Biologická podstata řezu ovocných stromů

Neřez ovocných stromů… Téma doby, dalo by se říci. Na první pohled krásná filosofie, vycházející z prapůvodní biologické logiky o neomylnosti přírody. Logika, proti které se těžko něco namítá, příroda přece nejlíp ví, jak dále. Je ale opravdu možné ovocné stromy neřezat? Můžeme řez šmahem odsoudit jako jednu z mnoha prací, které se vykonávají buď ze zvyku, že nás to baví, nebo prostě proto, abychom na něm vydělali? Texty o neřezu, které na nás dnes útočí z mnoha knih a jiných médií jsou psány hodně sugestivně a představa o nikdy řezem neprzněných stromech je nepochybně hodně chytlavá. Kromě samozřejmě takové té přízemní logiky, že si ušetříme práci, popř. peněžní výdaje za odborníka, v tom určitě cítíme ušlechtilý závan divočiny, kterou máme snad ještě stále v našich srdcích. Přece když je bezzásahovost v lesích ku prospěchu potenciálního pralesa, nemělo by totéž platit i u ovocných stromů? Strom jako strom, přeci… Zřejmě každý se sympatizantů toho či onoho tábora má v tomhle bodě jasno. Jenže co když mají pravdu svým způsobem oba?

K pochopení problematiky je důležité vymezit si pojmy, s kterými budeme nadále operovat. Celkově můžeme ovocné stromy pěstovat extensivním, nebo intenzivním způsobem. Celý text o tom zda řezat, nebo ne, se bude samozřejmě týkat extensivních výsadeb volně rostoucích stromů. U intenzivních sadů, kde jsou stromy vysazené blízko sebe je samozřejmě každoroční řez nutností, nejen z prostorových, ale i kvalitativních důvodů. Nejlepší ovoce totiž aspoň u jabloní roste na plodném dřevu, které má stáří kolem 3 let. Řez v intenzivních výsadbách je tedy založen na neustálé obměně plodného dřeva, udržování stromků ve vymezeném prostoru a rovněž snaze o hodně velké přírůstky, díky kterým nám narostou opravdu velké plody, které trh žádá. Požadavky na stolní ovoce současnosti jsou takové, že není ani možno uvažovat o tom, že by plody z nestříhaného a nehnojeného sadu byly konkurenceschopné.

Rozdílů mezi těmito dvěma typy sadů je samozřejmě více, krásné plody a vysoké, pravidelné výnosy musí být něčím vykoupeny. Extensivní sad je mnohem energeticky uzavřenější systém a za dodržení jistých podmínek může poměrně dlouhodobě fungovat v ideálním režimu. Sady ve volné krajině se dnes běžně nehnojí, měli bychom se tedy snažit, aby živinový koloběh byl co nejvyrovnanější, tedy měli bychom odebírat ze systému co nejméně důležitých prvků. Z hlediska látkového koloběhu by tedy bylo ideální vůbec úrodu nesklízet, stejně jako nekosit trávu a…neřezat. Pak bychom dostali živinově vyrovnaný systém, který by se ale v delším časovém horizontu přeměnil postupně na buš a posléze na les. A samozřejmě, by z něho nebyl žádný užitek. První dvě podmínky jsou tedy nesplnitelné, ovšem ta třetí… V extensivních výsadbách je opravdu minimalizace řezu důležitá. Nejen z důvodu maximální možné uzavřenosti systému, ale samozřejmě i časových a tedy ekonomických důvodů. Takže jak to vlastně je? Je řez vhodný, nebo nikoliv? Pro pochopení problematiky je zásadní, podívat se, co se vlastně děje se stromem v přirozeném vývoji.

Ovocný strom, ať už to je naštěpená odrůda na podnoži, nebo ho pěstujeme ze semínka, se chová, tedy roste, podle nějakých geneticky daných předpokladů. Dalo by se z toho vydedukovat, že vytváří korunu, která je pro něho ideální, což by mohl jasný argument proti tomu, jakkoliv do vývoje zasahovat.

Stoupenci neřezu teď možná zvedají vítězoslavně ruce nad hlavu… Potom si však zřejmě neuvědomují jednu věc..

