Permakulturní nebo průmyslový šálek čaje?

Tady je. Stojí na stole před vámi a ještě se z něj kouří. Váš ranní šálek čaje. Usrkáváte horké doušky a za okny se probouzí svět. Svět, z něhož jste si přinesli barevnou papírovou krabičku napěchovanou čajovými pytlíky. Svět, který vás pohltí, jakmile dopijete svůj čaj.

Existují různé cesty, jimiž může čaj doputovat na váš stůl a po vypití se vrátit zpět do přírody. Drtivá většina lidí uvnitř průmyslové společnosti popíjí, jak jinak, průmyslové šálky čaje, jejichž pouť začíná na jednom místě a končí na místě zcela jiném. Tím vznikají hned dva problémy zároveň: Vyčerpávají se přírodní zdroje a znečišťuje se životní prostředí.

Průmyslový šálek čaje vyžaduje ke svému vzniku následující vstupy. Fosilní zdroje: Na výrobu syntetických hnojiv potřebných k vypěstování čajovníku; na výrobu paliv pro pohon lodí a kamionů, jimiž se čaj převáží; na výrobu plastového obalu, v němž je zabalena papírová krabička s čajovými pytlíky. Fosfor: Který se získává těžbou, neboť ho nelze vyrobit z fosilních paliv a vedle dusíku a draslíku je nezbytnou složkou průmyslových hnojiv. Dřevo: Na výrobu papírového obalu, v němž jsou naskládané pytlíky čaje a na výrobu samotných papírových pytlíků. Vodu: Na zalití čaje v šálku. K tomu je třeba celý složitý systém zásobování pitnou vodou. Elektřinu nebo plyn: Na ohřátí vody na sporáku či v rychlovarné konvici. Elektřina se v průmyslové společnosti vyrábí opět zejména z fosilních paliv, případně z jádra a jen v nepatrném množství z obnovitelných zdrojů.

Tak. Šálek horkého čaje stojí nyní na stole před vámi. Jeho vypitím ale celý proces zdaleka nekončí. Za chvíli půjdete na záchod a většina čaje opustí vaše tělo. Spláchnutím ho odešlete do kanalizace a zahájíte jeho putování soustavou vodních toků, na jejímž konci se rozptýlí v širém moři. Některé živiny obsažené v čaji, například fosfor, se časem usadí na mořském dně, odkud je nejspíš již nikdo nikdy nedostane zpět na pevninu. V půdě, na které vyrostl čajovník, ty živiny budou chybět. Někde v jiné části světa nabere důlní bagr lžíci fosfátové hlíny a k obloze se přitom zvedne namodralý obláček emisí ze spálené nafty.

V prázdném šálku teď zůstal už jen čajový pytlík. Šup s ním do koše. Šup s košem do popelnice. Šup s obsahem popelnice na skládku. A stejná trasa čeká i papírovou krabičku, v níž byly uloženy čajové pytlíky.

Průběh celého procesu je znázorněný na obrázku výše. Stojí za ním velmi složitá průmyslová infrastruktura. Část vstupů tvoří neobnovitelné zdroje (fosilní paliva, fosfor). Na výstupech vzniká odpad (skládka, moč v kanalizaci). Při celém procesu se navíc uvolňují další a další látky zamořující přírodu: Spalováním fosilních paliv vznikají skleníkové plyny oteplující planetu, z přehnojených plantáží jsou vyplavovány do řek a vodních nádrží agrochemikálie, v atomových elektrárnách se hromadí jaderný odpad. Výsledkem je ekologická krize a závislost celého procesu na neobnovitelných zdrojích.

Naproti tomu permakulturní šálek čaje svou cestu začíná a končí tamtéž: Na vaší zahrádce. Vznik a zánik čaje má podstatně nižší ekologické náklady a obejde se bez fosilních paliv. I když je náročnější na lidskou práci. Čajovník by u nás nepřežil zimu, ale existuje za něj náhrada. V tabulce níže je uvedeno několik málo vybraných bylin, keřů a polokeřů, jejichž listy, květy a plody lze čerstvé či sušené použít k přípravě čajů a čajových směsí.

