8 knih, které vám pomůžou najít si vlastní styl zahradničení

Studium zahradnické a permakulturní literatury může být dobrým zdrojem inspirace při hledání optimálního stylu zahradničení – takového, který vyhovuje vašim potřebám, časovým a prostorovým možnostem a podmínkám pozemku.

Je asi důležité poznamenat, že knížky Vám nedají to nejdůležitější, tedy vlastní bezprostřední zkušenost s rostlinami, zakládáním záhonů a péčí o ekosystém.

Jak se vyvíjí rostlina od semínka do sklizně, to nezjistíte jinak než tím, že to sami vypozorujete. Můžete si stokrát číst o tom, jak se pěstují rajčata, ale teprve tím, že je zkusíte vypěstovat a prožijete s nimi část svého času, pochopíte tuto pozoruhodnou rostlinu a budete schopni s ní pracovat na nové hlubší úrovni.

Knihy vám neřeknou ani to, jaká jsou specifika a zvláštnosti místního ekosystému. Zahradničení je vždy do jisté míry lokální a zkušenosti, které se osvědčily na jednom pozemku, nemusejí vždy platit v jiných podmínkách. Je dobré na to myslet při četbě knih.

A nakonec vám knížky neřeknou ani to, co vy sami máte od zahrady očekávat. Jaké potřeby chcete uspokojit. Kolik času jste ochotni a schopni strávit péčí o zahradu.

Knížky vám ale mohou posloužit jako užiteční průvodci na cestě při hledání vlastního stylu zahradničení. Ukazují směr, inspirují a dodávají nápady i nadšení.

Zahradnické příručky, které zde uvádím, mám přečtené a čerpám z nich inspiraci pro svou zahradu i pro své kurzy. Vozím je s sebou na kurz Design permakulturní zahrady, kde jsou k nahlédnutím pro účastníky. Občas se k nim vracím a listuji si v nich.

Zde tedy mých osm oblíbených knih o zahradničení. Možná bych měl ještě upozornit, že se nejedná o reklamu. Níže uvedené knihy doporučuji ke studiu čistě na základě svého vlastního úsudku a názoru. Nejsem za to placený.

1) John Jeavons: Jak vypěstovat více zeleniny, než jste si kdy mysleli, že je možné, na menší ploše, než si dokážete představit

V této klasické knize, jíž se prodalo přes půlmilionu výtisků, John Jeavons popisuje svou biointenzivní metodu pěstování, která patří mezi nejvýnosnější známé techniky zahradničení. Při použití této metody by vám k zajištění kompletní celoroční soběstačnosti mělo stačit 465m2 půdy včetně pěšinek mezi záhony.

Základem biointenzivní metody je vytváření úzkých záhonů, rytí do hloubky dvou rýčů, pečlivé rozmístění rostlin na záhonech, maximální produkce kompostu a důraz na budování půdy. Vysoké výnosy jsou vykoupeny značnou pracností. Usilujete-li o maximální soběstačnost, jste-li omezeni rozlohou půdy a vyhovuje-li vám tvrdý hardcore styl zahradničení, potom je tohle kniha pro vás.

Zajímají-li Vás další informace o biointenzivním zahradničení, potom si přečtěte můj článek o soběstačnosti na 465m2, který byl v době psaní tohoto textu nejoblíbenějším článkem potravinových zahrad.

2) Carol Deppe: Nezdolný zahradník

Autorka této knihy, Carol Deppe, trpí celiakií a je na bezlepkové dietě. Protože bezlepkové potraviny nejsou zrovna nejlevnější, zajišťuje si je Carol Deppe pěstováním kukuřice, dýní, fazolí a brambor. Právě této čtveřici kalorických bezlepkových potravin je věnována podstatná část knihy Nezdolný zahradník.

Carol Deppe, která vystudovala genetiku a věnuje se šlechtění odrůd pro udržitelné a samozásobitelské zemědělství, klade značný důraz na výběr odrůd a semenaření. Nedávno založila semenářskou firmičku, skrz kterou prodává osiva odrůd, které vyšlechtila. Tyto odrůdy jsou svým způsobem volným pokračování knihy. Pokaždé, když nějakou z nich vypěstujete, přečtete další kapitolu.

Carol Deppe si jako žena osvojila extenzivní styl zahradničení, který není tak pracný jako biointezivní pěstování, ale vyžaduje větší rozlohu půdy. Pěstuje nikoli na záhonech ale na políčku, které přijede na podzim zorat a na jaře prokypřit pronajatý traktor. Mezitím vše dělá manuálně bez těžké techniky jen s ručními nástroji.

Kniha je hodnotná rozsahem zkušeností, které předává, skvělou argumentací a pragmatickým přístupem. Stala se inspirací pro můj kurz Základy potravinové bezpečnosti.