Nic v přírodě se nevyvíjí bez nějakých impaktů z okolního prostředí. Existuje zde spousta vzájemných vztahů, z nichž zdaleka ne všechny jsou symbiotické. Máme tady třeba komenzalismus, predaci a…konkurenci.  Předkové současných ovocných stromů vždy museli o místo na slunci bojovat s jinými druhy. Tenhle souboj o přežití je stále hluboce zakotven v genetické informaci. Stromy nevytváří ideální korunu pro prostředí prosté jakékoliv konkurence, ale vytváří ideální korunu pro konkurenční prostředí. Jinými slovy, i když v extensivním sadu mají při optimálním sponu všechny podmínky pro to, aby vytvořily korunu, která je pro nás i pro ně optimální, z výše uvedených příčin ji nevytvářejí. Jejich strategií je pokud možno co nejrychleji vytvořit korunu, která přeroste potenciální okolní soupeře. Zřejmě právě z toho důvodu tvoří neřezaný strom velké množství terminálů, které tím, jak spolu soupeří o vedení, rychle nabývají na objemu. Všimněme si, jak často jsou staré stromy ve formě dvojáku, trojáku, či vyloženě vícekmenné. Je to právě z tohoto důvodu a nikoliv že by je v mládí někdo zastřihnul, nebo něco sežralo.

Foto: Správně založená koruna jabloně dle hierarchických pravidel.

Tvar řezem nevychovávaných stromů leckdy připomíná nálevku, která může být z logiky věci hodně nestabilní. Dalo by se spekulovat, že v reálném, původním prostředí se tato nestabilní nálevka má vždy o něco opřít. Ne tak v opečovávaném sadu. Výchovným řezem neupravované stromy se mohou vyvíjet nerovnoměrně, může jim extrémně narůstat koruna a málo sílit kmínek, popř. kořeny.  Pro třešně je zase typická extrémní apikální dominance. Jakékoliv další patro, potlačí to předešlé, výsledkem může být strom z více terminály a prakticky neskliditelnými plody na okrajích koruny. Pokud bychom chtěli najít nějakou biologicko- genetickou logiku, je to zřejmě proto, že třešeň (na rozdíl od jabloní, či hrušní, které spíš jsou adaptované na podmínky lesostepi) úspěšně dokáže přežívat i v tvrdě konkurenčním prostředí listnatého středoevropského lesa, kde pro dlouhodobé přežití nestačí jen rychle zaujmout co největší objemový prostor, ale je nutno i pořádně vyrůst.

Řezači od přírody zvedají ruce ve výsměšném gestu… jejich filosofie a náboženství jsou potvrzené, jedině každoroční kompletní řez, nejlépe na populárního ježka, jedině tohle je to pravé pro správný vývoj stromu a bohatou plodnost. Jak rychle se dá propadnout falešné iluzi o vlastní neomylnosti, jak je snadné vidět to, co vidět chci...

Foto: Hrušeň bez výchovného řezu.

Poslechněme si, co říká o řezu volně rostoucích ovocných stromů MUDr. František Dohnálek, ve své knize Ovocný strom a jeho pěstění z roku 1938. Mimochodem asi největší odborník přes přísně tvarované tvary (palmety, kordóny, pyramidy), co kdy u nás žil a pravděpodobně i co kdy žít bude. Žádná renesance tohohle časově náročného stylu pěstování se totiž asi nedá očekávat. Jeho komplexně zpracovaná knížka s vynikajícími perokresbami bohužel upadla v zapomnění.

Jedním z nejrozšířenějších omylů při pěstování polo- a vysokokmenů a i keřovitých zákrsků jest názor, že nutno koruny jejich řezati stále, aby nesly ovoce. Hlavním propagátorem této nešťastné myšlenky byl Mikuláš Gaucher, rodem Francouz, potom aklimatizovaný Němec, jehož zahrady ve Stuttgartě byly svého času evropskou zvláštností, a jeho následovník Pekrun. Jejich názor na pěstění vysoko a polokmenů, na vyumělkovaný tvar husté koruny s jeho stálým a věčným řezáním plodonosných a jiných větévek, byl a je úplně falešný a byl jednou z hlavních příčin, proč ovocnářství zůstávalo ve svém vývoji nazpátek. Dnes neřežeme vyrostlých vysokokmenů a polokmenů ani keřovitých zákrsků vůbec, aby koruna jejich nebyla příliš hustá, aby slunce a vzduch mohly všude působiti a svůj blahodárný účinek vyvíjeti, poněvadž tyto jsou jedním z nejhlavnějších podporovatelů plodnosti. Stálý řez stromům škodí velice a stále řezaný vysokostrom není nikdy tak plodný, jako strom neřezaný.

