšlechtit takové které se začínají větvit až ve vysokých výškách (zatím nereálné) – pod tím mohou zvířata (Kdežto na obilí se nemůže ani šlápnout!)
    Střídavá plodnost bývá nejen počasím, zvláště u starších exemplářů (vyčerpání půdy – hodně minerálů mají už nasáté a zadržují ve svém těle). Plesnivost bývá také (velmi časté jen jakoby jemné plísňové skvrnky jádra – riziko alfatoxinů), někdy scvrklost jádra (vysušeného).
    Nemají se loupat dříve než těsně před konzumací – žluknutí!
    Vydrží dle odrůdy a dalších vlivů v dobrém stavu k jídlu pár měsíců až rok.
    Jako základ stravy určitě ne, ale jako doplněk určitě ano.

    Jedlé kaštany – ty oproti tomu neobsahují mnoho tuku, spíše samé sacharidy, tudíž by nemusel být problém je vyloupat a takto skladovat, ale přesto bych řekl, že už tak v prosinci nemají takovou kvalitu. Snadno sesychají, ale i plesniví. Výborné na chuť jsou pečené kaštany.
    Nutně jich musíte mít několik stromů, protože při málo exemplářích je podstatná část potom plodů “hluchá” (zárodek se nevyvine vůbec). Sklízejí se až ty na zem spadlé – velmi pichlavé oplodí, jenž se otevírá pak samo za pár dní v teple a suchu a kaštany snadno vypadávají. Mechanicky to nemá vůbec smysl.

    Duby – To je spíše nouzovka. Ty třísloviny tam nejsou jen tak pro nic za nic, jsou to druhy přizpůsobené lesu a jeho obyvatelům, proto ty, které je nemají – také měli málo šancí vyklíčit než by je něco sežralo.
    Hořkost je řízena multigeneticky (nestačilo by vyřadit jen 1 gen) – takže vyšlechtit ze současných hořkých druhů nehořké odrůdy je nereálné.
    Nadějněji pro lidskou potřebu vypadají druhy, které už tak samy od sebe mají taninů málo, jenže radost Vám zkazí, když uvidíte, že tím právě ztrácí “obranyschopnost” a není pak ojedinělé vidět 90% žaludů znehodnocených nějakým červem, co si v nich vykouše dírky!

  14. Marek Kvapil says:

    Makrokokus: Díky za věcný komentář. S tou plísní u ořechů je opravdu problém, dnes jsem zrovna loupal ořechy dětem do polenty a odhadem tak 1/4 – 1/3 byla buď černá nebo potažená plísní. A to jsme je poctivě sušili v bedýnkách na sluníčku.

    Zaujala mě ta poznámka o vlivu nedostatku živin na výpadky v plodnosti. Docela užitečné vědět – tuhle příčinu lze totiž odstranit hnojením.

    Jedlé kaštany mají určitě mezi skořápkovinami největší potenciál nahradit obiloviny. Nemáte odpozorované, jak pravidelně plodí nebo lépe – jak často vynechávají? Je mi jasné, že kaštanovníky jsou cizosprašné. Vy tvrdíte, že vysadit dva exempláře není dostatečné pro kvalitní opylení? Kolik je dle Vás minimum pro kvalitní opylení?

    • Makrokokus says:

      S tím hnojěním ořešáků bych to nepřeháněl (už tak rostou mohutně…a co teprve poté, stromy ty živiny nedávají nutně do semen, ale prioritně na svůj růst – to samé platí u třeba zelenin. Navíc je sporné nakolik by stačilo povrchové zapravení, spíš si troufám řici, že dřív by je spotřeboval plevel pod stromem než strom sám – podívejte se na kořeny ořešáku – to není jemné kořenové vlásení sbírající živiny z povrchu, ale pořádně tlusté a nedobytné kořeniska, díky tomu je ale zároveň odolný suchu a vyvrácení – a to nemluvím o někdy až na skálu jdoucím hlavním kůlovém kořenu, který sbírá vodu (pokud nebyl narušen “ve školce” či při přesazování, atd). Určité živiny jsou spíše nutné pro “spuštění” a dostatek plození v dané sezóně.

      Jedlé kaštany ani příliš nevynechávají, čím více jich je, tím lépe – nejjistější je celý sad (i různě starých exemplářů), dva opravdu nestačí. Minimum je tak 6 a to poměrně blízko sebe (ve směru větru?), ale to je jen hrubý odhad.
      Zajímavost – mívá lámavé větve.