Vybrané čajové rostliny
Celý proces výroby čaje nyní probíhá ve vaší domácnosti přímo v místě jeho spotřeby. Vodu čerpáte z vlastní studny a ohříváte ji na kamnech. Moč, která z čaje vznikne ve vašem těle, je příliš cenným zdrojem, než abyste ji vypouštěli do moře. Střádáte ji jako hnojivo pro svou čajovou zahrádku. Vracíte rostlinám zpět živiny, které jste jim odebrali. Organické zbytky listů a květů, které po vypití čaje zůstanou v šálku, kompostujete a stejně tak popel vzniklý v kamnech spálením dřeva. Nemusíte kupovat drahá průmyslová hnojiva a přesto je půda dobře zásobena živinami. Molekuly fosforu se nehromadí na mořském dně, nýbrž obíhají v uzavřeném cyklu mezi zahradou, separační toaletou, kompostem a domácností. Průběh vzniku a zániku permakulturního šálku čaje je znázorněn na obrázku níže. Všimněte si, že výstupy (např. moč), které jsou v průmyslové společnosti považovány za odpad, jsou z hlediska permakultury zároveň vstupy (hojivo). Stal se z nich hodnotný zdroj.

Permakulturní šálek čaje má ve srovnání s průmyslovým dvě přednosti, které pro vás mohou nebo nemusejí být důležité. Z ekonomického hlediska může být za určitých okolností levnější. Z pohledu ekologie je méně destruktivní a udržitelnější.

Ekonomické hledisko: Balení s dvaceti pytlíky čaje stojí dnes kolem třiceti korun. Pokud žijete v domácnosti o dvou lidech a oba pijete dvakrát denně čaj, potom za jeden měsíc spotřebujete šest balíčků nebo sto dvacet pytlíků. Čaj vás tedy stojí každý měsíc sto osmdesát korun, což dělá za jeden rok přes dva tisíce (2160 Kč). Za deset let je to víc než dvacet tisíc. Pokud jste mladí a existuje naděje, že budete žít ještě dalších padesát let, potom vydáte za čaj za celý svůj život více než sto tisíc.

Vytvořením čajové zahrádky (trvalková polykultura poskládaná z bylin a keřů pro čajové směsi) můžete tyto peníze ušetřit. Počáteční investice do základní sady šesti druhů trvalek či keříků určitě nepřesáhne dva tisíce korun a lze tedy očekávat, že se vám vrátí během prvního sklizňového roku. Každý další rok ušetříte dva tisíce korun. Pokud vám údržba čajové zahrádky plus sušení a příprava čajových směsí zabere za celý rok jeden pracovní týden (čtyřicet hodin), potom je vaše mzda za práci na zahrádce padesát korun za hodinu (2000 / 40 = 50 ).

A to jsme do našeho příkladu nezahrnuli dlouhodobý trend zdražování potravin, který lze očekávat vzhledem k tomu, že těžba fosilních paliv se přesouvá na hůře dostupná místa a k méně kvalitním zdrojům (hlubokomořská těžba, ropné písky, břidlicový plyn). Hůře dostupná energie znamená dražší energii a dražší energie znamená vyšší náklady na průmyslovou výrobu a distribuci potravin. Což znamená vyšší „mzdu“ pro permakulturní zahradníky.

Taková úvaha je pochopitelně mentální konstrukcí, která stojí na určitých předpokladech a nebude fungovat pro každého. Pěkně ale odhaluje ekonomický rozměr samozásobitelského zahradničení. Pokud máte dobře placené zaměstnání a možnost dělat přesčasy, potom pro vás bude ekonomicky výhodnější trávit čas místo na zahrádce v práci a vydělávat na přesčasech. Získáte tak víc peněz, než kolik ušetříte pěstováním čajových rostlinek. Potom by vás ale stále ještě mohl zajímat ekologický pohled na věc (viz níže). Každopádně, pokud jste nezaměstnaní nebo děláte jen na částečný úvazek nebo máte po práci dostatek volného času, otevírá se zde před vámi nová oblast (pracovních) příležitostí: Organický svět permakulturní zahrady, samozásobitelství a domácí ekonomiky. To, co vám zpočátku peníze jen šetří, může být časem zdrojem příjmů na přilepšenou. A pokud jste podnikaví, můžete si třeba rozjet vlastní byznys a prodávat čajové směsi přes internet.