Zastánci neřezu začínají ožívat.. Pravidlo nastav i druhou tvář, rozhodně neplatí a předešlé posměšky se řezačům od přírody vracejí se zdvojenou silou. MUDr. Dohnálek ovšem pokračuje…

Vysokokmen, polokmen a volný krsek řežeme pouze v prvých dvou až třech letech života abychom mu dali správný základ, silnou a nosnou korunu a když jsme toho docílili, obmezujeme se pouze na odstranění hustých a nesprávně rostoucích větví a v časech pozdějších, kdy strom již stárne a nerodí dostatečně, na omlazení koruny.

Oba nesmiřitelné tábory mlčky sedí, ale na jejich ztrhaných tvářích se posléze začínají objevovat nesmělé úsměvy, které posléze přerůstají v osvobozující řehot… Jak jsme byli Nízcí, myslí si asi většina z nich…


Foto: Vlevo třešeň bez výchovného řezu. Vpravo ta samá třešeň po opravném řezu – podpoření 1. patra.

Pro korunu, která je ideální z hlediska plodnosti, růstu, stability, pro strom, který má v rovnováze plodnost a růst je výchovný řez nezbytný. Ve výsledné koruně by měla být jasně patrná jistá hierarchie. Terminál je nadřazený kosterním větvím, kosterní větev je zase nadřazena polokosterním a ty potom větvím plodným. Když dokážeme takto korunu zapěstovat, vyřešíme problém chaotického růstu, který trápí většinu našich spoluobčanů. Všimněme si, jak vypadají kosterní větve jejich stromů. O nějaké hierarchii tam nemůže být ani řeč. Jejich větve připomínají ruku, vějíř, nebo pařát dravce, nakolik jsou všechny větve stejného řádu a tedy všechny stejně rostou a minimálně plodí. Naopak u kvalitně zapěstovaných stromů, které respektují hierarchii, si nic nekonkuruje, a každý výhon má tedy prostor udělat dostatek kvalitního plodného obrostu. Není to tak, že čím více kosterních větví, tím více plodů, naopak tím méně, protože tam nebude prostor na plodné útvary. (hamižní Valaši se svými trnkami s 10 a více kosterními větvemi dělají velkou chybu:-))…

Jednoleté přírůstky zakracujeme jen v prvních letech, kdy strom intenzivně roste a ještě neplodí, nebo plodí minimálně. Důvodem pro zakracování je jednak snaha o rovnoměrný vývoj koruny a jednak to, aby nám na větvích nevznikala hluchá místa bez plodného obrostu. Při intenzivním růstu, (který může třeba u slivoní naštěpených na myrobalánu dosáhnout i 2 m za rok) se při apikální dominanci výše položených pupenů totiž nemusí dobrá polovina pupenů v dolní části výhonu vůbec probudit. Výsledkem je koruna, plodná prakticky jen v horních částech s minimem plodného obrostu uvnitř. Tvar koruny připomíná koště. Není to jen otázka příliš bujné nepůvodní podnože. Peckoviny rychlého vývoje, kam můžeme zařadit meruňky či broskve, se takto chovají, i když jsou pěstované ze semena. Bez výchovného řezu je jejich vývoj (hlavně broskví) natolik rychlý, že se mohou od stádia růstu do stadia plodnosti a umírání dostat za několik málo let.