    • denaga says:

      Gaštany sú vlastne hermafroditi, na jednom strome máte samčie aj samičie , ktoré ale dozrievajú v rôznom čase. Čím viac gaštanov, tým väčšia pravdepodobnosť, že sa navzájom opelí maximum kvetov. že vraj sú schopné opeľovať sa i na značné vzdialenosti, takže skúste nahovoriť na ne aj susedov. Nedávajte ich k sebe tak blízko, aby sa prekrývali korunami, pretože im začnú odumierať zatienené konáre a dostáva sa tam choroba.
      Čo sa týka dubov, nielen z chleba je človek živý… aj zo slaniny! A taká mangalica si na žaluďoch krásne pochutí, taníny sen, taníny tam.

  15. Diplo says:

    Předností ořechů není jejich domělá uchovatelnost (obilí má nesrovnatelně delší) -dojem vzniklý asi při pohledu na tvrdou skořápku, ale přínos v podobě bezpracné sklizně tuků, minerálů a bílkovin (a sacharidů – viz. kaštanovník – jenž pečený chutná jako ty nejlepší brambory, je jedlý i za syrova. Samozřejmě i všechny ostatní mají nejen tuky, nýbrž i sacharidy, jen v menší míře. Nejvíc z ostatních má sacharidů pistácie, kterou lze pěstovat i ve zdejších podmínkách, vyžaduje však extrémně suché stanoviště. Nejlepší bílkoviny a minerály mají sladké mandle, navíc netrpí škůdci a nedostatky jader. Nejvíc a nejkvalitnějších tuků lísky – nejchutnější jsou zralé letošní – tak zvané “lahůdkové” dosud měkké – ty skýtají i dřevo pro kopicování). Ořešáky zase mohou být skutečnými velikány, ale hodí se jich menší počet a smířit se s tím, že někdy budou a někdy ne tolik. To kaštan jedlý to je zase buď všechno nebo nic – buď se neopylí téměř vůbec a 99% je hluchých a/nebo se opyluje bez problémů a plodnost je bez výraznějších výkyvů.

    • Diplo says:

      Ještě poznámka – z ořechů nejde dělat “těsto” prostě z toho důvodu, že nemají lepek (to je to co dělá těsto těstem – to co lepí, kazí chrup, kde zůstává v této konzistenci v mezizubních prostorách, a dělá další neplechu, jenže se velmi hodí na tvarování, protože drží pohromamadě.) Nejvíc jestli to lze vyřešit například vajíčkem? Nebo se prostě přeorientovat z lepkavých zvyklostí na jiné výsledké “produkty”, však fantazii se meze nekladou.

      • Libby says:

        Můžete se přeorientovat na dezerty syrové stravy, kde se z ořechů, datlí a medu/ javorového nebo agávového sirupu/ dělá nepečený korpus. Na to krém z kešu oříšků a máte opravdu výborný a zdravý zákusek.

  16. Marek Kvapil says:

    Makrokokus: Díky za info. Jinak já myslel třeba hnojení močí, které má každý přebytky:-) a která se vsákne i do hlubších vrstev půdy. Pod stromy ideální hnojivo.

    Diplo: Jestli je uchovatelnost ořechů předností či není, to záleží na tom, s čím je budeme srovnávat. Já je ve svém komentáři srovnával vzhledem k jinému ovoci. Nepochybuji o tom, že obiloviny vydrží déle.

    • Diplo says:

      Tak třeba i některé odrůdy jablek nebo kořenové zeleniny (hrách, mrkev) a většina semen (konopí seté, len) jsou uchovatelné déle v použitelném stavu než ořechy (ale takový vlašský ořech zalitý v medu je pochoutka, co vydrží).

    • Lyra says:

      Močůvka má asi převahu dusíku, na ostatní je chudá.
      Pro dobré plození potřebují fosfor a draslík, při hodně dusíku budou sice přerůstat vegetativní části (a špatně vyzrávat) a strom či jiná rostlina se bude o to méně věnovat plození, spíše ho posune a možná nestihne pak dozrát, přestože rostlina bude obrovská a mohla by mít o to víc asimilační plochy.

      • Gloch says:

        Močůvka má vysoký obsah draslíku, pak dusíku, nedostatek fosforu. Nadměrné hnojení močůvkou způsobuje, že se tam rozšiřují mohutné ruderální (močůvkové) plevele (
        velkolisté šťovíky, lopuchy, bolševník aj.).