3) Toby Hemenway: Zahrada Gai

Již klasické dílo s podtitulem “permakulturní příručka pro domácnost”. Kniha pokrývá principy, techniky a jednotlivé fáze permakulturního designu. Obsahuje spoustu tabulek a designových vzorů, které lze využít při plánování a zakládání zahrady. Dobře se čte a mnoho lidí nadchla do permakultury.

V knize postrádám nevýhody doporučovaných řešení, ať už se jedná o záhon ve tvaru klíčové dírky nebo bylinkovou spirálu. Realita se tak jeví růžovější, než jaká ve skutečnosti je. Zřejmě je to způsobeno nedostatkem praktických zkušeností autora.

Hemenway sice pár let žil na venkově, kde začal tvořit permakulturní zahradu, ale nevydržel to dlouho a vrátil se zpátky do města. Hemenway je především akademik a intelektuál. Má ekologické vzdělání, rozhled, skvělé postřehy, výbornou argumentaci a hezky píše, ale chybí mu zahradnická praxe a samozásobitelské zkušenosti.

Přesto knihu řadím mezi jednu z nejpovedeněšjích úvodních knih do permakultury pro mírné pásmo.

4) Helena Vlašínová: Zdravá zahrada

Tato kniha se nedávno dočkala druhého vydání, které už je téměř rozebrané. Je plná praktických rad a doporučení, jak řešit nejrůznější problémy při pěstování. Najdete v ní tipy na využití plevelů, kombinace rostlin do polykultur, hnojení, prevenci chorob a škůdců, nebo nápady, jak se vypořádat se slimáky.

Helena Vlašínová, autorka knihy, má kousek od Brna zahradu, kterou jsem měl možnost před několika lety navštívit. Její osobitý způsob zahradničení patří mezi “měkčí” styly, které nejsou příliš náročné na práci a nedosahují vysokých výnosů.

Výsledkem je polodivoká zahrada založená na jedlých trvalkách, samovýsevech a vstřícném přístupu k plevelům. Broskvoně vypěstované ze semen, divoká rajčata, dýně pnoucí se po kmenech stromů, barevné květy lichořeřišnice mezi trávou, kopřivová zákoutí a lebeda s cibulí sečkou, to vše dohromady s mnoha a mnoha dalšími živými i neživými prvky tvoří polodivokou přírodní zahradu.

Kniha pro milovníky přírodních užitkových zahrad nenáročných na práci.

5) Petr Dostálek: Pěstujeme si vlastní semínka

Pokud chcete zahradničení dodat kontinuitu a posílit nezávislost své zahrady, začněte semenařit. Odrůdy, které budete udržovat semenařením, se budou vyvíjet v souladu s vaší zahradou. Přizpůsobí se podmínkám na vašem pozemku i zvoleným metodám pěstování.

Prastaré semenářské umění, které v průmyslové éře upadlo v zapomnění, je hlavním tématem útlé knížky Pěstujeme si vlastní semínka, která patří mezi nejvíce opotřebované kousky v mé knihovně. V tomto dílku, které mě inspirovalo k vytvoření Semínkového kurzu, najdete techniky semenaření většiny důležitých plodin.

Jeho autorem je Petr Dostálek, který toho udělal pro čeksou alternativní zemědělskou scénu tolik jako málokdo jiný. Díky jeho dlouhodobé svědomité práci v organizaci Gengel jsou u nás dostupné staré neregistrované odrůdy, jež by se jinak horko těžko sháněly.

6) Radomil Hradil a kol.: Česká biozahrada

Česká biozahrada je klasickou příručkou ekologického zahradničení. Je rozdělena na zelinářskou a ovocnářskou část. Najdete v ní kapitolky o zpracování půdy, hnojení, vyvýšených záhonech, nastýlání, použití fólií a textilií a smíšených kulturách.

Kniha obsahuje tabulku vhodných kombinací rostlin, které se hodí jako partneři do polykultury. Užitečný je také seznam důležitých druhů zeleniny a ovocných stromů či keřů s jednoduchým návodem, jak je pěstovat.

Lehce kontroverzní jsou kapitoly věnované pěstování podle měsíce a biodynamickému zemědělství. Pokud s těmito přístupy máte problém, můžete tuto část v klidu přeskočit. Zbytek knihy je použitelný sám o sobě i bez těchto kapitol.

7) Alexander Heil: Rajská zahrada

Tahle kniha z roku 2004 je věnována jedlým trvalkám, jejich pěstování a využití v kuchyni. Mnohé trvalky, které možná znáte z okrasných zahrad, najdete právě v této knize. Když jsem ji poprvé otevřel, bylo pro mne zajímavým zjištěním, že poupata a řapíky bohyšek jsou jedlé, že květy juky vláknité se dají konzumovat syrové i vařené nebo že mladé výhony denivek se dají používat podobně jako česnek.

Výhodou trvalek je to, že po zasazení porostou na jednom místě tři a více let. Takže je nemusíte každý rok vysévat stále znovu jako tradiční zeleninu a máte s nimi méně práce. Trvalkové záhony lze udržovat mulčováním bez použití motyky či rýče.