U kulturních odrůd ovoce, které prošly mnohasetletým výběrem a šlechtěním je výchovný řez důležitý nejen z hlediska ovocnářsky optimální koruny. Musíme si uvědomit, že kulturní odrůdy jsou mnohem výnosnější než jejich původní předci a tedy bez preventivních řezových zákroků může jednak dojít k rozlámání špatně rostlé koruny pod nadměrnou úrodou a jednak k porušení rovnovážného stavu. Hlavně odrůdy, které hodně plodí, jsou k tomu velice náchylné. Jeden příklad za všechny: Slíva karpatsko balkánského původu Durancie, která je obrovsky populární v moravské části naší vlasti, hlavně v Bílých karpatech. Je odolná k šarce, dosahuje vysoké cukernatosti, snadno se množí odkopky a bohatě plodí. Valaši ji vytýkají vlastně jen jednu věc (že nejde od pecky jim se zřejmých důvodů nevadí:-)).  A to, že se stromy dožívají nízkého věku a že trpí houbovými chorobami dřeva.. Že je to právě z důvodu absence výchovného řezu si uvědomuje málokdo, protože…u nás na valašsku se trnky nikdy neřezaly… Při letošní nadúrodě bylo pod každým stromem minimálně 10 podpěr, shluky plodů podléhaly monilii a mnohé zdaleka nedosahovaly oné proslulé sladkosti. Není se čemu divit, poměr počtu listů a plodů měl daleko k ideálu. Mnohé ze zasazených stromů této slivoně ani nevytvoří pořádné stromy, nakolik upadnou následkem prvního přeplození do stádia pouhé plodnosti, od kterého už není daleko ke konečnému stadiu umírání.                                                                                                                                                               Závěrem asi tolik. Obecné chápání principů řezu ovocných stromů je jednoznačně chybné, jak nás o tom přesvědčují dnes a denně spousta takř. sprasených stromů na zahradách. Prioritu dnes hraje tzv. ježkování, neboli řez na pahýly, z nějakého důvodu se vžila pověra, že letorosty se při řezu zakracují na 3 očka. Není to samozřejmě pravda. Na 3 očka zakracujeme letorosty jen po výsadbě a to ještě pouze jarní. Teorie o totálním neřezu se mohla v takové míře rozvinout a zasáhnout tolik lidí právě jen kvůli tomu, že všude kolem nás vidíme jeho negativní příklady. Na základě téhle jednoduché logiky bychom ovšem neměli dělat unáhlené závěry, nakolik za každým provedeným správným řezem se skrývá nějaký biologický princip. Podobně jako u řezu hlavatých vrb, které řezem udržujeme stále v prvním růstovém stadiu, kvůli produkci proutí.

Ovocné stromy řežeme samozřejmě z jiných důvodů. V prvních letech kvůli vytvoření pevné vzdušné koruny a taky proto, aby strom nezačal brzo plodit, tedy řez v tomhle období, (pro leckoho možná paradoxně) plodnost oddaluje. Jde nám však o to, nastolit rovnoměrný rozvoj energie do všech částí stromu, když se nám to díky výchovnému řezu povede, na minimum snížíme možnost, že by strom třeba přeplodil a upadl do stavu nerovnováhy. Dá se říci, že je soběstačný. A poté si opravdu můžeme dovolit neřezat, strom díky našim výchovným zákrokům vytváří v dalších letech korunu, která je ideální pro něho i pro nás. U bujně rostoucích odrůd na bujných podnožích může toto rovnovážné stadium, kdy není nutný žádný náš systematický zásah, trvat i desítky let. Nejkrásnější na tomhle stylu řezu, (nebo neřezu) je zvýraznění růstových odlišností jednotlivých odrůd.

Abychom si mohli, dovolit neřezat, potřebujeme ovšem dokonale porozumět principům, na kterých je řez založen, musíme si umět představit vývoj stromu v horizontu více let. Svým způsobem bychom se měli stát stromem, abychom pochopili, co se nám snaží sdělit. Kompletní pochopení této problematiky není jednoduché a vyžaduje víceletou praxi, kdy se musíme snažit odpoutat od vžitých dogmat, které o řezu, či neřezu panují, což není vůbec jednoduché. Na druhou stranu lidé s biologickým cítěním by mohli podstatu pochopit velice rychle, nakolik je vše založeno na biologických zákonitostech. Primárně se musíme učit právě od stromů, podobně jako František Dohnálek. Jeho názory o neřezu stromů jsou o to cennější, že je vyslovil člověk, který se celý život věnoval pěstování přísně vedených tvarů, které naopak vyžadují řez každoroční a to i v jeho letní formě. Ovšem zřejmě právě díky tomu, pochopil dokonale jeho biologické principy. Zkusme se jeho cestou inspirovat!

