Carol Deppe napsala knížku, která má šanci stát se kultovním dílem nejen amerických nýbrž i českých a slovenských samozásobitelů. Nečetl jsem dosud poutavěji napsanou zahrádkářskou příručku, která by vynikla jak brilantní argumentací, tak i důsledně pragmatickým přístupem.

I když zahradničíte rádi a s nadšením, možná máte chvilky, kdy se vám do práce na zahradě příliš nechce. Řešit to lze buď tak, že se přinutíte, nebo tak, že zvýšíte atraktivitu práce, kterou je třeba udělat. Právě této druhé možnosti je věnován následující článek.

Obvyklá námitka proti zahradničení říká, že práce na zahrádce se nevyplatí, když jsou supermarkety plné levného ovoce a zeleniny. Na to lze namítnout: Proč bychom měli pěstovat to, co lze sehnat za babku v obchodě, když se můžeme zaměřit na luxusní potraviny?

Pokud zvažujete účast na kurzu Design permakulturní zahrady, mohl by vám přijít vhod tento stručný seznam článků zveřejněných zde na webu, které tematicky volněji či úžeji souvisí s náplní kurzu. Kurz lze samozřejmě absolvovat i bez znalosti těchto textů.

Mnoho zahrádek a většina zemědělských pozemků dlouhodobě chřadne. Za deset, dvacet či padesát let budou v horším stavu než dnes. Jejich půda bude vyčerpanější. Potrava z nich získaná méně kvalitní. Lidé, kteří ji konzumují, podvyživenější.

Rajče divoké si mezi permakulturními zahrádkáři a mnohými pěstiteli získává rostoucí oblibu a dobývá další a další zahrádky. Protože mi tato houževnatá rostlinka přirostla k srdci, rozhodl jsem se podpořit její expanzi a věnovat jí tento článek.

Za Velké hospodářské deprese lidé stáli dlouhé fronty na polévky, sbírali pampelišky a orobinec, své děti dávali spát bez večeře, na smetištích se předbíhali o zbytky jídla a v některých případech dokonce umírali na hlad a podvýživu. Jídlo bylo vzácné a přístup k němu nebyl samozřejmostí.

Jako ostrůvek biodiverzity v pustině zemědělských monokultur leží v rakouské obci Schiltern semenářská zahrada Arche Noah. Sem lidé přicházejí obnovit vztah s křehkým základem zemědělství i celé naší civilizace: Se semínky.

Víte, který chemický prvek patří v současných zemědělsky využívaných půdách k nejvzácnějším? Na polích i na mnohých zahradách je často v nedostatečném množství.

Neexistuje snad pozoruhodnější prvek permakulturní zahrady než kompost. Že se zde koncentrují živiny a rozkládá organická hmota, čímž vzniká humus, je známo. Méně už to, že zde probíhají ozdravné procesy schopné ničit různé patogeny a toxické látky.

Občas se setkávám s tím, že někteří lidé mají poněkud zkreslené představy o tom, co to je permakulturní zahrada. Protože tyto představy mohou snadno vyvolat nereálná očekávání spojená s permakulturou, rád bych jim věnoval tento článek.

Smetanka lékařská je neuvěřitelně užitečný plevel. Zatímco píšu tento článek, popíjím šálek domácí kávy z rozemletého kořene pampelišky. Ještě před několika dny jím tato rostlinka nasávala z půdy živiny pro své první křehké lístky, z nichž jsem připravil jarní salát.

Pojmy stará či krajová odrůda ovoce jsou dnes dosti frekventované. Mnozí lidé je až nekriticky zbožňují. Jiní je považují za zcela překonané a řadí je do kategorie zvláštností a kuriozit, vhodné spíše pro sbírkové pěstování někde v genofondech, než pro reálné ovocnářství. Jaká je realita?

Tady je. Stojí na stole před vámi a ještě se z něj kouří. Váš ranní šálek čaje. Usrkáváte horké doušky a za okny se probouzí svět. Svět, z něhož jste si přinesli barevnou papírovou krabičku napěchovanou čajovými pytlíky. Svět, který vás pohltí, jakmile dopijete svůj čaj.

Loni vyšla v USA důležitá kniha The resilient gardener (Resilientní zahradník). Autorka knihy, Carol Deppe, v ní rozebírá základní aspekty samozásobitelství a organického zahradničení. Načrtává obraz potravinové soběstačnosti pro éru klimatické, ekonomické a energetické krize.

Jakýkoli kurz nabízený na těchto stránkách lze objednat jiné osobě formou dárkového poukazu. Chcete-li někomu udělat radost a věnovat mu dárek, třeba k narozeninám nebo Vánocům, můžete mu zakoupit poukaz na vybraný kurz.

Samozásobitelský význam tykví u nás zdaleka není doceněn. Některé odrůdy tykví přitom patří chuťově ke zcela výjimečným potravinám. Pro svůj vysoký obsah kalorií a univerzální využití v kuchyni je lze používat jako základní potravinu srovnatelnou třeba s brambory.

Představte si zahradu, která svou bujností místy připomíná šumavský hvozd, ale naprostá většina stromů, keřů či bylin patří k jedlým druhům. Rostliny se pěstují v různých patrech nad sebou a jsou nakombinovány tak, aby se navzájem podporovaly. Říkáme tomu jedlý les.