Rajskou zahradu by si měl přečíst každý, kdo rád experimentuje s pěstováním méně známých plodin a touží objevovat nové chutě. Kniha je zároveň skvělým pomocníkem při plánování trvalkových výsadeb na stinných, slunných, suchých či podmáčených stanovištích.

8 ) Sepp Holzer: Zahrada k nakousnutí


Na této knize je skvělé to, že vychází z celoživotní permakulturní praxe. Najdete v ní kapitoly o akvakultuře a chovu ryb, o pěstování jedlých hub, o roubování, pěstování obilí, alternativním chovu zvířata nebo o permakultuře ve městě. Pěkné jsou pasáže o permakulturním chovu prasátek.

Autor knihy, Sepp Holzer, jehož farmu Krameterhof jsem měl možnost před rokem navštívit, je sedlák tělem i duší. Je to jeden z mála lidí na Zemi, kteří vytvořili ekonomicky rentabilní permakulturní hospodářství založené na rozmanitosti a adaptabilitě. Už to samo o sobě je, myslím, dostatečným důvodem k opatření této knihy.

Jen při četbě nezapomeňte, že Sepp Holzer hospodaří v nadmořské výšce 1100 – 1500 m na strmých svazích Alp a že se jeho pozemek nachází jižním směrem od nás. Takže zkušenosti, které v knize popisuje, vycházejí z větší části právě z těchto podmínek.

——————————————————————————————————————————————————–

O autorovi: Marek Kvapil zahradničí na svém pozemku na Hané. Je lektorem a organizátorem těchto kurzů: Semínkový kurz / Design permakulturní zahrady / Základy potravinové bezpečnosti.

12 Responses to 8 knih, které vám pomůžou najít si vlastní styl zahradničení

  1. Honza says:

    Osobně bych doporučil knihy:
    Jeff Lowenfels, Wayne Lewis: Teaming with microbes – kniha o půdě, hlavně o jejích obyvatelích, funkcích a vztazích a o tom, jak půdu udržet živou
    Dave Jacke, Eric Toensmeier: Edible forest gardens – teorie a praxe o vytváření lesních zahrad

    Bohužel jsou anglicky. Je s podivem, že v těchto knihách jsou informace, které jsem nenašel v žádné běžně dostupné české knize o zahradničení. A mám pocit, že i pan Kvapil je tady zmiňoval…

    • zajemm says:

      “Je s podivem, že v těchto knihách jsou informace, které jsem nenašel v žádné běžně dostupné české knize o zahradničení. A mám pocit, že i pan Kvapil je tady zmiňoval…” A to třeba o čem?

      • Honza says:

        Jaké mikroorganismy žijí v zemi, jaké jsou jejich funkce a vzájemné vztahy, jak prospívají půdě a rostlinám, co jim škodí, jak je podpořit. Jak fungují cykly živin v půdě, jak zvětšit množství živin, které půda zadrží, kudy do tohoto cyklu vstupují nové živiny, jak tyto vstupy zvýšit, kudy se živiny ztrácejí a jak tyto ztráty omezit. Co je to sukcese, jakým způsobem se vyvíjí přírodní systémy, ve které fázi systém ztrácí organickou hmotu, ve které fázi systém naopak produkuje nejvíce organické hmoty…

        Inspirující…

        Na druhou stranu jsem pouze teoretik, vlastní zahradu budu mít snad už příští rok, tak to všechno vyzkouším :-).

  2. Kukuškin says:

    Díky za tipy, knihy o zahradničení je dobrý nápad jako prezent 🙂

  3. Jana says:

    škoda, že ty anglické knihy nejsou přeložené, určitě by se prodaly.Byly by přínosem pro mnoho českých zahradníků.

  4. Andrey says:

    Tak za mě je výborným autorem Wolf-Dieter Storl a v první řadě jeho Zahrada jako mikrokosmos. Za zmínku určitě taky stojí Zahrádkářova čítanka od Luďka Přikryla a též bych doporučil knížečku Rady našich babiček. A pro ovocnáře je výborné čtení Příběhy slavných odrůd!

  5. tomáš král says:

    Tyto knížky jsou úžasnéééé…..

  6. Zito says:

    Dobrý den, pane Kvapil, psal jste že jste navštívil permakulturu Seppa Hitlera. Ve své knize píše o nějaké odolné trsnaté dlouholeté odrůdě sibiřského žita. Nevzal jste si pár semínek? Jaké je na pěstování?
    Děkuji, ať se daří.

    • Zito says:

      Ajaj, velice se omlouvám, psal jsem na mobilu s editací textu, a nevšiml jsem si toho. Nesmírně se stydím za zkomolení jména. Seppa Holzera a jeho práce si velice vážím. Kdyby to šlo nějak přepsat..

  7. Michal says:

    Díky za tipy. Ještě mi tady chybí “Zahrádkářova čítanka od Luďka Přikryla, tu já taky tuze rád 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published.