Letošní jaro jsem uspořádal menší ředkvičkvový experiment, abych porovnal výhody a nevýhody sedmi různých odrůd ředkviček. Zajímala mě jejich ranost, odolnost vůči plevelům, vybíhání do květu a pálivost.

Sedm níže uvedených rostlin se mi daří množit a udržovat samovýsevem. Některé lépe, jiné hůře, některé spolehlivě, jiné bez záruky, u všech je to nicméně za příhodných okolností možné.

Rajčata jsou ideální plodinou pro první semenářské pokusy. Získání rajčatových semínek je technicky snadné a časově nenáročné. Investujte třicet minut svého času a následující tři roky nemusíte semena kupovat. Tady je návod.

Některé zahradnické knihy či weby doporučují zahradničit podle lunárních cyklů. Lidé na kurzech se mě občas ptají, co si o tom myslím. Pokusil jsem se proto kriticky zhodnotit dostupné informace a svůj náhled jsem shrnul do tohoto článku.

Milí permakulturní zahradníci! V zimě, když ekosystém spí, je důležité vydechnout a obnovit síly. Neznamená to ale, že musíte zahradničení zcela pověsit na hřebík.

Jedním z příznačných rysů permakulturní zahrady je produkce vlastních semen alespoň u některých druhů. Tu lze zajistit buď klasickými semenářskými postupy, nebo tzv. samovýsevy, které mají výhodu nižší pracnosti.

Až osmdesát procent evropské populace trpí nízkou hladinou vitaminu D. Ten je nezbytný pro správné fungování 36 orgánů v lidském těle a jeho deficit může být příčinou mnoha vážných chorob. Jak si ho zajistit bez nutnosti kupovat potravinové doplňky?

Nedávno se mnou vyšel v časopise Flóra rozhovor o permakultuře, zahradničení a semenaření. Protože byl rozhovor redakčně zkrácen, zveřejňuji zde původní mírně upravenou verzi svých odpovědí, které jsem zaslal redakci.

Každá z nich nějak souvisí se zahradou. Mnohé se týkají semínek, která lze namnožit a poskytnout jiným lidem. Což cítím stále víc jako své poslání. Aby se radost z malých a prostých věcí mohla šířit do dalších zahrad k dalším pěstitelům.

Co se dnes nabízí v obchodech zahrádkářům, jsou obvykle průmyslové odrůdy. Ty se ale pro permakulturní zahradu příliš nehodí. Kde se tedy shánět po semínkách?

Blíží se konec roku a tak jsem opět připravil výčet několika malých a prostých věcí, které mi letos udělaly radost. Společné jest jim to, že se zrodily z interakcí. Z interakcí se Zemí a z interakcí s lidmi.

Snění a hledání vize patří mezi užitečné nástroje plánování zahrady, pokud jsou správně použity. Ovšem při nesprávném použití se z nich může stát brzda, která zpomaluje nebo zcela znemožňuje realizaci zahrady.

V pátek 30. ledna 2015 jsem se sešel v Olomouci s ministrem zemědělství Marianem Jurečkou, abych mu předal Otevřený dopis, který podepsalo 852 lidí, a probral s ním problematické aspekty současné osivářské legislativy. Jak jednání dopadlo?

Protože česká osivářská legislativa je nesmírně přísná, nepřeje mnoho biodiverzitě a omezuje práva drobných producentů osiv na výměnu a prodej semen, sestavil jsem s několika dalšími lidmi tento dopis adresovaný ministrovi zemědělství.

Tato unikátní kolekce odrůd vznikala v průběhu několika posledních let a stále se rozrůstá. Péče o ni mě stojí nemalé úsilí. O to víc mě mrzí, že semínka těchto odrůd nemohu legálně prodávat a šířit je tak mezi lidi.

Při permakulturním chovu prasat nejde jen o maso, ale i o funkční využití dalších výstupů, které poskytuje chov těchto zvířat a o jejich integraci do ekosystému pozemku. Zde jsou mé zkušenosti.

Jak překonat stádium naivního idealismus, nezanevřít a stát se permakulturním realistou.

Na jednu věc by se při plánování permakulturní zahrady nemělo zapomenout. Na její genetickou strukturu. Právě ta většinu soudobých užitkových zahrad připoutává k monokulturnímu zemědělství, průmyslovému semenářství a uniformnímu šlechtitelství.