V neposlední řadě je zde také počínající ekonomická krize. Ta představuje riziko naší potravinové bezpečnosti. Úvěrová krize, zhroucení finančního systému, deflační spirála, hyperinflace a devalvace měny – to vše jsou reálné hrozby, které mohou výrazně zhoršit dostupnost potravin včetně čajů. Mohou nás potkat v dohledné budoucnosti. Podobně jako za Velké hospodářské deprese.

Ekologické hledisko:
Permakulturní čajová zahrádka je umělý ekosystém, který využívá jen obnovitelné zdroje (voda, solární energie, půda, lidská práce). Nepotřebuje ke svému fungování fosilní paliva, tudíž neprodukuje skleníkové plyny. Tok živin je v něm uzavřený, takže nedochází ke znečišťování krajiny. Domácnost je na ekosystém napojena takovým způsobem, že k získání čaje nepotřebuje dopravní systém. Tím vším může čajová zahrádka přispět ke snížení ekologické stopy, tedy tlaku, který vyvíjíme svým životním stylem na přírodu.

Ekologická stopa se vyjadřuje plochou půdy, nutnou pro zajištění veškerých našich životních potřeb (základních i luxusních). Ekologická krize vlastně spočívá v tom, že celková ekologická stopa lidstva přesahuje kapacitu toho, co je Země dlouhodobě (udržitelně) schopna unést. Důvodem tohoto stavu není jen strmý růst světové populace. Důvodem je také nadměrná materiální spotřeba a vysoký životní standard moderní společnosti. Naší společnosti. Průmyslový svět se svými dvaceti procenty globální populace má sám o sobě větší ekologickou stopu než je kapacita planety.

Takové jsou průměrné hodnoty. Realita je samozřejmě pestřejší. Pokud vás zajímá vaše osobní ekologická stopa, můžete si ji spočítat zde. Zabere to asi pět minut a odměnou vám bude konkrétní představa o ekologických dopadech vašeho životního stylu, které obvykle nevnímáte.

Která oblast našeho života (potrava, energie, bydlení, doprava) má největší dopady na životní prostředí? Rozložení ekologické stopy průměrného člena průmyslové společnosti do jednotlivých oblastí ukazuje třicetiprocentní podíl jídla a jednadvacetiprocentní podíly bydlení, dopravy a spotřebního zboží. Sedm procent mají služby. Jen uspokojování potřeby jídla dělá téměř třetinu naší ekologické stopy!

Potravinová stopa je tak obrovská nejen kvůli ekologickým dopadům průmyslového zemědělství, ale především kvůli energeticky náročnému systému zpracování, distribuce a prodeje potravin (supermarkety). Pěstováním, domácím zpracováním a výrobou vlastního jídla a pití lze tyto dopady a náklady podstatně redukovat a snížit tak ekologickou destrukci planety.

Ekonomická a ekologická perspektiva našeho pohledu na uspokojování lidských potřeb jsou jako dva paprsky světla vrhnuté do budoucnosti. Ukazují určité možnosti a příležitosti soběstačného života. Odhalují přednosti zacyklené ekologie permakulturní zahrady oproti lineární ekologii průmyslové společnosti. Budoucnost snad vrhne tímto směrem mnohem více světla.

Tady je. Stojí na stole před vámi a ještě se z něj kouří. Váš ranní šálek čaje. Usrkáváte horké doušky a za okny se probouzí svět. Svět, který vás pohltí, jakmile dopijete svůj čaj. Váš svět…

Poznámka: Text je ukázkou ze skript vypracovaných pro účastníky kurzu Design permakulturní zahrady.

Použité prameny:

Williams E. Rees. Mathis Wackernagel. Our Ecological Footprint: Reducing Human Impact on the Earth. New Society Publishers 1996.

Whitefield Patrick. The Earth Care Manual. Permanent Publications 2011.

Graham Burnett. Permaculture: A Beginners Guide. Land and Liberty 2000. Z této knihy vzešel podnět k napsání článku. Odtud jsem také převzal a mírně upravil schémata permukulturního a průmyslového šálku čaje.

Dave Jacke. Erick Toensmeier. Edible forest gardens II. Canada 2005.

