Před něco málo více než sto lety jsme žili obklopeni potravinami, jež nás sytily. Dokonce i největší města na světě – Londýn, New York či Paříž, byla obklopena místy, kde se vyráběly potraviny.

Ačkoli je u nás pěstování lísky na komerční produkci spíše okrajovou záležitostí, existují dobré důvody pro její výsadbu zejména na větších pozemcích, chceme-li zvýšit jejich rozmanitost, odolnost vůči živlům (vítr, eroze, povodně) a mít z toho ještě užitek ve formě jídla a topiva.

Mírné zimy následované vlhkými a chladnými jary jsou pro slimáky a plzáky požehnáním. V takových podmínkách může dojít k lokálnímu zamoření krajiny těmito slizkými tvory, kteří potom za soumraku houfně vylézají ze svých skrýší a okusují lidem zahrádky.

Obvyklá námitka proti zahradničení říká, že práce na zahrádce se nevyplatí, když jsou supermarkety plné levného ovoce a zeleniny. Na to lze namítnout: Proč bychom měli pěstovat to, co lze sehnat za babku v obchodě, když se můžeme zaměřit na luxusní potraviny?

Většina z obyvatel našeho venkova má na zahradě nějaké ovocné stromy. Péče o ně je různá, někdo každoročně pravidelně stříhá a řeže, druhý preferuje ideu, že strom sám nejlíp ví, jak se má vyvíjet, a že jakýkoliv zásah by byl ke škodě věci. Jaká je realita?

Za Velké hospodářské deprese lidé stáli dlouhé fronty na polévky, sbírali pampelišky a orobinec, své děti dávali spát bez večeře, na smetištích se předbíhali o zbytky jídla a v některých případech dokonce umírali na hlad a podvýživu. Jídlo bylo vzácné a přístup k němu nebyl samozřejmostí.

Občas se setkávám s tím, že někteří lidé mají poněkud zkreslené představy o tom, co to je permakulturní zahrada. Protože tyto představy mohou snadno vyvolat nereálná očekávání spojená s permakulturou, rád bych jim věnoval tento článek.

Carol Deppe napsala knížku, která má šanci stát se kultovním dílem nejen amerických nýbrž i českých a slovenských samozásobitelů. Nečetl jsem dosud poutavěji napsanou zahrádkářskou příručku, která by vynikla jak brilantní argumentací, tak i důsledně pragmatickým přístupem.

Mnoho zahrádek a většina zemědělských pozemků dlouhodobě chřadne. Za deset, dvacet či padesát let budou v horším stavu než dnes. Jejich půda bude vyčerpanější. Potrava z nich získaná méně kvalitní. Lidé, kteří ji konzumují, podvyživenější.

Loni vyšla v USA důležitá kniha The resilient gardener (Resilientní zahradník). Autorka knihy, Carol Deppe, v ní rozebírá základní aspekty samozásobitelství a organického zahradničení. Načrtává obraz potravinové soběstačnosti pro éru klimatické, ekonomické a energetické krize.

Smetanka lékařská je neuvěřitelně užitečný plevel. Zatímco píšu tento článek, popíjím šálek domácí kávy z rozemletého kořene pampelišky. Ještě před několika dny jím tato rostlinka nasávala z půdy živiny pro své první křehké lístky, z nichž jsem připravil jarní salát.

Neexistuje snad pozoruhodnější prvek permakulturní zahrady než kompost. Že se zde koncentrují živiny a rozkládá organická hmota, čímž vzniká humus, je známo. Méně už to, že zde probíhají ozdravné procesy schopné ničit různé patogeny a toxické látky.

Jako ostrůvek biodiverzity v pustině zemědělských monokultur leží v rakouské obci Schiltern semenářská zahrada Arche Noah. Sem lidé přicházejí obnovit vztah s křehkým základem zemědělství i celé naší civilizace: Se semínky.

Představte si zahradu, která svou bujností místy připomíná šumavský hvozd, ale naprostá většina stromů, keřů či bylin patří k jedlým druhům. Rostliny se pěstují v různých patrech nad sebou a jsou nakombinovány tak, aby se navzájem podporovaly. Říkáme tomu jedlý les.

Pěstování hub je snadné a vděčné. Při malé námaze získáte s minimálními prostředky vydatnou, chutnou a zdravou stravu. Houby lze pěstovat venku na zahrádce pod ovocnými stromy, ve stodole, ve sklepě nebo třeba doma na skříni, kde vám porostou i v zimě.

Samozásobitelský význam tykví u nás zdaleka není doceněn. Některé odrůdy tykví přitom patří chuťově ke zcela výjimečným potravinám. Pro svůj vysoký obsah kalorií a univerzální využití v kuchyni je lze používat jako základní potravinu srovnatelnou třeba s brambory.

I když zahradničíte rádi a s nadšením, možná máte chvilky, kdy se vám do práce na zahradě příliš nechce. Řešit to lze buď tak, že se přinutíte, nebo tak, že zvýšíte atraktivitu práce, kterou je třeba udělat. Právě této druhé možnosti je věnován následující článek.

Rajče divoké si mezi permakulturními zahrádkáři a mnohými pěstiteli získává rostoucí oblibu a dobývá další a další zahrádky. Protože mi tato houževnatá rostlinka přirostla k srdci, rozhodl jsem se podpořit její expanzi a věnovat jí tento článek.