Mulčování je technika v permakultuře často využívaná a doporučovaná. Má své výhody ale i temné stránky, o nichž je dobré vědět.

První dekáda jednadvacátého století se nejspíš zapíše do dějin průmyslové společnosti jako přelomové údobí. V letech 2002 – 2010 došlo ke dvěma událostem, s jejichž důsledky se budeme ještě dlouho vyrovnávat.

Potraviny jsou nejdražší za posledních jednadvacet let. Extrémní výkyvy počasí, stoupající ceny ropy, mizení a degradace zemědělské půdy, vysychání zásobníků vody, to jsou faktory, které nejspíš éru levných a snadno dostupných potravin pomalu svrhnou do kompostu dějin.

Je-li někde ve vašem okolí lužní les, vypravte se do něj. Zaručeně se nevrátíte s prázdnou. Právě v tuto dobu zdobí jeho bylinné patro květy prvních jarních rostlin. Mnohé z nich jsou skvělou potravou bohatou na vitamíny. Některé lze nasušit a vařit z nich po celý rok léčivé čaje. Některé jedlé trvalky vám porostou i na zahrádce.

Pokud se pozastavujete nad tím, proč by se rodiny a domácnosti na počátku jednadvacátého století měly věnovat samozásobitelskému zahradničení, potom jsou následující řádky určeny právě vám. Jejich smyslem je ukázat, že tradice potravinových zahrad dnes začíná být opět aktuální.

Několik úvah o rozdílech mezi městem a venkovem z knihy sociálního ekologa Bohuslava Blažka Venkovy – anamnéza, diagnóza, terapie. K přemítání zejména pro ty, kdo opustili svá rodná města, aby se usídlili v krajině našeho venkova. Je to velké téma.

Tento švýcarský dokument skvěle vystihuje podstatu základního problému průmyslové společnosti. Éra levné a snadno dostupné energie končí. O to víc budeme holt muset zahradničit, kompostovat, zavařovat, vařit, šít, vyrábět a tvořit vlastníma rukama.

Tímto neúplným a subjektivním výčtem osobností, které se zasloužily o permakulturu, o její vznik či rozvoj, nebo které ji nějak inspirovaly, chci ukázat, jak různorodá je směsice profesí a národností tvořící permakulturní hnutí. Seznam budu postupně doplňovat o další tváře.

V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně krmila drůbež. Úlohou slepic bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla obtížně stravitelná a přeměnit ji do stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa.

Permakultura vychází z několika předpokladů, které mají pro její pochopení zcela klíčový význam. Kdo tyto předpoklady nevidí anebo nechce vidět, tomu uniká hlubší rozměr permakultury, totiž její energeticko-ekologický kontext.

Genialita literárního stylu Johna Michaela Greera spočívá možná v tom, že při kritice industriální společnosti využívá metody systémového myšlení natolik citlivým a vytříbeným způsobem, že je schopen neustále držet v zorném poli svého zájmu životní svět prostého člověka.

Zemědělství původních obyvatel Severní Ameriky mělo blízko k tomu, čemu dnes říkáme polykulturní zahradničení. Bez chemie, fosilních paliv a tažné síly zvířat dokázalo indiánům zajistit slušné výnosy základních plodin. Pro permakulturu a soběstačné zahradničení jistě zajímavá insiparace.

Tenhle fiktivní dialog o budoucnosti lidstva přidávám na kompost volně k recyklaci. Jeho autorem je Gregory Bateson, člověk, o němž snad někdy napíšu víc. Čtenář nechť s tímto apokalyptickým textem nakládá obezřetně. (Jako s kompostem.) Je obzvlášť výživný.

Permakultura, která si ve světě již přes třicet let získává stále nové příznivce, prorůstá postupně i do českého prostředí a zapouští zde kořeny. Informace, které lze o permakultuře získat na českých webech, jsou ovšem často jen kusé a vytržené z kontextu.

Čím hlubší bude znepokojení průmyslového světa, tím intenzivněji bude společnost přemýšlet, na co by se mohla proměnit a tím více pozornosti bude věnováno alternativám k současnému stavu. Pro permakulturu je taková atmosféra velikou příležitostí a svým způsobem i výzvou.

Zde několik videoukázek slavného permakulturního vynálezu známého jako slepičí traktor. Různé modely, řešení a varianty pro inspiraci všem kutilům.