———————————————————————————————————————————————————

Autorem článku je Ondřej Dovala, který se kromě jiného věnuje potulnému sadařství a je možno se na něho obrátit ohledně řezu ovocných stromů. Email: ondra.dovala@centrum.cz.

13 Responses to Biologická podstata řezu ovocných stromů

  1. Souhlas says:

    Perfektní článek a hřebíček na hlavičku. Dopracoval jsem se k tomu taky a v podstatě v extensivních sadech uplatňuji arboristická pravidla řezu. Tj. výchovný řez v mládí a pak jen zdravotní.
    Zaujalo mě tvrzení, že:
    “Všimněme si, jak často jsou staré stromy ve formě dvojáku, trojáku, či vyloženě vícekmenné. Je to právě z tohoto důvodu a nikoliv že by je v mládí někdo zastřihnul, nebo něco sežralo.”
    Mám za to, že strom nevytvoří vícekmen jen tak a pokud ano, tak to není úplně strom, ale částečně keř. Snížená apikální kontrola v oblasti koruny u starších jedinců je pak myslím něco jiného.

    • denaga says:

      Máte pravdu, že práve toto tvrdenie je najkontroverznejšie a odporuje vete nad tým.V prírode je naozaj dôležité čo najrýchlejšie prerásť ostatné rastliny a preto majú stromy terminál, čiže hlavný výhonok, ktorý rastlina najviac vyživuje a preto rastie najrýchlejšie. Navyše je pre rastlinu veľmi nevýhodné mať viac terminálov, pretože tie sa po čase pod svojou váhou zvyknú odlomiť – rastú totiž do strán. V prírode rastlina často príde o terminál a preto si vytvorili tento systém – terminálom sa stáva ten výhonok, ktorý je zrovna najvyššie.Rastlina ho začne viac vyživovať, on začne rýchlejšie rásť a za pár rokov nikto nepozná, že to pôvodne bola bočná vetva.Lenže ak sa v prípade straty terminálu nachádzajú v rovnakej výškovej pozícii viaceré vetvy, stanú sa proste všetky novými terminálmi, čí vznikajú známe dvojáky a trojáky. Dá sa tomu jednoducho zabrániť tak, že včas skrátite jeden z výhonov (ten čo viac odstáva). Nemusíte ho strihať celý,stačí ak bude pod nejakých 15 cm.
      Tvrdenie, že dvojákmi sa stávajú stromy bez predchádzajúceho poškodenia terminálu, je proste diletantské, už len preto, že dotyčný nemôže ručiť zato, čo sa dialo s tým stromom pred desiatimi rokmi.
      Obávam sa, že keď chce s niekým polemizovať, mal by ho pozornejšie čítať. Ako Holzner tak i Svoboda hovoria o stromoch, ktoré NIKDY neboli strihané. O stromoch , ktoré už strihané boli sa obaja vyjadrujú ako o stromoch, ktorú už proste musíte strihať aj naďalej, inak budú na figu. Zohnať ale v našich škôlkach nikdy nestrihané stromy je NEMOŽNÉ!
      Ja mám ale osobnú skúsenosť s jednou marhuľou, ktorá sa ešte v mladosti zlomila v polke. Majitelia záhrady boli hnilý ju odstrániť a tak tam kvasila až do ďalšej jari, kedy začala obrážať z podpníka. Postupne sa z nej stal dvoják už vo výške 30 cm nad zemou,čo je trochu škoda, ale poviem vám, že krajšiu a lepšiu marhuľu som ešte v živote nevidela. Na pohľad krásna a hustá koruna tohto vysokého strumu je každý rok obsypaná veľkými a šťavnatými marhuľami výraznej chuti. Nikto ju nehnojí, nestrihá, nepolieva a predsa zarodí každý rok, aj vtedy, keď nikto iný marhule nemá.
      Holzner skúsil obe metódy pestovania ovocných stromov a vybral si tú, ktorá sa mu viac osvedčila. Možno by pán Dovala mal otvoriť svoju myseľ a tiež vyskúšať nové veci a potom sa až o nich vyjadrovať, predovšetkým tak posmešným spôsobom. Celkovo si myslím, že predaj stromov NIKDY nesrihaných je tak veľká diera v trhu, že by to stálo za úvahu aj z ekonomického hľadiska.