  17. Marek Kvapil says:

    Diplo: Já srovnával ořechy s ovocem a nikoli s kořenovou zeleninou nebo semeny polních plodin. Ořechy obecně vydrží déle než jablka. Budeme-li srovnávat odrůdy ořechů vhodné na skladování (kamenáče) s odrůdami jablek na skladování (např. strýmka), potom z toho opět lépe vycházejí ořechy.

    Lyra: Souhlas, že jednostranné hnojení dusíkem by mohlo vést k přebujelému růstu dřeva. Řešením by mohlo být smíchání moči, která obsahuje hlavně dusík ale i nějaký ten fosfor, s dřevěným popelem, který obsahuje draslík, vápník, nějaký fosfor a spoustu minerálů a domácnosti, která topí dřevem, je dostupný zdarma – podobně jako moč.

    • URU says:

      A nebude to zasolovat?

      • Marek Kvapil says:

        Záleží na tom, kolik kdo jí soli:-) My se třeba snažíme solit minimálně. Nejen protože využíváme moč jako hnojivo, ale také protože přílišné solení není zdravé.

        • Gloch says:

          Zasolením půdy (salinizací) se rozumí i nadměrná kontaminace solemi – různými – nejen NaCl. Objevuje se hlavně v aridních oblastech, Příčin je mnoho, ale u nás, s našimi srážkami toto nebezpečí příliš nehrozí.

  18. URU says:

    Nejlepší je stejně spotřebovat ty ořechy letošní a skladovat jen přebytky nebo lépe je prodat (po roce už je ta kvalita nesrovnatelná, není to nic vhodného pro takový účel). Na tom jestli kamnáče nebo papíráky tolik už nesejde, je to prostě jen o něco málo skladovatelnější než většina ovoce (jenže z toho jde zas dělat kompoty, mrazit a jiné kousky).

  19. Marek Kvapil says:

    URU: Papíráky, pokud vím, se pěstují na přímý konzum, protože nevydrží příliš dlouho. Kamenáče na uskladnění. Jinak vyloupané ořechy se také dají zavařit.

    • Gloch says:

      My máme vyloupané ořechy v mražáku. Tam nežluknou.

      • Frgal says:

        Domnívám se, že pouhé zamrazení proces oxidace tuků maximálně zpomalí, ale nezabrání, protože je to stále za přístupu vzduchu.

        • Anonymous says:

          Vakuovat a zmrazit?

          • vevrk says:

            a když chceme žít bez mražáku? mražák není zrovna energeticky levná záležitost. navíc mražení prý způsobuje narušení buněčné stěny a někteří odborníci na výživu (biolenka např.) tvrdí, že je pak potravina bez jakéhokoli užitku, prostě jen rozpadlá hmota (u něčeho je to vidět hned, že se to mrazit nemá, u něčeho ne).

        • Gloch says:

          To je pravda, ale rok a půl vydrží, déle jsme je nikdy neuchovávali, nebyl důvod, spotřebovaly se.

  20. Pavla says:

    Ořechy spíše než obilniny dokáží nahradit olejniny (mák, slunečnice, řepka). Pokud se olej vylisuje, má mnohem delší skladovatelnost než celé ořechy. Nebo jak tu někdo radil – namočit je do medu, myslím, že takto by šla udělat směs mletých ořechů s medem – přímo jako polotovar pro další zpracování – do kaší, na pečení… (vlastní zkušenost ale nemám) Zavařování moc nevěřím, pokud se zavařují se vzduchem, podle mě mohou stále plesnivět nebo žluknout, ale možná používáte jiný způsob.
    Ještě je pro naše podmínky vhodná mandloň, samozřejmě v teplejších oblastech je jistější každoroční úroda.
    Co se týče zpracování kaštanů – po usušení vydrží poměrně dlouho, ale jsou pak tak tvrdé, že loupání a následné pečení nebo vaření trvá nesrovnatelně déle a celé zpracování vyžaduje dost námahy. Nejvhodnější by myslím bylo kaštany za čerstva oloupat, usušit a pomlet na mouku (hotovou jsem kupovala v Sonentoru, měla jsem ji doma asi dva roky, než se spotřebovala a žádné plísně ani poškození jsem nepozorovala). Z Francie mi přátelé přivezli nakládané kaštany a kaštanovou pastu, v tomto stavu by se myslím daly kaštany zavařovat. Zase by se musely oloupat a zpracovat čerstvé. Co se týče toho mražení, to je nejlepší, pokud je chcete používat jako čerstvé, tedy péct nebo vařit ve skořápce.