26 Responses to Permakulturní nebo průmyslový šálek čaje?

  1. drudo says:

    tak presne takhle to uz delam hezkych par let a s toho stejneho duvodu, mozna jeste jeden duvod na vic. nikde mne nebaili ty dovazane caje nebot mi pirpadali bejt drahe, jinak receno proc bych mnel platit za neco co mi roste na zahrade a vsude kolem.
    taky k tomu celemu obehu caje chybi malal odbocka, ze clovek musel jit do prace aby na takovej caj vlastne mnel. jedna vec sou alkaci, ppijeci piva ty take chodi do prace aby mneli na svuj mok, znam pak druhou sortu lidi ktery kazdy vecer sedi v cajovne a piji caje a kecaji kazdy vecer utrati stovku, do takovedle party sem nikdy nezapdl, to sou 3 tace mesicne. a pak uz nejsou party sou to ruzny samotary a podiviny a my sme presne takovy. Jinak dekuj za peknej clanecek

  2. Pingback: kolektiv DVP » Blog Archive » Permakulturní nebo průmyslový šálek čaje?

  3. Marek Kvapil says:

    Děkuji za komentář. Nechcete se podělit o nějaké Vaše oblíbené “čajové rostliny”?

    Je pravda, že kdo žije na venkově, tak čajovou zahrádku nemusí potřebovat, když šípky, trnky, máta, lipový květ, borůvky, brusinky, a řada dalších “čajových ingrediencí” roste v krajině všude kolem. Na druhou stranu se při tom jeden dost nachodí.

    Ano, člověk musel jít do práce, aby na průmyslový čaj vůbec měl. Někdo si na svou měsíční spotřebu čaje, ať už baleného či popíjeného v čajovně, vydělá za několik hodin, jiný za několik dnů. Záleží na výši příjmu…

    Pokud mi jde o to ušetřit peníze, potom je jasné, že pití čaje doma bude levnější než v čajovně, případně může být zcela zdarma. Pokud mi jde o malou ekologickou stopu spotřebovaného čaje, mělo by smysl uvažovat o návštěvě lokální permakulturní čajovny (kdyby nějaká taková existovala). Pokud mi půjde kromě ekologické stopy o podnikatelský záměr, potom bych uvažoval o založení permakulturní čajovny s přidružednou zahradou a sušárnou. Zahrada by byla nejen zdrojem květů, plodů a listů pro čajové směsi prodávané v čajovně, ale zároveň by byla otevřená návštěvníkům čajovny, jejichž moč by se kompostovala a zpracovávala jako hnojivo pro zahradu. Tím vším, by čajovna možná mohla i snížit náklady, ale je to s otazníkem, protože by nejspíš bylo potřeba zaměstnant a zaplatit dalšího člověka, který by se staral o zahradu..

    • Daniela says:

      Dobrý den,
      chtěla bych se podělit o zkušenosti s domácími čaji.
      Základem mého domácího čaje je jablečná slupka. Máme na zahradě poměrně slušnou úrodu jablek, pro jejich využití suším ve větším množství křížaly. Aby byly přepychovější, tak je dělám z loupaných jablek. No a slupky suším na čaj. Většinou jich nasuším více, než kolik za rok spotřebují, i když v podstatě jiný čaj nepiji. Pokud se usuší “do křupava” a uzavřou do nádob bez přístupu vzduchu, vydrží v temnu až několik let.
      Druhou oblíbenou bylinou je již zmiňované malinové listí, a to i ze zahradních malin, i když asi ty nemají takové léčivé účinky, ale mám jich velké množství, protože se mi rozplemeňují ze sousední zahrady a v podstatě nemají žádné plody.
      Dalšími bylinami jsou yzop, meduňka a lesní jahody (ty, pokud se neohlídají, tak je to i obtížný plevel). Výhodou je, že se množí bez problému samovýsevem, protože v zahradnictví se platí za jednu rostlinu od 50Kč výše. Jelikož jde již o léčivé byliny (což je maliník vlasně také) je dobré je často střídat.
      Proti zásadám permakultury přikupuji v čajovně květ ibišku súdanského. Mám totiž ráda kyselý čaj (samozřejmě že bez cukru), a s citrony jaksi nejsem kamarád. Navíc dá čaji pěknou červenou barvu a prý obsahuje značné množství vitaminu C. Trnky a brusinky jsou mimo můj dosah a šípky nemám ráda. Teď napadlo, zda by na okyselení nebylo možno použít líčidlo jedlé, které se mi také rozsévá po zahradě.
      Jediným problémem je, že chybí povzbzující účinek pravého čaje, ale na mně nikdy nepůsobil.