      • Ondra says:

        Inu v podstatě vše o čem jsem psal, mám nějakým způsobem prokázané, není to tak že bych chtěl někoho zesměšňovat. Pokud ale samozřejmě věříte každému slovu Jaroslava svobody, tak mohu napsat cokoliv a vždy budu za náfuku. Já jeho pojetí řezu, nebo neřezu hodnotit nehodlám, přečtěte si pozorněji ten můj článek a třeba tam nějakou logiku najdete… Ještě poznámku k té nejasnosti ohledně dvojáků- je to přirozené a není potřeba žádný okus- při okusu, nebo zastřihnutí to nebude dvoják, ale vyloženě vícekmenný jedinec, nakolik bude porušena přirozená hiearchie…Loni jsem ošetřoval desítky starých jabloní a hrušní v Bielých karpatoch, které nikdy nepoznaly výchovný řez a prakticky všechny byly dvojáky, že by byly všechny v mládí okousané, hm? Celá problematika je podstatně složitější, nebo jednodušší? než se nám snaží pánové Holzer se Svobodou nakukat… Nic proti nim ,ale je to primárně příroda a stromy od nichž se můžem nejvíce naučit…článek nebyl psán jako návod a snad nechává prostor pro názor každého z nás. problémem je, když to není názor, ale zažitá neměnná představa.
        Ondřej Dovala

  2. Honza says:

    Dobrý den. Chtěl bych se zeptat, jaký má vliv podnož na následný růst koruny a nutnost nebo míru řezu. Pan Svoboda tvrdí, že stromy na vlastních kořenech řez nepotřebují, v krajním případě lze použít silné plané semenáče. Sepp Holzer používá semenáče a také stromy neřeže. Je možné například, že čím slabší podnož, tím vyšší potřeba řezu? Plánujeme zahradu, jsem laik, tak sbírám co nejvíc informací. Děkuji.

    • Anonymous says:

      Dobrý den, mám asi 20 stromů, roubovaných na silném semenáči (jabloně, hrušně), nebo semenáčů (hl. meruňky). Musím vyjímečně nesouhlasit s panem Svobodou, zdědila jsem tyhle stromy v zanedbaném stavu a už jen průklest odumřelých větví ukázal, kolik elánu tihle štaříci mají., po zmlazení se pak většina stromů vzpamatovala a má krásné plody s vyjímkou těch, kterým odešel hlavní kmen a já přišla k vyhnilému pahýlu. Kdyby tyhle stromy můj předchůdce včas prořezal, mohly tu ještě být. Takže u starých stromů mám jasno. Pak mám jedno mládě na podnoži z Cronselského, roste jako blázen, usměrňuju ho možná až moc mírně, ale ještě než jsem na něj vzala nůžky, ulomil mu vítr terminál. Takže by se úplně bez šmiknutí taky neobešel. Další mláďata jdu roubovat letos, tak za deset let se ozvu.
      Jinak jak moc hezky napsal autor článku výše, při řezu je dobré se stromem komunikovat vcítitt se do něj, hádat, která větev bude brzo spíš na obtíž a bude chtít pryč, která se může zachránit a která je budoucí hlavní větev a potřebuje jen prostor. Trochu mi to připomíná šachy. Já jsem na tahu jeden den v roce, zbytek roku můžu dumat, na tahu je partner (ne protivník).
      Ještě si neodpustím radu z mých začátků před asi 20 lety: když jsi na pochybách, je lepší neřezat, za rok je taky den :-) . Asi dvakrát mi strom obrazil až moc, koruna byla hustá, plody hnily, chvíli trvalo, než z takového zásahu vyrostl. Takže : Neřeš(ž) to hned.
      Zdravím a díky za článek.
      Dana

    • Ondra says:

      Řez je obecne špatně chápaný a Svobodovo pojetí vychází podle mě právě z té řezové davové psychozy, tedy že málokde vidíme správně ošetřené stromy a je snadné si udělat názor, že řez vlastně žádný smysl nemá. o tom ,že má, jsem psal ve článku výše. Nikdo netvrdí že řez je nezbytný pro pěstování, ale je to jednoznačně efektivnější a méně pracné. V prvních letech správně zapěstovaný strom po výsadbě vyžaduje v dalších letech péči jen minimální, nebo žádnou, dobře se sklízí, jsou tam vyšší úrody a kvalitnější plody. Hlavně nepřemýšlejte o řezu jako každoroční časově náročné činnosti, tohle pojetí co se tu vžilo, ale není šprávné, to je právě ta davová psychóza,o které jsem mluvil…
      Ondřej Dovala

