Víte, který chemický prvek patří v současných zemědělsky využívaných půdách k nejvzácnějším? Na polích i na mnohých zahradách je často v nedostatečném množství.

Tady je. Stojí na stole před vámi a ještě se z něj kouří. Váš ranní šálek čaje. Usrkáváte horké doušky a za okny se probouzí svět. Svět, z něhož jste si přinesli barevnou papírovou krabičku napěchovanou čajovými pytlíky. Svět, který vás pohltí, jakmile dopijete svůj čaj.

Otázka, která je obsažena již v samotném pojmu permakultura a která by měla tiše trápit každého permakulturistu, zní: Jak vytvořit udržitelný svět? Jak přetvořit neudržitelnou industriální kulturu v permakulturu?

Pojmy stará či krajová odrůda ovoce jsou dnes dosti frekventované. Mnozí lidé je až nekriticky zbožňují. Jiní je považují za zcela překonané a řadí je do kategorie zvláštností a kuriozit, vhodné spíše pro sbírkové pěstování někde v genofondech, než pro reálné ovocnářství. Jaká je realita?

Design permakulturní zahrady je kreativní proces vytváření organického světa, který se postupně stane základem vaší nové existence v době, kdy průmyslový systém začne selhávat. Taková definice bude pro mnohé těžko stravitelná. Naráží na růžové brýle, skrz které nahlíží průmyslová společnost svou vlastní budoucnost.

Zde několik videoukázek slavného permakulturního vynálezu známého jako slepičí traktor. Různé modely, řešení a varianty pro inspiraci všem kutilům.

Čím hlubší bude znepokojení průmyslového světa, tím intenzivněji bude společnost přemýšlet, na co by se mohla proměnit a tím více pozornosti bude věnováno alternativám k současnému stavu. Pro permakulturu je taková atmosféra velikou příležitostí a svým způsobem i výzvou.

Permakultura, která si ve světě již přes třicet let získává stále nové příznivce, prorůstá postupně i do českého prostředí a zapouští zde kořeny. Informace, které lze o permakultuře získat na českých webech, jsou ovšem často jen kusé a vytržené z kontextu.

Tenhle fiktivní dialog o budoucnosti lidstva přidávám na kompost volně k recyklaci. Jeho autorem je Gregory Bateson, člověk, o němž snad někdy napíšu víc. Čtenář nechť s tímto apokalyptickým textem nakládá obezřetně. (Jako s kompostem.) Je obzvlášť výživný.

Zemědělství původních obyvatel Severní Ameriky mělo blízko k tomu, čemu dnes říkáme polykulturní zahradničení. Bez chemie, fosilních paliv a tažné síly zvířat dokázalo indiánům zajistit slušné výnosy základních plodin. Pro permakulturu a soběstačné zahradničení jistě zajímavá insiparace.

Genialita literárního stylu Johna Michaela Greera spočívá možná v tom, že při kritice industriální společnosti využívá metody systémového myšlení natolik citlivým a vytříbeným způsobem, že je schopen neustále držet v zorném poli svého zájmu životní svět prostého člověka.

Permakultura vychází z několika předpokladů, které mají pro její pochopení zcela klíčový význam. Kdo tyto předpoklady nevidí anebo nechce vidět, tomu uniká hlubší rozměr permakultury, totiž její energeticko-ekologický kontext.

V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně krmila drůbež. Úlohou slepic bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla obtížně stravitelná a přeměnit ji do stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa.

Tímto neúplným a subjektivním výčtem osobností, které se zasloužily o permakulturu, o její vznik či rozvoj, nebo které ji nějak inspirovaly, chci ukázat, jak různorodá je směsice profesí a národností tvořící permakulturní hnutí. Seznam budu postupně doplňovat o další tváře.

Tento švýcarský dokument skvěle vystihuje podstatu základního problému průmyslové společnosti. Éra levné a snadno dostupné energie končí. O to víc budeme holt muset zahradničit, kompostovat, zavařovat, vařit, šít, vyrábět a tvořit vlastníma rukama.

Několik úvah o rozdílech mezi městem a venkovem z knihy sociálního ekologa Bohuslava Blažka Venkovy – anamnéza, diagnóza, terapie. K přemítání zejména pro ty, kdo opustili svá rodná města, aby se usídlili v krajině našeho venkova. Je to velké téma.

Pokud se pozastavujete nad tím, proč by se rodiny a domácnosti na počátku jednadvacátého století měly věnovat samozásobitelskému zahradničení, potom jsou následující řádky určeny právě vám. Jejich smyslem je ukázat, že tradice potravinových zahrad dnes začíná být opět aktuální.

Ve své obsáhlé knize Česká strava lidová odkrývá paní Úlehlová-Tilschová širší kontext stravování našich předků. Dnes bychom řekli, že píše o ekologii stravování. V následujících výňatcích autorka ukazuje, jak dříve platilo, že pokrmy, které si lidé žijící na určitém místě připravují, jsou rozvinutím možností, jimiž oplývá okolní příroda.