  4. Vsechno ma sva ale says:

    To je sice moc pekny a nepopiram pravdivost tohoto clanku, nicmene caj je pro mne pochutina vyrobena z kere cajovniku. Ty ostatni veci mi proste nechutnaji…

  5. Marek Kvapil says:

    Jistě, je to i o zvyku a ochotě nahradit některé pochutiny jinými pochutinami, což – uznávám – nemusí být zrovna snadné:-) Kromě toho lze čajovníky pěstovat v nádobách i u nás. Na zimu se ale musejí schovat, aby nezmrzly. Zkušenost s tím ovšem nemám, třeba poradí někdo jiný.. Jinak ten model průmyslové výroby čaje lze aplikovat na produkci potravin vůbec, takže nejde jen o domácí pěstování čaje ale vlastně čehokoli jedlého.

  6. V herbáři od Janči a Zentricha jsem se hned na několika místech dočetla, že lze v domácích podmínkách některé byliny fermentovat. V případě listů vrbovky je možno dosáhnout i velmi podobné chuti jako je ta čajová. Čaj z vrbovky se k nám kdysi údajně dovážel z Ruska jako Ivanův čaj. Samozřejmě to bude vždycky asi takový rozdíl jako mezi meltou a kávou. K fermentaci se hodí také maliník, ostružiník a tuším, že i jahoda. V létě hodlám s výše zmíněnými experimentovat a o výsledek se pak určitě někde podělím.
    Taky je potřeba říct, že většina zelených bylin obsahuje účinné látky a proto není vhodná pro dlouhodobé nepřerušované užívání. Dlouhodobost je samozřejmě u každé byliny charakterizována jinak, je dobré si to vždycky v nějakém seriozním bylináři ověřit. Takže já raději volím právě slabě působící byliny (maliník, čajovník, ostružiník) a nebo směs domácího sušeného ovoce. Doma občas místo ovocných čajů používáme směs šípku, bezinek, křížal nebo jablečných šlupek. Pro chuť přidám kousek skořice a jeden dva hřebíčky. Šlupky z našich nestříkaných jablek si i suším, protože křížal je mi líto. Z ovoce je možno přidat cokoliv, ale čaj nikdy nebude tak výrazné chuti jako kupovaný.
    Z bylinek mám ráda mátu, mateřídoušku, dobromysl, meduňku. Vařím si je ale spíš ve chvíli, kdy vím, že mi můžou i nějak ulevit, což už je asi zase jiná diskuze.

    Ale jinak chápu čaj jako modelový příklad. My měníme svůj přístup doma celkem zvolna, protože musím vždycky rodinu přesvědčit o tom, co získají, když se něčeho vzdají nebo budou dělat něco navíc :). Ale cítím, že z poslední dva roky se to hýbe rychleji a snáz.
    LuckaF

  7. LuckaF says:

    Tady je i postup fermentace vrbovky.
    http://botanika.wendys.cz/kytky/K265.php
    Myslím, že maliník a ostatní by se daly fermentovat stejně. Ještě jsem našla , že se dá fermentovat i kontryhel.
    LuckaF

  8. Josef Korous says:

    Co je to za článek? Vždyť tam není o čaji slovo! Jak už někdo podotkl – čaj je nápoj z vylouhovaných lístků čajovníku. IMHO to ani není pochutina – to snad jen dle nějaké potravinářské definice – ale naprosto spásná věc co se účinků na zdraví i psychiku týká 😉 Samozřejmě že kromě toho je čaj velmi LEVNÝ – když si vezmete, kolik z pár gramů sypaného čaje připravíte lahodného nápoje. No a nikdo nikoho nenutí navštěvovat drahé komerční čajovny, kde kromě dost vysokých cen na čajích šetří až to není hezké. Pokud čaj stojí 50 – 70 korun a je to porce u které se dá sedět celý večer, tak by mě zajímalo jestli existuje ekonomičtější alternativa posezení a společenskýho života vůbec (krabicák u teska se nepočítá). Hezky narovinu – dost mě tenhle článek naštval, protože s nemalým úsilím už několik let takovou jednu čajovnu dělám. A to nejen s pocitem, že to lidé ocení a udělá jim to radost, ale pořád ještě i s vírou že dělám něco prospěšného, ekologického a alternativního — otázka je však pro koho. Takže je tu dobrý nápad, přestaňte nazývat “čajem” věci které s ním nemají nic společného, a jděte na čaj do nějaký (ne)obyčejný čajovny… a že jich znám pár, hlavně v menších městech, co byly poctivé, levné, a lokálně prakticky bez konkurence, a stejně musely zavřít.

