Obvyklá námitka proti zahradničení říká, že práce na zahrádce se nevyplatí, když jsou supermarkety plné levného ovoce a zeleniny. Na to lze namítnout: Proč bychom měli pěstovat to, co lze sehnat za babku v obchodě, když se můžeme zaměřit na luxusní potraviny?

Za Velké hospodářské deprese lidé stáli dlouhé fronty na polévky, sbírali pampelišky a orobinec, své děti dávali spát bez večeře, na smetištích se předbíhali o zbytky jídla a v některých případech dokonce umírali na hlad a podvýživu. Jídlo bylo vzácné a přístup k němu nebyl samozřejmostí.

Smetanka lékařská je neuvěřitelně užitečný plevel. Zatímco píšu tento článek, popíjím šálek domácí kávy z rozemletého kořene pampelišky. Ještě před několika dny jím tato rostlinka nasávala z půdy živiny pro své první křehké lístky, z nichž jsem připravil jarní salát.

Občas se setkávám s tím, že někteří lidé mají poněkud zkreslené představy o tom, co to je permakulturní zahrada. Protože tyto představy mohou snadno vyvolat nereálná očekávání spojená s permakulturou, rád bych jim věnoval tento článek.

Je-li někde ve vašem okolí lužní les, vypravte se do něj. Zaručeně se nevrátíte s prázdnou. Právě v tuto dobu zdobí jeho bylinné patro květy prvních jarních rostlin. Mnohé z nich jsou skvělou potravou bohatou na vitamíny. Některé lze nasušit a vařit z nich po celý rok léčivé čaje. Některé jedlé trvalky vám porostou i na zahrádce.

Představte si zahradu, která svou bujností místy připomíná šumavský hvozd, ale naprostá většina stromů, keřů či bylin patří k jedlým druhům. Rostliny se pěstují v různých patrech nad sebou a jsou nakombinovány tak, aby se navzájem podporovaly. Říkáme tomu jedlý les.

Pěstování hub je snadné a vděčné. Při malé námaze získáte s minimálními prostředky vydatnou, chutnou a zdravou stravu. Houby lze pěstovat venku na zahrádce pod ovocnými stromy, ve stodole, ve sklepě nebo třeba doma na skříni, kde vám porostou i v zimě.

Tady je. Stojí na stole před vámi a ještě se z něj kouří. Váš ranní šálek čaje. Usrkáváte horké doušky a za okny se probouzí svět. Svět, z něhož jste si přinesli barevnou papírovou krabičku napěchovanou čajovými pytlíky. Svět, který vás pohltí, jakmile dopijete svůj čaj.

Mnoho zahrádek a většina zemědělských pozemků dlouhodobě chřadne. Za deset, dvacet či padesát let budou v horším stavu než dnes. Jejich půda bude vyčerpanější. Potrava z nich získaná méně kvalitní. Lidé, kteří ji konzumují, podvyživenější.

Loni vyšla v USA důležitá kniha The resilient gardener (Resilientní zahradník). Autorka knihy, Carol Deppe, v ní rozebírá základní aspekty samozásobitelství a organického zahradničení. Načrtává obraz potravinové soběstačnosti pro éru klimatické, ekonomické a energetické krize.

Zemědělství původních obyvatel Severní Ameriky mělo blízko k tomu, čemu dnes říkáme polykulturní zahradničení. Bez chemie, fosilních paliv a tažné síly zvířat dokázalo indiánům zajistit slušné výnosy základních plodin. Pro permakulturu a soběstačné zahradničení jistě zajímavá insiparace.

Samozásobitelský význam tykví u nás zdaleka není doceněn. Některé odrůdy tykví přitom patří chuťově ke zcela výjimečným potravinám. Pro svůj vysoký obsah kalorií a univerzální využití v kuchyni je lze používat jako základní potravinu srovnatelnou třeba s brambory.

Pojmy stará či krajová odrůda ovoce jsou dnes dosti frekventované. Mnozí lidé je až nekriticky zbožňují. Jiní je považují za zcela překonané a řadí je do kategorie zvláštností a kuriozit, vhodné spíše pro sbírkové pěstování někde v genofondech, než pro reálné ovocnářství. Jaká je realita?

I když zahradničíte rádi a s nadšením, možná máte chvilky, kdy se vám do práce na zahradě příliš nechce. Řešit to lze buď tak, že se přinutíte, nebo tak, že zvýšíte atraktivitu práce, kterou je třeba udělat. Právě této druhé možnosti je věnován následující článek.

Neexistuje snad pozoruhodnější prvek permakulturní zahrady než kompost. Že se zde koncentrují živiny a rozkládá organická hmota, čímž vzniká humus, je známo. Méně už to, že zde probíhají ozdravné procesy schopné ničit různé patogeny a toxické látky.

Carol Deppe napsala knížku, která má šanci stát se kultovním dílem nejen amerických nýbrž i českých a slovenských samozásobitelů. Nečetl jsem dosud poutavěji napsanou zahrádkářskou příručku, která by vynikla jak brilantní argumentací, tak i důsledně pragmatickým přístupem.

Jako ostrůvek biodiverzity v pustině zemědělských monokultur leží v rakouské obci Schiltern semenářská zahrada Arche Noah. Sem lidé přicházejí obnovit vztah s křehkým základem zemědělství i celé naší civilizace: Se semínky.

Rajče divoké si mezi permakulturními zahrádkáři a mnohými pěstiteli získává rostoucí oblibu a dobývá další a další zahrádky. Protože mi tato houževnatá rostlinka přirostla k srdci, rozhodl jsem se podpořit její expanzi. Věnoval jsem jí tento článek a připravil několik balíčků semen pro zájemce o její pěstování.

 1 2 další