    • hacumoto says:

      Vaše úvaha je přesná, slabě rostoucí podnože mají podstatně méně vyvinutý kořenový systém a pokud je na takovou podnož naroubovaná bujně rostoucí odrůda je řez nezbytný…. myslím, ale že tento článek se týkal především pravokořených ovocných dřevin… tzn. neroubovaných!

      Roubované stromy se zcela bez řezu prostě neobejdou. A také zde ještě vstupuje do hry volba stanoviště, půdní podmínky, nadmořská výška atd…

  3. Jitka says:

    Ahoj, moc pěkný článek s rozumným přístupem. Mám vyzkoušeno, že nestříhat ani stříhat moc není to pravé.
    Ondřej to pěkně vystihl.

  4. Anonymous says:

    no a jak je to s řezem nebo prořezem starého stromu? mám v zahradě 10 asi 50ti letých jabloní, jablka mi z nich chutnají, tak je zatím nechávám naživu. Jednou za 3 roky provedu “zmlazení” koruny tak, že ji prosvětlím, vyřežu suché větvem sbažím se uřezat konkurenční výhony, odstraním “vlky”.Ale jsem lajk, tak nevím jestli tak starým stromům nakonec neubližuju..

    • Ondra says:

      Myslím že vaše pojetí je příliš umělé. Strom nemá nějaké tříleté periody ve svém vývoji, nebo onich aspoň nevím. Ideální je, strom ošetřovat kontinuálně, dle potřeby. V podstatě když provedu nějaký harmonizující zákrok na zvýšení vitality stromu, naruším hiearchii a v dalších několika letech jsou systematické zákroky vhodné. U správně ošetřeného stromu by nemělo docházet k usychání žádných větví, něco asi děláte špatně- předpokládám že ne všechny partie koruny jsou dobře osvětleny. Stáří stromů je vyloženě relativní věc mnohem více než u živočichů. Na zahradě mám 70 leté jabloně, které ale mají vitalitu 40 letých, je to právě díky tomu že udržuju rovnováhu občasnými řezovými zákroky…
      O.D.

  5. řez says:

    Pěkný článek, řekl bych, že je veliký rozdíl mezi tím, kam chceme strom vysadit. Do intenzivního sadu určitě nebudeme sázet neřezaný a pravokořený stromek. Stejně tak je podle mě pitomost sázet do jedlého lesa s výměrou třeba hektar strom na podnoži a řezat ho, byť jen jednou v začátku. Tedy pokud uvažujeme o nějaké rodinné farmě, kde je omezená pracovní síla. Rozhodnutí řez/neřez bych nechal asi nejspíš na individuálním cítění a rozhodnutí každého pěstitele. To je celý můj názor.

  6. Pavel Pl. says:

    Souhlasím s článkem. Mám jen dvě připomínky.
    – Pokud chceme mladý, neplodící stromek rychleji přivést do plodnosti (a on nám i při minimálním řezu stále žene vzhůru), je možné zkusit větve sklánět do úhlu cca 30° nad vodorovnou rovinu. Svislé výhony neplodí, většinou narůstá obrost na vodorovnějších větvích. Jakmile začne stromek plodit, část síly jde do plodů a růst ochabuje.
    – V článku se píše o řezu (před)jarním. Tam, kde řežeme, tam se dočkáme bujného růstu. Existuje ale i řez letní. výhodný je hlavně u jabloní. Pokud “vlky” rostoucí prudce vzhůru nebo obecně větve rostoucí špatným směrem zkracujeme na 1-2 pupeny, nemá strom většinou sílu v tomto roce bujný růst na stejné větvi obnovit. Ovšem založí na plodonoše a my se dočkáme bohatší úrody.
    V lékařství a přírodě není nic jisté, jednáme s živými organismy. Proto vše platí s jistou pravděpodobností a my svými zásahy růst jen ovlivníme.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>