    • Marek Kvapil says:

      Po pravdě v článku nejde ani tak o čaj, ale spíš o to, jakou cenu (ekologickou a ekonomickou) platíme za jeho pití. A nejen za pití čaje ale za uspokojování našich potřeb vůbec. Čaj je pouze modelový příklad. Myslel jsem, že je to zřejmé.

      Máte pravdu, že pravý čaj je vylouhovaný nápoj z listů čajovníku, jenže čeština to slovo používá třeba i pro nápoje vylouhované z bylinek, či lesních plodů: Říkáme šípkový čaj, mátový čaj, meduňkový čaj. Říkáme to špatně? To se neodvažuji soudit. Významy slov jsou pouhými konvencemi. Vývojem přirozeného jazyka se mění obsahy slov. Příkladů by bylo možné uvést celou řadu. Kdo ví, v éře ekologické a ekonomické krize možná uzrál čas k tomu, abychom přestali bazírovat na příliš úzkém vymezení výrazu “čaj” a nechali vystoupit i jeho méně “ortodoxní” obsahy, které už dlouho čekaly na svou příležitost:-)

  9. Vážený příteli (všechno má svá ale), máte pravdu, že pravý čaj je produkt z čajovníku. Ale v čem s Vámi nemohu souhlasit, že Vám jiný čaj ze zdejších surovin nechutná. I já miluji kvalitní zejména fermentované (černé) čaje, než pít čaj louhovaný ze sáčku, tak to se raději napiju sladké limonády (nepiju ani jedno, ani druhé).
    Naše rodina je příznivcem přírodních čajů, které si sami sbíráme ve svém okolí. A myslím, pokud byste ochutnal náš čaj, že byste musel změnit tvrzení, že jiný než pravý čaj Vám nechutná. Základem našeho čaje jsou celé šípky, přidáme jablka a necháme přejít varem a odstát do dalšího dne (vaříme obvykle v 18 litrovém hrnci). Další den se znovu ohřeje (ale už nevaří) a přidají se byliny: máta peprná nebo vodní nebo drobná máta, která roste na našich loukách, dále šalvěj, tymián, heřmánek, měsíček (poslední čtyři byliny opatrně, ve větším množství mohou snadno přebít chuť všeho ostatního, a další, na co zrovna máme chuť nebo co vyžaduje zdravotní stav. Čaj se pije od druhého dne po uvaření, nejlepší je ale třetí a čtvrtý den. Dá se pít každý den bez problémů několik litrů, což u černého (pravého) čaje by asi žaludek a oběhový aparát ztěží snášel. Není nutné ho sladit, zvláště když se ho pije větší množství. Ale s velkou lžící našeho medu jde o opravdovou lahůdku.

    • Lais says:

      Rehabilitačne9 pomf4cky, ktorfdch falohou je napraviť, uprvaiť orge1novfd defekt alebo čiastočne alebo faplne obnoviť funkciu chorobou postihnute9ho orge1nu. Druhy a postupy rehabilite1cie ze1visia vždy od toho, čo je potrebne9 urobiť v prospech postihnute9ho. Ak ide o telesne postihnute9 dieťa, je potrebne9 ho liečiť, vychove1vať, pripravovať na zaradenie do spoločnosti, ide teda o komplexnfa rehabilite1ciu. Patria sem rf4zne kliny, matrace, molitanove9 kocky, kolieska, valčeky, suche9 baze9ny, plastove9 preliezky, ske1kacie lopty, rf4zne mase1žne ležadle1 a pod.

