Tady je. Stojí na stole před vámi a ještě se z něj kouří. Váš ranní šálek čaje. Usrkáváte horké doušky a za okny se probouzí svět. Svět, z něhož jste si přinesli barevnou papírovou krabičku napěchovanou čajovými pytlíky. Svět, který vás pohltí, jakmile dopijete svůj čaj.

Otázka, která je obsažena již v samotném pojmu permakultura a která by měla tiše trápit každého permakulturistu, zní: Jak vytvořit udržitelný svět? Jak přetvořit neudržitelnou industriální kulturu v permakulturu?

Pojmy stará či krajová odrůda ovoce jsou dnes dosti frekventované. Mnozí lidé je až nekriticky zbožňují. Jiní je považují za zcela překonané a řadí je do kategorie zvláštností a kuriozit, vhodné spíše pro sbírkové pěstování někde v genofondech, než pro reálné ovocnářství. Jaká je realita?

Design permakulturní zahrady je kreativní proces vytváření organického světa, který se postupně stane základem vaší nové existence v době, kdy průmyslový systém začne selhávat. Taková definice bude pro mnohé těžko stravitelná. Naráží na růžové brýle, skrz které nahlíží průmyslová společnost svou vlastní budoucnost.

Mulčování je technika v permakultuře často využívaná a doporučovaná. Má své výhody ale i temné stránky, o nichž je dobré vědět.

Kraťoučký dokument vysvětlující v kostce co je to permakultura. Podívejte se, jak vypadá permakulturní zahrada na brněnském Rozmarýnku. Zajímavá inspirace.

Na českém rozhlase 3 (Vltava) si můžete poslechnout povídání geologa, esejisty a autora řady knih Václava Cílka o ropném zlomu, půdě, potravinové krizi a velké proměně světa. Zde najdete několik úryvků z pořadu k ochutnání.

První dekáda jednadvacátého století se nejspíš zapíše do dějin průmyslové společnosti jako přelomové údobí. V letech 2002 – 2010 došlo ke dvěma událostem, s jejichž důsledky se budeme ještě dlouho vyrovnávat.

Potraviny jsou nejdražší za posledních jednadvacet let. Extrémní výkyvy počasí, stoupající ceny ropy, mizení a degradace zemědělské půdy, vysychání zásobníků vody, to jsou faktory, které nejspíš éru levných a snadno dostupných potravin pomalu svrhnou do kompostu dějin.

Je-li někde ve vašem okolí lužní les, vypravte se do něj. Zaručeně se nevrátíte s prázdnou. Právě v tuto dobu zdobí jeho bylinné patro květy prvních jarních rostlin. Mnohé z nich jsou skvělou potravou bohatou na vitamíny. Některé lze nasušit a vařit z nich po celý rok léčivé čaje. Některé jedlé trvalky vám porostou i na zahrádce.

Ve své obsáhlé knize Česká strava lidová odkrývá paní Úlehlová-Tilschová širší kontext stravování našich předků. Dnes bychom řekli, že píše o ekologii stravování. V následujících výňatcích autorka ukazuje, jak dříve platilo, že pokrmy, které si lidé žijící na určitém místě připravují, jsou rozvinutím možností, jimiž oplývá okolní příroda.

Pokud se pozastavujete nad tím, proč by se rodiny a domácnosti na počátku jednadvacátého století měly věnovat samozásobitelskému zahradničení, potom jsou následující řádky určeny právě vám. Jejich smyslem je ukázat, že tradice potravinových zahrad dnes začíná být opět aktuální.

Několik úvah o rozdílech mezi městem a venkovem z knihy sociálního ekologa Bohuslava Blažka Venkovy – anamnéza, diagnóza, terapie. K přemítání zejména pro ty, kdo opustili svá rodná města, aby se usídlili v krajině našeho venkova. Je to velké téma.

Tento švýcarský dokument skvěle vystihuje podstatu základního problému průmyslové společnosti. Éra levné a snadno dostupné energie končí. O to víc budeme holt muset zahradničit, kompostovat, zavařovat, vařit, šít, vyrábět a tvořit vlastníma rukama.

Tímto neúplným a subjektivním výčtem osobností, které se zasloužily o permakulturu, o její vznik či rozvoj, nebo které ji nějak inspirovaly, chci ukázat, jak různorodá je směsice profesí a národností tvořící permakulturní hnutí. Seznam budu postupně doplňovat o další tváře.

V dobách před průmyslovou revolucí bylo zrní příliš cennou surovinou na to, aby se jím celoročně krmila drůbež. Úlohou slepic bylo zužitkovat biomasu, která pro lidi nebyla jedlá, nebo byla obtížně stravitelná a přeměnit ji do stravitelnější a chutnější formy, tedy do vajec a drůbežího masa.

Permakultura vychází z několika předpokladů, které mají pro její pochopení zcela klíčový význam. Kdo tyto předpoklady nevidí anebo nechce vidět, tomu uniká hlubší rozměr permakultury, totiž její energeticko-ekologický kontext.

Genialita literárního stylu Johna Michaela Greera spočívá možná v tom, že při kritice industriální společnosti využívá metody systémového myšlení natolik citlivým a vytříbeným způsobem, že je schopen neustále držet v zorném poli svého zájmu životní svět prostého člověka.