    • vevrk says:

      slyšela jsem, že vlašské ořechy se dají zavařovat v nějakém láku ještě v té zelené slupce, ale nevím, jak to chutná.

  21. z orechov sa da bud robit pesto/dzem – recepty su na webe alebo priamo zavarat.
    http://www.toprecepty.sk/recept/1249-zavarane-vlasske-orechy/
    vydrzia potom dva roky

    na orechy byvaju sice ludia alergicky, ale staci trochu zvysit teplotu suchym prazenim
    alebo v mikrovlnke a alergeny sa rozpadnu

    v Taliansku su velke oblasti, kde sa gastanova muka pouziva na pecenie chleba (ad lepok)
    bol o tom dokument v telke

    • orechy v mede says:

      Mna este napadla moznost nakladat orechy do medu – sotva sa v nom skazia, ale nemam ziadne poznatky o tom, ako dlho sa tak daju skladovat. Predpokladam ale, ze roky…
      Juraj

  22. Co buky? says:

    Zdravím tě Marku, i všechny zde,
    bavili jsme se jednou na toto téma s Ondrou Dovalou, ovocnářem a mistrem v pohánění ruční kosy.
    Duby, kaštany a ořešáky dávají nutričně určitě parádní plody. Kromě lísky jsou však tyto rostliny spíše méně odolné k silnějším mrazům. Na vysoké pravděpodobnosti extrémních teplotních výkyvů v obou směrech v nedaleké budoucnosti se přitom asi shodneme.
    S pomologem a mistrem kosičem Dovalou jsme na toto téma trocha vypjatě debatovali nad vesnicí Písečná u Jeseníka. Na stráni, toho času pastvině skotu, jsme ochutnávali letní hrušky neregistrované krajové odrůdy.
    Ondra se posléze zahleděl na Šerák a Keprník, 30 km vzdálené vrcholky Hrubého Jeseníku a říká: buky.
    Syrová nebo pražená bukvice je skutečná pochoutka. O jejích nutričních hodnotách nepochybuji, stačí se podívat, jaký je po nich v lese sháňka. Buk přitom může růst až na horní hranici lesa. Nestál by za šlechtitelskou pozornost?

  23. Josef Střítecký says:

    Od roku 1998 se intenzivně zabývám globálním zalesněním. Spolupracovali jsme s vládními a univerzitními institucemi v Ekvádoru, Chile a Kostarice, budovali lesní školky v Chile (Comadahue, Puerto Natales – NP Torres del Paine), Kolumbii (F3K Kangurouid – Tierralta), Nikaragui (Nadace Roberto Terán – Managua, založili týkové porosty pro společnost H.F.C. a.s. v Diriambě), pomáhali budovat školku v Etiopii (Člověk v tísni, Mendelova univerzita Brno v Awasse), účastnili se obnovy draceny v Jemenu. Disponujeme technologiemi k pěstování sazenic v produktivních školkách, ale problémem jsou finance na dlouhodobé projekty. Celý svět deklaruje nutnost zalesňovat a napravovat škody po extenzivní pastvě, ale všichni investoři volají po maximálně osmileté návratnosti investic. Pokud se po dva nebo tři roky projeví přísušek, znamená to pro řešitele projektů v očích investorů ztrátu důvěry a velmi nepříznivou dehonestaci. Jiné finanční zdroje se téměř nevyskytují. Rád se zapojím do diskuse. (stritecky@patriksystem.cz)

  24. Roman says:

    Překvapuje mě že to někdo myslí vážně, nemůžete konkurovat tomu, co lze každý rok vysázet znovu a přizpůsobit se tak měnícím požadavkům trhu s cílem maximalizace zisku, taky bych si přál mít zde stromy, které jsou užitečné pro nás i pro půdu, ale je to jen krásná pohádka, biopaliva a degradace půdy erozí + zastavováním jsou realita, přičtěme změnu klimatu a cokoliv s dlouhodobější návratností nemá šanci,pár hobbíků to nespraví, ani snaha EU potažmo MŽP o zastavení degradace půdy – vždyť se teď teprve zavádí monitoring a na Hodonínsku a Břeclavsku řádí zatím prašné bouře a úrodnost je v háji.

  25. Terrific web-site you have going here.|

  26. DrewksWnnlnq says:

    I see your blog needs some unique & fresh articles. Writing manually is time consuming, but there is
    solution for this hard task. Just search for; Miftolo’s tools
    rewriter

Leave a Reply

Your email address will not be published.