  10. Přirozená strava = přirozená součást ekosystému says:

    Dobrý den, svým příspěvkem budu reagovat nejen na modelový příklad v tomto článku, ale i na téma udržitelného rozvoje Přírody a čistoty Planety. Můj příspěvek se pro někoho (kdo o tomto způsobu výživy těla neslyšel) může zdát jako z jiné planety. Koho informace osloví, bude vnímat, že to tak funguje.

    Před lety mě vážné zdravotní problémy přivedly před rozhodnutí buď zcela změnit svůj životní styl, životosprávu nebo nic. Posbírala jsem zbytky své odvahy a kázně a změnila svůj život od základů – to znamená od výživy svého hmotného těla. Stala jsem se vitariánkou. To znamená, že jím přirozené potraviny, tak jak se vyskytují v Přírodě. Úpravy jsou jen do té míry, aby se nezměnila podstata potravy (tj. sušení do 42°C, aby nezahynuly enzymy = život v potravě, nějaké strouhání, krájení…) Už ale žádné vaření, pečení , smažení, konzervování, ani žádné další úpravy pomocí chemikálií. Co se tím ušetří energie!

    Nejen, že mě tato životospráva dokázala uzdravit, ale díky ní se cítím plná energie, vitality, protože přirozené živé potraviny plné vitamínů a enzymů mi toto dokáží předat. I díky tomu se potom člověk dokáže sladit s Přírodou, vnímat její impulzy a komunikovat s ní.

    Ve snaze si co nejvíc potravin vypěstovat bez chemie, jsme si začali budovat přírodní zahradu. Nasloucháme impulzům Přírody a necháme se jí vést.

    Téma přirozené životosprávy zmiňuji krátce proto, že tento způsob výživy je mimořádně šetrný k Přírodě, jejím zdrojům. Maximálně využije rostliny v místě bydliště. A toto mi připadá jako jedna z cest k udržitelnému životu na Planetě. Člověk zjistí např v nákupním centru, že ty tisíce věcí, tvářících se jako potraviny vůbec k životu nepotřebuje. Co víc, ony mu škodí a komplikují zdraví, napřed dlouho skrytě.

    Víc jak 6 let se živím ovocem, zeleninou, ořechy a semínky v jejich přirozené podobě. Kromě pevného zdraví, spousty energie a vitality mám dobrý pocit z toho, že tímto způsobem života šetřím zdroje Přírody a Planety a nejenže nepřispívám tolik k jejich znečištění, ale pomáhám je čistit. Díky tomu se stávám čím dál víc jejich součástí a jsem s nimi v harmonii.
    U názvu Přírody Planety píšu velké písmeno, protože jsou to obří živé bytosti. Dá se s nimi komunikovat.

    Ve svém dřívějším životě jsem vypila litry čaje. Teď mi to nechybí. Napíšu recept na šípkový výluh.
    Šípky sušíme do 42°C. Na sluníčku, eventuelně v sušičce, kde se dá nastavit teplota, na topení na kartonu…
    Před upotřebením si trochu šípek nadrtíme, vložíme do džbánu a na pár hodin zalijeme vlažnou převařenou vodou. Například přes noc. Ráno scedíme přes pláténko. Kdo nechce “čaj”, nebo spíš výluh pokojové teploty, opatrně může přihřát tak, aby teplota byla příjemná na prst. Tedy teplota by neměla překročit tak 42°C a nezničily se ty nejdůležitější látky.

    Posílám odkaz na jedno krátké video s autorem DVD jídlo a lék zdarma.
    http://suprememastertv.cz/raw1.php?anim1=Markus_Rothkranz_sila_syrove_stravy_CZ.flv

    Věra Talandová

  11. voda says:

    Tak jsem si přečetla i celou diskuzi a některé mé námitky tam už jsou – např . že bylinný a ovocný čaj vlastně není čaj. K tomu bych dodala svoji zkušenost – miluji černé a zelené čaje, nemám ráda ovocné. Bylinkové piji, jen když jsem nemocná nebo je potřebuji ze zdravotních důvodů(např. meduňka na zklidnění) No a protože máte pravdu v tom, že černého ani zeleného čaje se nemají pít litry, naučila jsem se pít obyčejnou horkou vodu – taky je to cesta. Nicméně miluji sbírání bylinek a i jiných plodů na čaj a naštěstí jsou v rodině jedinci, kterým tyto čaje nečaje chutnají. Del mého ani sebelepší bylinkáč nenahradí pohodu u šálku pravého čaje.
    Andrea

  12. premased.y says:

    Nejběžnější alternativou k zelenému čaji je u nás v přírodě kopřiva. Piji ji od jara do pozimu a vybírám a rozlišuji i podle toho, kde, na jaké půdě roste. ze zahrady je ostřejší, než z louky (asi více živin v půdě) a škrábe někdy v krku, ale celkově to je pro mě velice chutný, naprosto levný nápoj. Navíc zásoby kopřiv jsou v mém okolí nevyčerpatelné. Krmím jimi slepice, dávám to do vody na výluhy a pak na kompost, léčím si s nimi klouby a menší problémy se zdravím. Můj děda, který za války vychodil vyšší rolnickou školu už před cca 30 lety prohlašoval, že jednou se budou kopřivy pěstovat jako potravinová bylina, protože dovedou svým obsahem účinných látek a kvalitních bílkovin nahradit maso. Nebudu se divit, až se toho dožiji.

    • Marek Kvapil says:

      Ano, dokonce již existuje technologie, která by kopřivu dokázala transformovat ve výživné jídlo tím, že z listů extrahuje bílkoviny: Koagulát listových bílkoviny či též “leaf curd”. Zde návod na postup: http://www.leafforlife.org/PDFS/english/Leafconm.pdf Ve světě na to běží řada projektů, jen u nás se tomu zřejmě zatím nikdo nevěnuje.

      • S kopřivou opatrně, dokáže totálnš odvápnit kosti a někdy i probudit skryté karcinomy. V jednom kuse max 14 dní.

      • Daniela says:

        K tomu bych dodala, že když dám do polévky vařit trochu kopřiv, vůní mi pak připadá jako kdyby tam bylo hovězí maso.

    • PP says:

      Kopřiva je dobrá i na nejlepší “špenát” a k masu. Jen je třeba překonat odpor ke kopřivám, který nám všichni k tomuto ohavnému a pálícímu pleveli vštěpovali.

  13. Pro známé vyrábím náš Čaj tety Nadi, to je přítelkyně z dětství – marocká máta, meduňka, růže stolistá – cca 3:3:1. Se lžičkou medu a náprstkem rumu úžasný relax někde v teplíčku. Jsem bohužel baba v letech, abych mohla fungovat doma i v zahradnictví potřebuji svoji denní dávku kofeinu a theinu, jink dřímám za pochodu. Až tedy nastane ta krize tak ji nejspíš prospím, když nebudu mít ani na kafíčko. Zdraví Mlýnec

  14. Pingback: Léčivá síla kompostu | EkoFarma

  15. Wulan says:

    Neviem, na ake9 pomf4cky mysledte. Pravdepodobne mysledte na pomf4cky pri učened – keď nemf4žu pedsať, mf4žete požiadať o počedtač. Určite pri dvojčate1ch je to veľmi ne1ročne9. Možno by bolo najlepšie, nveiem, či me1te asistenciu, alebo ste na opatrovateľskom predspevku. Osvedčili sa mnohfdm rodičom učiteľky alebo vychove1vateľky na 2-3 hod. poobede. Určite majfa na to spf4sob a vy ste aj tak vyčerpane1, ťažko je to zvle1dnuť. Možno by bolo dobre9 osloviť aj učiteľku, ktore1 deti učed. Doučovanie je norme1lne aj u zdravfdch deted, keď majfa proble9my. František

  16. R.Faulkner says:

    Každý druhý deň po práci vybehnem na 3 hodiny von , a behám po lúkach, rolách a lesoch. Vždy si domov prinesiem domov košík plný bylín. Popritom vyvenčím psa a zregenerujem sa po psychickej stránke. Tým som len chcel povedať, že nemusíte mať ani záhradku, alebo kludne ju celú obetujte kvôli rajčínám, pretože všetko čo potrebujete rastie všade okolo nás 🙂

  17. MaDi says:

    Jak, kde a jakým způsobem se zpracovává lidská moč, aby jí bylo možné použít jako hnojivo?

    • Radim says:

      načůrat do kompostu, v zahradě ředit 1:10 s vodou a jako dusíkaté hnojivo polívat zahradu.

Leave a Reply

Your email address will not be published.